Hlavní obsah
Názory a úvahy

Jak poznat manipulátora dřív, než je pozdě. Nemělo by se to učit už ve škole?

Foto: Domškolmáma a Chatgpt

Ve škole se učíme mnoho věcí, které v životě možná nikdy nepoužijeme. Rozpoznat manipulátora nebo násilníka mezi nimi ale většinou není. Debata kolem výroku Pavla Blažka přitom ukazuje, že právě tahle dovednost může být pro život klíčová.

Článek

Někdy stačí zkrátit část výroku – a jeho význam se úplně změní. Přesně to se stalo v debatě kolem tweetu bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka. Ten při komentáři případu násilníka z Náchodska nadhodil myšlenku, že by možná stálo za to učit dívky podobné situace rozpoznávat už na základní škole. Dokonce s jistou nadsázkou navrhl název takového předmětu:

Jak poznat manipulativního nebo narcistního agresivního blba a jak před ním rychle zmizet.“ [1]

Když jsem četla článek paní Čechové, zaujalo mě, jakým způsobem právě výrok interpretovala. Autorka ho chápe jako další příklad přenášení odpovědnosti za násilí na ženy.

Jenže když si člověk dohledá původní formulaci, vyznívá trochu jinak.

Když citát zkrátíte, může změnit význam

Paní Čechová ve svém textu pracuje pouze s částí výroku. A když text takto „ustřihnete“, skutečně může vyznít tak, že se někdo naváží do žen a dělá z těch, které manipulátora nebo násilníka nepoznají včas, hlupačky, které si za to, že se staly obětí násilníka, mohou samy.

Jenže při čtení celého výroku se význam posouvá.

Abych vás uvedla do situace: Blažek reagoval na případ muže z Náchodska, který postupně žil s několika ženami a všechny psychicky i fyzicky týral. Ve svém příspěvku přiznává, že vlastně nechápe jednu věc – proč některé ženy podobného člověka poznají téměř okamžitě, zatímco jiné s ním navážou dlouhodobý vztah [1].

A dodává větu, která v článku paní Čechové vůbec nezazněla, přestože v původním textu byla: „Neptám se vůbec ironicky – nechápu to.“ [1] To není obvinění. To je otázka.

Můžeme samozřejmě konstatovat, že v této oblasti zřejmě nemá dostatečné znalosti. A právě to je možná na celé věci nejzajímavější. Diví se něčemu, co velká část společnosti, zejména ženy, poměrně dobře zná. Jenže právě to zároveň ukazuje jiný problém: že podobné věci se vlastně systematicky nikde neučí.

Zjednodušeně řečeno: autorka s jeho výrokem pracuje trochu podobně, jako když uříznete první část slova „knihovna“. Vznikne z toho úplně jiné slovo. A podobně to může dopadnout i s citáty. Když vytrhnete část výroku, můžete z něj vytvořit sdělení, které v původním kontextu vůbec nebylo.

Na mě osobně to působilo spíš tak, že si v Blažkově výroku našla vlastní téma – bez ohledu na to, že tím původní význam poněkud posunula [2].

Rozpoznat manipulaci je dovednost pro život

Samotná myšlenka exministra Blažka mi přitom dává smysl. Jde o znalost, která může člověku ovlivnit život mnohem výrazněji než informace o tom, kdo napsal Babičku. Je to zkrátka vzdělání pro život.

Schopnost rozpoznat manipulaci, psychický nátlak nebo majetnické chování je totiž svým způsobem forma sebeobrany. Ne fyzické, ale sociální a psychologické.

Stejně jako se děti učí dopravní výchovu nebo první pomoc, mohly by se učit i věci, které souvisejí s mezilidskými vztahy:

  • jak rozpoznat manipulaci
  • jak se bránit psychickému nátlaku
  • jak pracovat s vlastními emocemi, strachem nebo úzkostí
  • kam se obrátit o pomoc
  • jak reagovat v situaci, kdy se druhý člověk chová agresivně

Mnoho lidí podobné věci pochopí až ve chvíli, kdy už jsou hluboko v problematickém vztahu. Pokud by se o nich mluvilo dříve, otevřeně a srozumitelně, mohlo by to pomoci nebezpečné situace rozpoznat včas.

Důležité je podle mne zejména vědět, že existuje tzv. cyklus násilí, ve kterém se střídá období napětí, násilného incidentu a následného usmiřování. Po konfliktu často přicházejí omluvy, sliby a období relativního klidu – a právě to může oběť udržovat ve vztahu déle, než by čekala. [3]

Pokud oběť ví, že něco takového existuje, že je běžné, že násilník slibuje nápravu, ale poté znovu útočí, může pro ni být snazší se od takového člověka odpoutat. V tu chvíli totiž ví, že na zázrak čekala spousta dalších obětí, ale nikdy se ho nedočkala. Naopak se násilí často ještě stupňovalo.

Navíc podobné vztahy často nezačínají špatně. Naopak. Ten člověk může být na začátku velmi charismatický, šarmantní a pozorný. Kontrolující nebo manipulativní chování se může objevit až postupně, někdy až po delší době vztahu [4][5]. Jenže v té chvíli už má druhý člověk společné zážitky, plány do budoucna a pořád věří, že se vztah vrátí do původního stavu. A právě proto je důležité vědět, že někteří lidé fungují tak, jak to vystihuje staré přísloví: „Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají.“ Jenže po nějaké době ten zpěv zmizí a zůstane jen „medvědí bručení“ – a to v tom lepším případě. Problém je v tom, že oběť čeká, že všechno bude zase takové jako na začátku. Jenže ono nebude. A právě proto je dobré vědět, že na takový zázrak nemá smysl čekat.

Oběť není vždy žena

V tomto smyslu má tedy Blažek vlastně pravdu: podobné dovednosti mohou být pro život velmi užitečné.

Co bych mu ale vytkla, je jiná věc. Navrhuje totiž, aby se podobné věci učily dívky. Jenže oběti násilí a manipulace nejsou jen ženy, byť se o mužích jako o obětech mluví mnohem méně. Přesto k tomu dochází – v partnerských vztazích, v práci i v rodinách. Muži se často zdráhají podobné zkušenosti přiznat, protože mají pocit, že by měli být silní a podobné věci „ustát“. Právě proto je důležité, aby i oni věděli, že manipulace a psychický nátlak se mohou týkat kohokoli – a že není ostuda se proti nim bránit nebo z takového vztahu odejít.

Osobně si dokonce myslím, že pro chlapce by byl tento předmět ještě důležitější než pro dívky, protože mezi dívkami a ženami se podle mne tyto informace více šíří.

Možná by to byl jeden z nejužitečnějších školních předmětů

Možná tedy nejde o to, jestli je ta myšlenka špatná. Spíš o to, jak ji formulujeme.

Místo „předmětu pro dívky“ by možná dávalo větší smysl něco jiného: učit děti a mladé lidi rozpoznávat manipulaci, psychický nátlak a toxické vztahové vzorce. Ne proto, že by za násilí nesla odpovědnost oběť. Za násilí vždy odpovídá ten, kdo ho páchá. Ale protože vzdělání může lidem pomoci podobné situace rozpoznat dřív – a včas z nich odejít. A to je dovednost, která se hodí každému.

Zdroje

[1] BLAŽEK, Pavel. Když čtu o muži z Náchoda… [online]. X (Twitter), 2026. Dostupné z: https://x.com/blazek_p/status/2029988494441881777

[2] ČECHOVÁ, Pavla. Exministr Blažek chce ženy učit rozpoznat „hňupy“ aneb Můžete si za to samy. Medium.cz [online]. Dostupné z: https://medium.seznam.cz/clanek/pavla-cechova-exministr-blazek-chce-zeny-ucit-rozpoznat-hnupy-aneb-muzete-si-za-to-samy-249467

[3] Cycle of abuse. Wikipedia [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Cycle_of_abuse

[4] What is Love Bombing? The National Domestic Violence Hotline [online]. Dostupné z: https://www.thehotline.org/resources/what-is-love-bombing/

[5] Spot the signs of domestic abuse. SafeLives [online]. Dostupné z: https://safelives.org.uk/spot-the-signs-of-domestic-abuse

Hashtagy

#vztahy
#manipulace
#domacinasili
#psychologie
#vzdelavani
#spolecnost
#komentar

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz