Článek
Neděle. V půl třetí jsem se vzbudil. Sakra! Když jsem chodil do školy, vítězil jsem každý rok v počtu pozdních příchodů. O víkendech jsem vstával v 10, nebo až k obědu. Ale teď? Maximálně do pěti. Mohl bych na šichtu. Do fabriky od šesti, pěkně si píchnout. Je to nějak naopak. Co budu dělat? Všude tma a zavřeno, autobusy nejezdí. Zapínám počítač. Standardní rutina. Protože stačil během tohoto krátkého spánku vychladnout více než já, musím od začátku. Tlačítkem. Počítač naskakuje. Zadávám heslo do BIOSu. Nikdy jsem nic v BIOSu nenastavoval a vlastně pořádně ani nevím, k čemu BIOS je, ale heslo mám nastavené. Co kdyby? Aspoň mě budou považovat za experta, že vím, co je BIOS. „TyPicusi103“ – letmo si vzpomenu na svého bývalého souseda. Díky tomuto heslu jsem ho už skoro přestal nenávidět. Tak kdybyste ode mě někdy koupili starší počítač, víte, jak na to. Počítač se rozjíždí a je tu heslo do Windows. To už mám všude jiné, tak musím do chytrého sešitu, protože si ho nepamatuji. Zadávám heslo a vítá mě včera rozdělaná práce. Potřeboval bych se najíst, a tak najíždím na záložku rohlik.cz. Nákup dělám prakticky stále stejný. V konečném součtu to dělá asi 30 položek za zhruba 1500 Kč. Letmo přehlédnu obsah košíku a spočítám váhu. Asi 13 kilo. Podle toho nastavuji spropitné pro kurýra. Přece jen 13 kilo do druhého patra bez výtahu… Zkontroluji košík, jestli jsem na něco nezapomněl a jdu na záložku „Vybrat čas doručení“. Chtěl jsem v 10, ale to je už vyprodáno, tak budu obědvat o něco později. Volím čas mezi 11 a 12. Čas vybrán, zaplatit. To už mám nastaveno přes GooglePay, a tak stačí jeden klik myší. Vzápětí mi pípne dnes první esemeska a oznámí se první dnešní mail, že je vše v pořádku, DĚKUJÍ za objednávku a já se mohu těšit na kurýra a zásoby jídla na příští týden.
Zároveň jsem přelétl emaily v obou schránkách a zjistil, že kromě různých nabídek, reklamních letáků, nabídek na práci (!) a jiného spamu tam nic zajímavého není. Zimní dovolenou jsem si již vybral. V pátek v tramvaji jsem zjistil, že poklesem venkovní teploty nosím stále více ruce v kapsách, a tudíž se mi kalhoty v okolí kapes trochu špiní a i na jiných místech nesou známky lehkého opotřebení. Džíny mi stačí jedny. Nosím je celý rok, dokud z nich nevyrostu, neroztrhám je, nebo mi je někdo neukradne. Z těla pochopitelně. S bundami to mám trochu jinak. Ty střídám. Za poslední půlrok jsem si jich koupil asi šest. Ani ty se však u mne dlouho neohřejí a jakmile mě omrzí, pustím je přes bazos.cz dále do oběhu. To mi spojuje příjemné s užitečným, jak se u mne střídají zájemci o koupi různých bund a jiného harampádí. Na sociální izolaci si tedy v žádném případě stěžovat nemůžu. Nechcete taky?
Prostě jsem zjistil, že mám špinavé kalhoty a rozhodl jsem se vyprat. Pračku mám, kapsle, aviváž taky, voda teče. Vytáhl jsem ze skříně koš na prádlo a začal jsem oddělovat barevné od bílého. Vzhledem k tomu, že podobná akce se konala někdy před třemi týdny, bylo toho barevného tak akorát dost. Asi 5 kilo. Nacpal jsem to do pračky, vhodil kapsli, nalil aviváž a spustil eko program. 3 hodiny otáčení bubnu. Vystačí si sama. Co já? Zapálil jsem si cigáro. První tento den. Byla stále tma. Nemám tyhle dlouhé noci rád a když ty dny přijdou a já začnu vstávat do tmy, než si zvyknu, připadám si jako asociál. Přichystán na lup, nebo být oloupen. Srovná se to až kolem Vánoc. K cigárku patří káva. První tento den. Voda teče, proud jde taky. Napustil jsem rychlovarnou konvici a počkal, až se voda uvaří a konvice vypne. Zalil jsem kávu, první s kofeinem ze dvou povolených tento den. Nikdo mi to nedoporučil, ani nezakázal, prostě po čtyřech kofeinových kafích mi hučí v hlavě a stoupne mi tlak o 30mm Hg. Tak raději jen dvě. I když, kromě toho tlaku, jsem žádný jiný vliv na svůj organizmus nezaznamenal. Prostě zvyk. Tak tedy raději tedy jen dvě. Ostatní, a to jich je každý den aspoň osm, už pouze bez kofeinu. 89 Kč 100 g dóza, stabilní položka nákupu.
Pračka spokojeně hučí a pere a já dostávám hlad. Obvykle snídám až kolem 9, 10 hodiny, ale je to asi tím, že jsem tak brzy vstával. V pátek jsem kupoval vajíčka, měli levná, proto jsem se rozhodl nakoupit je znova, jenže jsem se v regále přehmátl a místo balení 10 vajíček jsem jich vzal 18. Budou tedy vajíčka. Natvrdo, na chleba pomazaný máslem, osolená a posypaná šnitlíkem. Voda teče, proud jde, nic mi nebrání. Vložil jsem vajíčka do kastrolu s vodou a zapnul sporák. Za 15 minut bylo hotovo. Posnídal jsem. Je stále tma…
