Babišův italský volební hit má vtipnou starou coververzi. Zesměšnila by ho

Vítěz letošních parlamentních voleb a šéf hnutí ANO 2011 v sobotu po vyhlášení výsledků přichází k sídlu své strany na pražském Chodově. Když prochází davem novinářů, tančí v italském rytmu, přičemž se z jeho mobilu a auta ozývá 44 let starý hit skupiny Ricchi e poveri s názvem „Sará perché ti amo“, v překladu „Bude to tím, že tě miluji“.

Na té „si ujížděl“ už několik dní předtím v autě, které ho odváželo z předvolebního duelu s Petrem Fialou na TV Nova. Tančil a zpíval při ní tak divoce, že na to Fiala zareagoval videem, kde vyjádřil obavy o jeho duševní zdraví. Babišovi fanoušci ale byli ze svého idolu u vytržení - 76 tisíc lajků na Facebooku mluví za vše.

Andrej Babiš zpívá a tančí. Voliči tleskají. Komentátoři se drží za hlavu. Ale funguje to. A o to právě jde.

Babišův výběr hudby není náhodný (o tom níže), ale podívejme se na něj nejprve s nadsázkou. Skupina Ricchi e Poveri, která byla velmi známá i v socialistickém Československu, nese v italském překladu název Bohatí a chudí. To odráží čas, kdy se kapela dala dohromady -  60. léta minulého století, tedy dobu italského ekonomického zázraku i propastných sociálních rozdílů. Sotva by si Andrej Babiš mohl vybrat výmluvnější symbol.

Miliardář, který staví svou popularitu na hlasech těch, kteří mají nejméně – to je příběh, který by snad nezvládli napsat ani italští hitmakeři. Bohatí i chudí v jednom rytmu zpívají o tom, jak jsou zamilovaní a jakých lehkovážných věcí se v tom opojení dopouštějí. Skoro jako část voličské základny Andreje Babiše, která je mu za všech okolností věrná.

V podání Andreje Babiše zní píseň navíc trochu samolibě, pokud by to tedy myslel tak, že je zmíněný text o něm: „Jsem zmatený/á – asi proto, že tě miluju. Je to cit, který pomalu roste. Pevně mě obejmi, buď mi blíž. Jestli je mi s tebou je dobře – je to asi proto, že tě miluji“.

Zatímco italskému textu u nás ale rozumí málokdo, jeho slavnou českou coververzi si mnoho jeho voličů a voliček jistě vybaví. V 80. letech minulého století vznikla v Československu parodická verze, kterou nazpívala trojice Petra Janů, Karel Šíp a Jaroslav Uhlíř. Trio, které vtipně přetextovalo a nazpívalo několik hitů slavné italské kapely si říkalo „Triky a pověry“.

Českou coververzi si ale Andrej Babiš pochopitelně nevybral. Jak by ale asi jeho veřejný zpěv vypadal, kdyby se z jeho mobilu místo původní verze nějakým omylem ozvala česká parodie? Už jeho název a refrén „Hej hola, zpívej si sám“ by ho vzhledem k jeho posledním vystoupením, která působila až bláznivě, nejspíš zesměšnil.

Text sám sebeironickým pohledem na českou popmusic, která se tváří světově, ale výsledkem je spíš banalita a provinčnost bez jakékoliv invence a poezie. To vlastně v  lecčem připomíná Babišův politický styl.

Jedna ze slok zní třeba takto: „My v českém rytmu italské píšem šlágry, není v nich láska jen krumpáče a bagry, není v nich víno, není v nich horské slunce, kdo si je zpívá toho hned bolej ruce“.

Politický a marketingový styl Andreje Babiše se vlastně domácím verzím zahraničních šlágrů dost podobá. Inspirace zvenčí je zřejmá, ale výsledek je často nemotorný až směšný. Ale navzdory své komičnosti i neuvěřitelně funkční. Fungují podobně jako si lidé kdysi měli zato, že česky přezpívané světové hity jsou vrcholem domácí popmusic.

Andrej Babiš, který se například rád stylizuje do role „českého Trumpa“, svůj americký vzor rád napodobuje například v pózách i gestikulaci. Ostatně i tanec v rytmu Ricchi e Poveri se podobal situaci, kdy prezident Donald Trump při inaugurační slavnosti, na kterou mu přijela zazpívat kapela Village people svůj hit. Před novináři se předvádí s mobilním reprákem, obléká si „Trumpovu“ kšiltovku a dělá show.

Osmý nejbohatší muž Česka dokáže skvěle sehrát roli obyčejného člověka z lidu, který má sociální cítění a trápí ho především nízké penze českých důchodců. Zároveň dokáže přesvědčit voliče, že je nejen obchodníkem, ale i brilantním ekonomem. A také, že právě politikovi z malé středoevropské země naslouchá FBI, Pentagon i šéf CIA a prosí ho, aby domluvil Donaldu Trumpovi, protože je neposlouchá. Kdysi jsme věřili, že největší hity Karla Gotta a Heleny Vondráčkové vznikly doma, proč tedy nevěřit Andreji Babišovi, že jako skromný člověk ve dne v noci myslí na nás i na blaho celého světa a dokáže nás spasit?

Co je pro někoho trapné kopírování a póza, u jeho příznivců funguje na jedničku. Tanec na v Česku dobře známý italský hit možná vyvolává úsměv, ale také skrze podprahový marketing cílí na nostalgii a lidovost. Právě touha po starých dobrých časech je v současnosti silný magnet, na který Babiš i někteří další politici jednoznačně sází.

Stejně účinné je i napodobování Donalda Trumpa – pózy, gestikulace, kšiltovky. Jakkoliv to působí komicky, výsledkem je precizně načasovaná show, která mu voličské sympatie. Ať se nám to líbí, nebo ne, italské šlágry tentokrát dokonale zapadly do receptu Babišovy předvolební kampaně: směšné, nostalgické a přitom míří do černého.