Článek
Andrej Babiš se v úterý 9. prosince stal podruhé českým premiérem. Jeho projev při jmenování byl krátký, ale nešetřil při něm superlativy. Díky budoucí vládě se prý staneme nejlepším místem pro život na celé planetě.
Co to vlastně znamená a které země bude nutné předběhnout, aby se Česko stalo top zemí na světovém seznamu nejlepších zemí? Žádný oficiální žebříček takových států překvapivě neexistuje. K dohledání jsou ale země, kde se nejlépe žije podle určitých kritérií. A Česko si v nich v současnosti nevede tak úplně špatně.
Šťastní nebo naštvaní?
Žebříčku států, kde jsou lidé nejšťastnější, vévodí skandinávské země. Na prvním místě je Finsko, druhé je Dánsko a třetí pak Island. Česko je na 20. místě, a to v závěsu za Slovinskem. Je reálné, aby z nás učinil Andrej Babiš nejšťastnější občany zeměkoule?
Míra štěstí podle žebříčku do značné míry souvisí s tím, jaké máme sociální vztahy s druhými, jak si vzájemně důvěřujeme nebo na míře našeho altruismu. Vezměme to tedy postupně. V naší společnosti panuje značná nedůvěra. K establishmentu, vědě, k jiným generacím, ale i k sobě navzájem. Do velké míry jsou za to zodpovědné sociální sítě a jejich algoritmy. Ty v současné době upřednostňují posty, které mají vysoký emocionální náboj. Když někdo projeví strach, hněv nebo napíše zprávu, která vyvolává závist, jeho dosah je často obrovský. A je jedno, zda se taková informace zakládá na pravdě nebo lži.
A často je jako svůj nástroj využívají i politici. Ti, kteří zastupují strany budoucí koalice především. Když Tomio Okamura na svých mítincích poštvává dav proti ukrajinským uprchlíkům. Když Jindřich Rajchl interpretuje rusko-ukrajinskou válku s pomocí ruských propagandistických dezinformací. Nebo tehdy, kdy Andrej Babiš seniorům tvrdí, že je vláda Petra Fialy okradla.
Může se rozhněvaná, závidící a ukřivděná společnost cítit šťastná? Pokud na tom ale politici staví, těžko doufat, že z nás udělají šťastné lidi. Ani se statisícovými penzemi se nebudeme spokojení, když budeme žít v rozpolcené společnosti, ve které se jednotlivé tábory či generace vzájemně nenávidí. Třeba proto, že mají odlišný názor nebo jiné politické preference.
Životní prostředí pod tlakem
Možná toho ale Andrej Babiš plánuje dosáhnout jiným způsobem. Existují i další žebříčky. Jeden se kupříkladu zabývá kvalitou života. Vychází z takových ukazatelů jako jsou údaje o stavu společenského a ekonomického rozvoje a úrovně životního prostředí. Česko na tom není špatně. V roce 2018 skončilo na 26. místě a vévodí mu Norsko.
Aby se Česko v tomto žebříčku posunulo, museli bychom zlepšit kvalitu školství, zdravotnictví, regionální nerovnosti a životní prostředí. První dva úkoly si budoucí vláda stanovila v Programovém prohlášení. Jak toho dosáhne současně s kroky, které opozice hodnotí jako populistické - tedy zejména další růst výdajů, není jasné. O nerovnosti mezi jednotlivými kraji se tam ale mnoho nedočteme.
A životní prostředí? budoucí vláda plánuje dosadit na ministerstvo životního prostředí Petra Macinku, člena Motoristů a držitele ekologické anticeny Zelená perla za výrok, že je třeba „odideologizovat ministerstvo životního prostředí“. Jeho další kroky jsou známé také - odmítá ekologické regulace nebo chce zrušit vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Soutok.
Slova, slova, slova
Ne, ani v této anketě Česko pod vedením Vlády Andreje Babiše zřejmě nezaboduje. Možná by ale mohlo aspirovat na nějakou další trofej v oblasti ekologických anticen.
Babišův výrok není ničím více než rétorikou, kterou se nejspíše inspiroval u Donalda Trumpa. Také americký prezident často mluví o tom, že svou zemi „udělá zase skvělou“. Staví ovšem především na merkantilismu, izolacionismu a transakční diplomacii. A výsledek? Polarizovaná společnost a strach z Trumpova experimentování s lidskými právy, životním prostředím. Zavedení cel, která tvrdě dopadla hlavně na domácí průmysl. Nebo zmatek v mezinárodních vztazích i spojeneckých svazcích.
Doufejme, že Babišova „velkoústnost“ nepovede k negativním dopadům, jaké vidíme například ve Spojených státech. Jeho slova jsou pravděpodobně spíše politický marketing než realistický plán. Česká republika se však může stát lepším místem pro život – ale pouze tehdy, pokud politici i občané začnou myslet dlouhodobě, zodpovědně a spravedlivě, a ne jen na vlastní krátkodobé zájmy.
