Článek
„To je hrozné, jak podle se zachoval ten Ústavní soud. Všichni včetně prezidenta jsou spřažení s tím Fialou, který na nás důchodce úplně kašle. Ale on to tak Babiš nenechá,“ pravila paní důchodového věku ve vlaku, kterým jsem včera odpoledne cestovala domů. Její vrstevnice jí přitakala a když se dostala ke slovu, přidala několik ostřejších slov směrem k současné vládní koalici. Z následné diskuse vyplynulo, že o návratu Andreje Babiše do čela vlády vůbec nepochybují. „On není jako ti panáci, kteří si hrabou jen pro sebe,“ zakončily dámy hovor týkající se včerejších událostí.
„Nezištní“ zastánci
Ústavní soud včera rozhodl, že nižší valorizace penzí platí. Vláda toto opatření směla udělat, jelikož „neexistuje základní právo na trvalé zvyšování důchodů či kopírování růsti cen“ a v nálezu Ústavního soudu je také zmíněno, že „Podstatou základního práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří je záruka důstojného života. To znamená spravedlivý a přiměřený důchod, nikoli jeho automatické navyšování.“ Tolik k rozsudku, na němž se senát Ústavního soudu shodl, jelikož proti byli pouze tři soudci.
Velká část penzistů nepochybně věřila, že Ústavní soud rozhodně v „jejich prospěch.“ S tím by mimo jiné souviselo vyplacení devatenácti miliard korun důchodcům, kterých se snížená valorizace dotkla. Celkově by to pak znamenalo až 400 miliard korun na desítky let dopředu. Fakt, že senát soudu rozhodl jinak, než očekávali, u mnohých z nich nic nemění na podpoře politiků, kteří se jich tímto způsobem „zastali“. Naopak, jejich ochota hodit jim v příštích volbách svůj hlas, pravděpodobně vzrostla.
Proti všem
Vehemenci, se kterou se Hnutí ANO 2011 postavilo za vyšší důchody u Ústavního soudu, si penzisté jistě budou dobře pamatovat. Tím spíše, že politici z tohoto hnutí slíbili, že to tak nenechají a vymohou vyšší důchody jinými prostředky, aniž by specifikovali, co tím myslí. Pro stranu, která usiluje o vítězství v příštích parlamentních volbách jsou přitom lidé pobírající starobní důchody, důležitým spojencem. Aktuálně jich v Česku žije 2,37 milionu a jsou tak vůbec nejpočetnější vrstvou české společnosti, kterou spojuje jeden společný zájem. Není divu, že na tak silnou skupinu potenciálních voličů soustředí Babišovo hnutí dlouhodobě svůj zájem.
Negativní stanovisko Ústavního soudu k návrhu 71 poslanců hnutí ANO 2011, ve kterém napadli nižší valorizaci penzí, je paradoxně tím, co sympatie penzistů k nim posiluje. Stačí si projít vyjádření některých „zklamaných“ poslanců. „Nemuselo to vůbec takhle dopadnout, kdyby se pan prezident nezachoval alibisticky a zákon vetoval. Mohl všem dokázat, že není prezidentem pětikoalice, ale dnes už víme, že je,“ řekl šéf hnutí Andrej Babiš. Poslankyně Jana Mračková Vildumetzová zase kritizovala verdikt soudu: „Vláda důchodcům devatenáct miliard korun nevrátí. I když rozhodla retroaktivně a zneužila stav nouze. Podle soudu to nevadí. OK. Vybojujeme to jinak. Volby se blíží.“
Síla „uražených a ponížených“
Ve vzkazech, které hnutí posílá svým voličům, naznačují jednotliví politici mnohé. Staví sebe i své voliče do role obětí jakéhosi neurčitého spiknutí mocných. Za to ostatně považuje i samotnou pětikoalici, kterou často nazývá „slepencem“ jehož jediným cílem bylo vyřazení Babišova hnutí z vlády. Nicméně, „Fialova“ pětikoalice údajně ovládá i prezidenta, který jí svými kroky vychází vstříc. A v neposlední řadě nyní voličům naznačují, že podobně jedná i Ústavní soud, který svým rozhodnutím posvětil kroky vlády. Zkrátka, bez uzardění zpochybňují instituce, na kterých stojí parlamentní demokracie. Neblahé důsledky, které takové oslabování demokratických pojistek může být, zjevně neřeší. Cílí jen na vlastní volební zisk.
Penzisté se stejně jako hnutí ANO 2011 stali podle těchto tvrzení obětí tohoto spiknutí mocných, kterým na nich nezáleží. Pocit, že jsem mezi „utlačovanými“ je faktorem, který má podíl na pocitu spojenectvím s tím, kdo se za nás navzdory vší nepřízni nebojí postavit. Sílu, kterou taková ukřivděná sounáležitost může mít, nejspíše naplno pocítíme v příštích parlamentních volbách.
