Článek
Předvolební kampaň odstartovala a jak se dalo tušit, je od počátku mimořádně ostrá. Část politiků cílí především na nespokojené a frustrované voliče a ve vlastním zájmu v nich posilují hněv. Vůči vládě, vůči ukrajinským uprchlíkům nebo všemu novému, co v lidech může vyvolávat pocit, že se staré jistoty rozpadají a nastupuje chaos. Funguje to výborně, zejména vlivem sociálních sítí, kde se masivně šíří lži i agrese.
Odchylka od normy
Sledovat v takové atmosféře politické debaty vyžaduje jistou dávku sebezapření. A ta byla zapotřebí i včera, kdy se v televizních Otázkách Václava Moravce, které Česká televize vysílá každou neděli v pravé poledne, utkaly čtyři političky – Miroslava Němcová (ODS), Věra Kovářová (STAN), Jana Maláčová (SOCDEM) a Kateřina Konečná (Stačilo!). Kdo čekal kultivovanou, věcnou a podloženou diskusi, byl zklamán. Debata se rychle změnila ve slovní přestřelku, kde nechybělo překřikování, obviňování a dokonce ani teatrální hod knihou.
Samotný fakt, že ve studiu seděly – vyjma Václava Moravce – samé ženy, neměl na úroveň diskuse žádný zřejmý vliv. A přesto máme sklon události vnímat jinak než obvykle. Když se v debatě střetnou čtyři političky, vnímáme to jako odchylku od normy, která automaticky vzbuzuje pozornost. Oproti tomu ryze mužské obsazení podobných debat považujeme za samozřejmost.
A přece: když se v debatě objeví ženy, jako bychom předem pokládali otázky, které by nás u mužů ani nenapadly. Zvládnou to? Budou připravené? Budou dost asertivní a zachovají zároveň dekorum dámy? Politický mandát, vzdělání ani zkušenosti nestačí – ženy musí nejprve dokázat, že vůbec do debaty patří. Nejdříve musí obstát ve zkoušce z důstojnosti, schopnosti „ukočírovat emoce“ a nejlépe ukázat, že svou razanci umí vyvážit líbezným úsměvem.
Dar „nedar“
Žena v debatě je neustále pod drobnohledem, zatímco muž je v obdobné situaci vnímán jako „ostřílený matador“. A tak, když se čtyři političky pustí do ostrého střetu, jsme zaskočeni, protože stále očekáváme, že ženy povedou diskusi jinak než muži.
Jenže to se tentokrát nestalo a z televizní diskuse se na sociálních sítích stalo téma číslo jedna. „Hormony se rozjely“ nebo „hysterky v akci“, případně „knihovnice a hází knížkou“, jak zaznělo na adresu Miroslavy Němcové, která odhodila propagandistickou publikaci, jíž jí vnutila Kateřina Konečná. To vše se bylo možné včera dočíst na sociálních sítích. Nálepky, které chování zúčastněných žen vysvětlují jejich biologickou podstatou. Případně jako deficit „ženskosti“, protože, která má navíc tak „ženské“ povolání jako knihovnice, přece nemůže házet knihou! Její chování má být jemné a důstojné. A to navzdory tomu, že soudný člověk tuší, že kvalita brožury, jíž byla Němcová obdarována, bude nejspíš sporná. Navenek „zdvořilý dar“ byl ve skutečnosti divadlem pro diváky s cílem dát najevo, že Konečná „ví“, zatímco ostatní političky ve studiu by se měly „poučit“.
Hysterka, protože pohlaví
Ne, televizní debata nebyla ani projevem hormonů, ani důkazem, že ženy jsou pro politické funkce nevhodné. Hodnocení političek na základě jejich pohlaví není ničím jiným než misogynií. Fakt, že se k podobným hanlivým vyjádřením přidala i řada žen, je důkazem, že si ve společnosti, kde dominují muži, misogynii dávno internalizovaly.
Koho by v době, kdy bývalý vicepremiér Miroslav Macek nafackoval tehdejšímu ministrovi zdravotnictví Davidu Rathovi, napadlo vysvětlovat to například příliš vysokou hladinou testosteronu?
Kdo by za chováním Donalda Trumpa a jeho viceprezidenta JD Vance vůči ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému na schůzce v Oválné pracovně hledal nižší schopnost mužů ovládat emoce?
Nikdo. Takové projevy sice hodnotíme jako „přes čáru“, ale s univerzálně nastavenými biologickými dispozicemi mužů to jaksi nespojujeme. Muž je přece norma a žena odchylka. Proto platí rovnice: Agresivní muž = silný lídr. Agresivní žena = hysterka.
Nedělní debata nebyla projevem nekompetentnosti žen v politice. Byla dalším důkazem, že politické i společenské prostředí hrubne, někteří politici jako hnací motor svého úspěchu využívají dezinformace a negativní emoce. Smazává se rozdíl mezi lží a názorem a někteří za cenzuru označují uvedení dezinformací na pravou míru.
To bylo skutečným důvodem, proč zmíněná televizní debata vynikala ostrými slovy i gesty. Společnost je rozdělená a agresivita v ní roste. Politik, který chce uspět, často sklouzává k tomu, že burcuje emoce. Smysluplná výměna názorů i respekt k protivníkovi vymizel. A ženy v politice? Chovají se sice stejně, ale čelí dvojímu metru. Jen proto, že jsme si ještě úplně nezvykli, že do debaty zcela přirozeně patří.
