Článek
Cukr a sladkosti nebyly v minulosti vnímány nijak kontroverzně. Už nejmenším dětem kdysi rodiče namáčeli dudlíky do cukru či do medu, aby se zklidnily nebo lépe spaly. Nechtěly jíst první příkrmy? Nevadí, maso se zeleninou stačí dosladit cukrem a z nejedlíka je rázem jedlík. Tyto výchovné zkratky tehdy nikdo nevnímal problematicky, informací o škodlivosti cukru nebyl dostatek. Mnoho lidí tehdy dokonce věřilo mýtům, které kdysi podporoval potravinový průmysl, a to že cukr je zdravý prospěšný a pro děti důležitý. Věřilo se, že cukr je důležitý například pro zdravý růst kostí.
Cukr je všude
Ve skutečnosti se generace, které se těmito doporučeními dříve řídily, nemohly mýlit více. Cukr ve větší míře jednoznačně škodí. Dávno víme, že poskytuje jen prázdné kalorie a nulové množství živin. To by v případě nejmenších dětí tolik nevadilo, ukazuje se však, že negativních dopadů má cukr daleko více. Zubní kaz, obezita, kardiovaskulární onemocnění, inzulinová rezistence, cukrovka 2. typu nebo chronický zánět. To jsou všechno potíže, se kterými se častí konzumenti této zbytné přísady potýkají. Nejnovější studie navíc ukázala, že podávat cukr dětem do dvou let je zásadní chybou.
Současný trend je naštěstí jiný. Informovaní rodiče se snaží cukru vyhnout a svým dětem ho nejméně do dvou let nedávají vůbec a také později se snaží jeho příjem regulovat. To je samozřejmě oříšek, protože rafinovaný cukr se vyskytuje nejen ve sladkých nápojích, ale i v potravinách, které máme spojeny spíše se slanou chutí. Třeba v jedné porci kečupu najdete čtyři a půl kostky cukru a doslazované je i slané pečivo nebo třeba balená šunka či slanina. Důvodem je fakt, že tato přísada zkrátka zlepšuje chuť a dokud její přítomnost nezačneme problematizovat, budou ji tam výrobci běžně přidávat i nadále.
Bláznivé biomatky
Jenže právě způsob stravování dokáže mezi generacemi vykopávat velké příkopy. Odmítnutí nabízeného jídla mnozí lidé vnímají jako přímý útok na sebe. Mnohým rodičům malých dětí se ale nedostává pochopení. Jednoduše proto, že to dělají úplně jinak, než se to dělalo kdysi. Dokonce ve vlastních rodinách jsou matky, které slazené jídlo svým dětem nedopřávají, označovány za „příliš úzkostné“, „nepřející“ nebo „bláznivé biomatky“. Babičky a dědečkové chtějí svým vnoučatům dopřát to samé, co dopřáli svým dětem. Jejich výsostnou úlohou je přeci svá vnoučata rozmazlovat.
Navíc mají dojem, že jejich děti s cukrem bez problémů prospívaly a žijí ve zdraví dodnes. Jenže se velmi mýlí. Za jejich mladí sice reklamy po celém světě tvrdily, že cukr je zdraví prospívající přísada, ale ve skutečnosti šlo jen o marketing. Velmi vlivný marketing, který bohužel leckdy podpořily i lékařské autority.
Nejnovější vědecké výzkumy dokazují, že děti do dvou let by měly mít co nejvíce omezený příjem přidaného cukru. Když se cukr dostává do těla v raném věku, může to mít závažné důsledky pro zdraví dětí v pozdějším životě. Nedávná studie ukázala, že děti, které útlém věku nedostávaly žádný cukr, nebo ho dostávaly jen velmi málo, měly nižší riziko vážných onemocnění. Mezi ty patří obezita, metabolické poruchy i cukrovka. Přidaný cukr v dětské stravě samozřejmě vede už v dětském věku k zubnímu kazu.
Jednoznačná studie
Minulý týden informovala britská BBC o nejnovější studii. Její autoři z Jižní kalifornské univerzity sledovali děti, které se narodily krátce po skončení druhé světové války. V té době byl cukr na příděl a jeho konzumace byla omezená. V roce 1953 byl přídělový systém ukončen a jeho konzumace se okamžitě zdvojnásobila. Vědcům se tak naskytla možnost sledovat dvě skupiny dětí - těch, pro které byl v prvních dvou letech téměř nedostupný a těch, které jej mohly libovolně konzumovat. Vzorek, který měli k dispozici čítal celkem 60 tisíc lidí a zahrnoval lidi narozené v letech 1951 až 1956.
Zjištění byla jednoznačná. U dětí, které zažily přídělový systém, bylo o 30 procent nižší riziko vzniku obezity než u lidí počatých po zrušení omezení na cukr. Ve vyšším věku v obou skupinách rostlo riziko vzniklo cukrovky 2. typu, nicméně u dětí, které nebyly krmeny cukrem, se tato nemoc objevila v průměru o čtyři roky později. To samé platí o onemocnění vysokým tlakem, které u dětí narozených v době přídělového systému, přicházelo o dva roky později. To ale není všechno. Děti narozené v době přídělového systému měly cukrovku o 35 procent méně často než děti narozené po jeho skončení. V případě vysokého krevního tlaku jich bylo o 20 procent méně. Nejlepší výsledky přitom měli ti lidé, kteří měli omezený příjem cukru jak v době před narozením, tak při zavádění pevné stravy. Důležitých bylo prvních tisíc dnů od početí.
Podle vědkyně Tadeji Gračnerové, která se na výzkumu podílela, může konzumace cukru v raném dětství může ovlivnit metabolismus a to, jak tělo reaguje na jídlo v průběhu života. Je podle ní možné, že děti, které jedí cukr v prvních měsících života, si vypěstují celoživotní oblibu sladkých jídel. Upozornila, že je v pořádku, když si lidé občas a v rozumné míře dopřejí dort, bonbon nebo sušenky, ale zároveň připomíná, že omezit dětem cukr znamená „dát jim to nejlepší do života“.
Pro babičky a dědečky to ale neznamená, že by svá vnoučata nemohly „rozmazlovat“. Možností je přece mnohem více než nabízejí běžné sladkosti. Bez problémů mohou nabízet třeba čerstvé ovoce, sušené ovoce nebo zdravou variantu moučníků a dezertů, které jsou přirozeně slazeny ovocem. A děti jistě ocení i jiné věci než jídlo. Třeba společnými zážitky, společnými rituály či předáváním praktických dovedností, se kterými by se děti jinak neměly šanci seznámit. Děti na to jistě budou v budoucnu s láskou vzpomínat.
Použité zdroje:
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/infografika-cukr/r~92ca467afb9711ed93abac1f6b220ee8/
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/lide-kteri-meli-v-ranem-veku-omezeny-prijem-cukru-vazne-onemocneli-az-pozdeji/2589875?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
https://www.youtube.com/watch?v=10weUpKCk-s
https://www.youtube.com/watch?v=ZcjrRThcG18
