Článek
Lidovci se podle posledního průzkumu volebních preferencí dostali pod volitelnou hranici. Se dvěma procenty by tak tato strana už podruhé za více než tři desítky let vypadla ze sněmovny. Z aktivního politického dění by vypadl další demokratický prvek, který mohou nahradit populisté či různá antisystémová hnutí.
Ani v době rekordní inflace a ekonomické nejistoty si strana, která prosadila například navýšení rodičovského příspěvku, zvyšování důchodů či nejnověji třeba akci „oprav dům po babičce“, strana voliče nezískala. Naopak. Aktuální preference jsou mnohem horší, než byly v roce 2010, kdy strana se 4,4 procenty vypadla ze sněmovny.
Voliči se mnohdy chovají mnohem méně logicky, než by jeden (lidovec) čekal. V době, kdy se svolávají demonstrace proti chudobě by se dalo očekávat, že alespoň část z nich strana získá na svou stranu. Zároveň v situaci, kdy se tu vede otevřená kulturní válka mezi zastánci rovných podmínek pro sexuální menšiny a odpůrci jejich práv, mohl by se snad politický reprezentant druhého proudu domnívat, že hlasováním proti manželství pro všechny získá minimálně nějaké nové body. A když nic, pořád je tu spousta katolických věřících. Při posledním sčítání obyvatelstva v roce 2021 se k římskokatolické církvi přihlásil téměř tři čtvrtě milionu lidí. Ti by přece stranu, která hájí křesťanské hodnoty tak, jak je prezentují přinejmenším domácí představitelé této církve, mohli ve volbách podpořit. Něco ze zmíněného přece musí fungovat! Akorát že vůbec.
Část původních voličů od posledních voleb zřejmě zemřela, další část možná přešla ke stranám modernějšího střihu, kde se civilních sňatků stejnopohlavních párů nebojí. Pesimističtějším vysvětlením pak je fakt, že voliči lidovců uvěřili spíše demagogům, jako je Jiří Rajchl. „Mezi podporovateli lidovců je ovšem patrná vysoká volatilita a preference této strany se dlouhodobě pohybují mezi dvěma až šesti procenty,“ uvedl ostatně Median v komentáři ke svému průzkumu.
Faktem je, že strana, která do středu svému zájmu staví rodinu, ji ve skutečnosti prezentuje jako jakýsi idealizovaný a neživotný model z 19. století. Rodin sestávajících z muže a ženy, kteří byli oddáni, prožijí spolu celý život a mají mnoho dětí, je minimum. Částečně je za touto proměnou významné prodloužení života a také fakt, že v manželství už netrávíme téměř celý dospělý život. Přispěla k tomu ale i celková změna společnosti, kterou charakterizuje jiný způsob života, neustálý růst vzdělanosti a samozřejmě i emancipace žen a menšin. Častým modelem jsou i rodiny, kde figurují i potomci z předchozích vztahů. Existují i single rodiče, kteří se jimi stali z různých důvodů. Existují stejnopohlavní partnerské vztahy, které mohou být bezdětné i s dětmi nebo po dětech toužící. Zároveň žijeme většinou v nukleárních rodinách, kde je péče o děti mnohem náročnější, protože už nemáme neustálou pomocnou ruku prarodičů.
Troufnu si říci, že vedle zdraví je právě „prorodinná politika“ tím, co při volebních preferencích hraje největší roli. Je ale načase pochopit, že doba se proměnila a naše potřeby jsou různé. KDU-ČSL se to příliš nedaří, ale i ve svých řadách má prozíravé politiky. Patří mezi ně poslankyně Marie Jílková nebo hejtman Jan Grolich. Oba se například vyjádřili pro stejnopohlavní manželství. Marie Jílková usiluje o to, aby existovala předškolní zařízení pro děti mladší dvou let.
Možná jsou to témata pro muže u vesel KDU-ČSL příliš třaskavá. Možná chtějí hájit normální svět a domnělou většinu před rozmary menšin, jak kdysi prohlásil kardinál Dominik Duka, zuby nehty a střízlivějším názorům nikdy nebudou naslouchat. Možná jsou lidovci skutečně přesvědčeni, že Bůh o nich takový postoj vyžaduje. Bojí se, že by v opačném případě neobhájili na konci věku u Posledního soudu. Budiž. Kdo se bojí, nesmí do lesa. A do sněmovny.
