Článek
V českých médiích se objevila zpráva o muži z Náchodska, který deset let brutálně týral své partnerky.
Bývalý ministr spravedlnosti Pavel Blažek na sociálních sítích navrhl řešení: nový školní předmět.
Ne pro potenciální násilníky. Pro jejich potenciální oběti.
Otřesný případ z Náchodska
Případ z Náchodska je silně znepokojivý. Jednatřicetiletý muž své partnerky fyzicky napadal. To zahrnovalo brutální bití s následkem vyražení zubů či zlomení čelisti, znásilnění, topení v rybníce. Týral je i psychicky - izoloval je od okolí, sledoval jejich telefon, pronásledoval je i po rozchodu nebo jim třeba vyhrožoval fyzickou likvidací jejich dětí.
Vzorce takového chování jsou popsány v psychologii i kriminologii. Odborníci upozorňují, že pachatelé domácího násilí často vykazují určité osobnostní rysy, například narcistické nebo antisociální. V některých případech se objevují i sadistické prvky chování spojené s potřebou dominance a kontroly nad partnerem.
Je typické, že takoví pachatelé oběti nejprve postupně izolují, následně zastrašují, vyhrožují jim nebo rodině a vytvářejí prostředí neustálého strachu. Nejnebezpečnějším okamžikem bývá odchod z takového vztahu. Z toho důvodu existují organizace, které ženám s odchodem pomáhají a pomáhají jim se přesunout na bezpečné místo, které tito pachatelé neznají.
Vzdělávání jen pro dívky
Pavel Blažek navrhuje „zvláštní předmět pro dívky již na základních školách“, který by pomohl rozpoznat takové chování už na začátku. Zároveň se diví, proč „některé ženy okamžitě poznají ubohého darebáka a nestráví s ním ani 5 minut a jiné s ním dokonce naváží trvalý vztah…Proč jedny instinkt na majetnické hňupy mají a jiné ne?“
Když čtu o muži z Náchoda, který postupně žil nejméně se třemi ženami a vsechny psychicky i fyzicky týral, zjišťuji, že vlastně nechápu, proč některé ženy okamžitě poznají ubohého darebáka a nestráví s ním ani 5 minut a jiné s ním dokonce naváží trvalý vztah. Proč jsou v tomto…
— Pavel Blažek (@blazek_p) March 6, 2026
I to je ale v odborné literatuře dobře popsáno. Takový vztah často začíná tzv. „love-bombingem“, kdy je oběť doslova zahrnována láskou a pozorností. Oběť má pocit, že našla svou „spřízněnou duši“. O něco později nastupuje kontrola a žárlivost, izolace, objevuje se první psychické či fyzické násilí a po takových epizodách nastupují omluvy a sliby, že se dotyčný změní.
To vytváří silné a velmi protichůdné emoce - k pachateli je oběť připoutána silnou citovou vazbou, má strach i naději, že se partner změní, zároveň cítí silný stud za svou situaci. Může také pociťovat obavy o své děti a bývá na takové osobnosti i finančně závislá (součástí dynamiky takového vztahu je i tzv. ekonomické násilí).
Problém je, že samotná znalost takové problematiky nemusí stačit a obětí se může stát kdokoliv. Vzorce z dětství hrají roli, ale dobré vztahy v původní rodině nejsou zárukou, že se dotyčný v dospělosti nestane týraným partnerem.
Jak vypadá respektující vztah?
Nápad, aby ve školách vznikl nový předmět, do kterého budou docházet pouze dívky, není ničím jiným než obviňováním obětí, tedy tzv victim blaming. V této konkrétní situaci - nedokázala rozpoznat manipulátora, může za to, co se jí děje.
To je celkem častá výtka vůči ženám, které si podle druhých „špatně vybraly“. To se nemusí týkat jen domácího násilí. Špatně si podle „rádců“ podobného střihu vybraly i ty, které mají doma muže, který se věnuje více sobě než rodině, nechává veškerou práci na ženách nebo třeba nepracuje.
Preventivní program zaměřený čistě na dívky není řešení. Přestaňme konečně obviňovat ženy z toho, že se častěji než muži stávají oběťmi toxických vztahů se všemi následky, které to s sebou nese. Řešením by bylo vzdělávání jak chlapců tak dívek v tom, jak vypadá zdravý, respektující vztah, jak rozpoznat manipulaci, jak reagovat, když někdo v naší blízkosti zažívá násilí nebo kam se obrátit o pomoc.
Jenže výchova k respektujícím vztahům může jen těžko vznikat tam, kde pořád uznáváme „patriarchální model“, tedy tam, kde podprahově přijímáme fakt, že muži a ženy si nejsou rovni. Není náhodou, že téměř třetina mladých mužů z 29 zemí světa věří, že žena „by měla být poslušná a podřízena muži“, jak odhalil čerstvý výzkum společnosti Ipsos.
Kritici žen, které si „za to mohou samy“, a to včetně Pavla Blažka, by si měli uvědomit, že právě oni jsou součástí problému. Tím, že vinu hledají na straně obětí, pomáhají udržovat prostředí, ve kterém se podobné násilí může dál odehrávat.
Další zdroje:
https://www.flowee.cz/rodina-a-deti/16228-komu-se-sverit-kdyz-jste-obeti-domaciho-nasili-praktickemu-lekari
https://www.domacinasili.cz/
