Článek
Jako mnoho jiných spoluobčanů i já se musím stravovat. Výběr, kterému řetězci svěřím uspokojování svých chuťových buněk není rozmanitý. Řetězce sídlí několik zastávek odtud. Obvykle se shlukům davů úzkostlivě vyhýbám, ale tentokrát jsem opravdu musel. Došla mi káva. Tentokrát mi přišla nabídka do mailu, že instantní kávu mají ve slevě, zlevněnou ze 170 Kč na 90 Kč. No nekupte to! Když musíš, tak musíš! Narychlo se oblékám, oblékám své nejlepší šaty, česat se nemusím. Můj krátký sestřih je slušivý v každou denní i roční dobu a nepotřebuje úpravy. Vyrážím. V obchodě jsem usoudil, že na svůj malý nákup nebudu potřebovat košík. Přestupuji tedy vstupní závoru, za kterou již není cesty zpět bez košíku a hledám kávu. Sekuriťák na mne sice divně kouká, asi si myslí, že jsem návštěva z vedení (vzal jsem si své nejlepší šaty) ale nic neříká a pouze se podivně zkroutí. Hledám kávu. V tom mi neporadí ani Google Maps. Procházím mezi regály a zběžně se rozhlížím a hledám kávu. Zastavím se, nevím proč, u chladícího boxu s hotovými jídly a uzeninami. Můj pohled spočine na ostravské klobáse se slevou 50% a zasním se. Vzpomenu si na kulinářský zážitek někdy z minulého století. Několikrát ji převaluji v rukou a nakonec ji beru s sebou. Bude se hodit! O jedno jídlo postaráno! Objevuji kávu, beru dvě dózy, to ještě poberu. Zbytek prodejny už míjím bez povšimnutí, mám co jsem chtěl, ještě zaplatit. Platím a nákup vkládám do batohu. Sekuriťák se se mnou loučí vražedným pohledem. Zase se netrefil. Přijíždím domů. Dózy ukládám do skříně, do příští slevy vystaráno! Je čas oběda. Ještě že jsem vzal klobásu! Vyndavám klobásu z lednice a prořezávám obal. Klobása vydá podivný zvuk. Jednu vyjmu a na několika místech propichuji vidličkou. Co kdyby obsahovala tuk? Tak aby mohl kudy unikat. Položím na talíř a vložím do mikrovlnky. Po několika minutách začne z mikrovlnky pronikat podivný zápach, připomínající maso, usoudím tedy, že klobása je hotová. Vyndám z mikrovlnky a přindavám plnotučnou hořčici a chleba. Z příborníku vyndavám příbor. Zapichuji vidličku, abych oddělil první sousto. To ještě jde. Při pokusu sousto odkrojit, klobása klade odpor a ne a ne se oddělit. Nakonec se kus odtrhne. Zkusím tedy nůž, který používám pouze na krájení masa. I teď klade klobása citelný odpor. Nůž na maso, odpor. Maso to tedy nebude a pilku na železo nemám. Beru klobásu do ruky a ukusuji první sousto. To jde. Plnotučná hořčice ne zcela uspokojivě přehlušila chuť klobásy. Zkusím tedy kremžskou. Silně nabírám na další sousto. To už by šlo. Ještě by to chtělo trochu doladit. Vytahuji z lednice nedopitou chlazenou Stoličnou a zapíjím každé sousto. Chuť teď připomíná masný výrobek jen vzdáleně. Jakoby psa semleli i s boudou. Přes všechna příkoří jsem klobásu pozřel. Uspokojen uléhám, ale došla mi vodka. Počkám na slevovou akci.
