Generace 50+: Mladice, Prima kluci, Telenovely i Furianti. Kam patříte vy?

Lidi ve vyšším středním věku a seniory někdy vnímáme černobíle. Jako by šlo o homogenní skupinu, jejíž členové se chovají stejně. Lidi v důchodovém věku pak vnímáme především jako příjemce státní penze, jako by je sám fakt, že na ni mají nárok, definoval. Nevidíme jejich ostatní identity, a proto je nejčastěji označujeme jako „důchodce“.

Lidi mezi 50. rokem života a důchodovým věkem vnímáme nejčastěji jako konzervativní, málo flexibilní a neochotné učit se novým věcem. Ve skutečnosti jde o velmi rozmanitou skupinu. Sociolog Ladislav Köppl před časem lidi ve věku 50 sledoval ve svém výzkumu a vypracoval typologii, která prozrazuje, že jde o „pestrobarevnou“ směsici lidí. Podle jejich životního stylu je rozdělil do sedmi typů na tzv. Výměnkářky, Matadory, Telenovely, Babí s dědou, Mladice, Prima kluky a Furianty. Pokud jste již oslavili abrahámoviny, můžete se na základě následujícího popisu rozhodnout, kam byste zařadili sami sebe.

Tato typologie není vyčerpávající a nezabývá se všemi aspekty života zmíněných skupin. Nicméně, dává základní přehled o generaci padesátníků a starších.

Těch je v této široké skupině lidí nad 50 let věku nejvíce, protože za „Výměnkářku“ bychom mohli označit každou pátou ženu nad 50 let. Nejčastěji jde však o sedmdesátnice žijící na vesnici. Často jde o vdovy s nižším vzděláním, které nemají mnoho peněz a v dobrém vzpomínají na období před rokem 1989. Mají pocit, že tehdy se měly o něco lépe.

Paní Věra je šestasedmdesátiletá žena, která je v penzi už dvanáctým rokem. Žije na malé vesnici u Kolína, nedávno ovdověla a na život s manželem stále vzpomíná. Prožila v manželství s ním více než půlstoletí. Nelíbí se jí, že její vnučka nemá na svatbu ani pomyšlení, přestože má s partnerem už dvě děti. Manželství a rodina jsou pro paní Věru dvě doslova posvátné věci. O svá vnoučata má také obavy, protože podle ní mohou snadno přijít o práci a ztratit tak schopnost splácet hypotéku. Sama Věra je zvyklá hodně šetřit, proto nakupuje nejraději u trhovců a v diskontech.

Paní Věra používá mobilní telefon a většinu svého volného času tráví tím, že sleduje televizi. Někdy si poslechne rádio, případně si přečte starší časopisy, které jí přinese sousedka či někdo z rodiny. Chová několik slepic, o které se stará a vajíčky poděluje celou svou rodinu. Nové technologie nezná a nechce se učit s nimi pracovat. Nemá žádné plány do budoucna a nemyslí si, že by se ještě měla učit něco nového.

Docela jinou skupinou seniorů jsou tzv. Matadoři. Zde převažují muži, a to zejména ve věku do 59 let. Žijí ve velkých městech, bývají zaměstnaní, jsou ženatí a často mají vysokoškolské vzdělání. Jsou dobře zajištěni, přičemž sami svou finanční situaci hodnotí jako dobrou. Tvoří celou desetinu populace generace 50+.

Pan Honza žije v Pardubicích, je finančním poradcem, je mu 55 let a je ženatý. Je rád, že téměř celý svůj dospělý život prožil v demokracii a současnost chápe jako rozhodně lepší dobu než tu, která zde byla před rokem 1989. Honza žije naplno, má slušné příjmy, spoustu plánů do budoucna a těší se slušnému fyzickému zdraví, kterému věnuje nemalou část své pozornosti. Na dovolenou rád jezdí do exotiky, protože na „provařeném“ chorvatském nebo řeckém pobřeží by se nudil. Rád zajde na večeři do restaurace, na skleničku a nevyhýbá se ani kulturním akcím. Rád se sejde se svými přáteli, ale svůj čas šetří i na své koníčky, sebevzdělávání a baví ho nové technologie.

Jde zejména o ženy a tato skupina tvoří nejmenší část generace 50+. Bydlí hlavně na vesnicích a v malých městech do 20 tisíc obyvatel. Patří tam pracující dámy ve věku mezi 50 a 60 lety, které mají spíše nižší vzdělání. Jejich finanční situace není dobrá, což jim brání uskutečňovat sny, které mají. Hledají také cesty, jak se zajistit.

Paní Lenka žije v Kladně a je pečovatelkou v nedalekém domově pro seniory. Je jí 58 let, dříve pracovala jako prodavačka v potravinách, ale protože ji tato práce nevyhovovala, rekvalifikovala se skrze Úřad práce, kde byla kdysi zaregistrována. Její profese ji stále do velké míry těší, protože od seniorů, o které se stará, dostává pozitivní zpětnou vazbu a pociťuje jejich vděčnost. Kvůli nedostatku zaměstnanců v tomto oboru ji ale v náročnějších obdobích práce unavuje a někdy se cítí dokonce „vyhořelá“. Lenka je rozvedená, má dvě děti a tři vnoučata. Ráda zajde na skleničku nebo do kavárny, a to s kamarádkami nebo spolupracovnicemi. Ví, že už není nejmladší, ale svůj vzhled nijak zvlášť neřeší. Má nadváhu, ale nesportuje a odmítá i diety. Zatím se rozhodně necítí stará. Na komerčních televizních kanálech ráda sleduje telenovely a na sociálních sítích se chlubí svými vnoučaty. Miluje rodinné oslavy a setkání. Uvítala by, kdy by se svými dětmi a vnoučaty mohla vídat častěji.

Převažují zde ženy, penzistky, a to ve věku mezi 60 a 80 lety. Mají většinou středoškolské vzdělání a jejich finanční situace je spíše slabší. Hlavním smyslem jejich života je rodina. Vědí, že jejich děti a vnoučata je potřebují, díky tomu se cítí naplněně a s přibývajícím věkem nepodléhají depresím. Pozitivně vnímají i to, že poté, co jejich děti „vylétly z hnízda“ získaly více času pro společný čas s partnerem.

Petr a Vladislava žijí v Čáslavi. Je jim 61 a 62 let a kdysi se seznámili v zaměstnání, kde oba pracovali jako projektanti. Žijí ve vlastním domě, proto si mohou dovolit spořit peníze pro svá vnoučata. Jsou šťastní a naplňuje je to, že mohou pomáhat svým dětem s vnoučaty. Vladislava doprovází jedno z nich na pravidelné tréninky, ostatní u nich pravidelně tráví prázdniny. Mají dva psy, kterým se věnují a chodí s nimi na procházky. Hodně se věnují své zahrádce, kterou částečně pojali jako užitkovou a částečně jako okrasnou. Večer pravidelně sledují vědomostní soutěže v televizi. Když se nevěnují rodině, vídají se se svými vrstevníky, se kterými se společně provozují turistiku. Díky častému pohybu se těší dobrému fyzickému zdraví, ale svůj vzhled nijak zvlášť neřeší.

I zde převažují ženy, a to zejména ve věku do 65 let. Většina dosud pracuje a jejich vzdělání i finanční situace je průměrná. Nejčastěji bydlí v menších a středních městech mezi 5 a 50 tisíci obyvatel. Jde o aktivní, činorodé a společenské lidi s mnoha zájmy. Do budoucna mají mnoho plánů, žijí dneškem a jsou neustále v pohybu. Času pouze pro sebe jim příliš nedostává, protože neustále něco organizují a mají spoustu povinností.

Čtyřiapadesátileté paní Heleny, která pracuje jako staniční sestra v jedné středočeské nemocnici, je všude plno. Často ve svém zaměstnání organizuje společné posezení v kavárně, po práci chodí cvičit a s kamarádkami a za kulturou. Po odchodu dětí z domova ji trochu potrápil syndrom „prázdného hnízda“, ale vakuum, které u ní tak vzniklo, brzy zaplnila bezpočtem vlastních aktivit a později i péčí o vnoučata. Často a ráda pořádá rodinné oslavy a jezdí na výlety s dětmi. Umí to ale také „roztočit“ se svými vrstevníky, a to třeba na plese. Chodí do restaurací, kaváren, do divadla, na výstavy a na místní bály. V poslední době ji přibal nový zájem, začala chodit na kurzy keramiky a na jedné charitativní akci prodala své první výtvory.

Tady převažují muži, a to většinou ti do 60 let věku. Mají vyšší vzdělání a solidní socio-ekonomické postavení. Dosud pracují a žijí spíše ve velkých městech nad 100 tisíc obyvatel.

Jsou aktivní a jejich věk je příliš netrápí. Mají mnoho plánů a odchod do důchodu je neděsí, spíše se na něj těší. Svému zdraví věnují pozornost, proto jsou v dobré fyzické kondici. Čas i peníze investují do svých koníčků, sebevzdělávání a sledují i knihy a časopisy. Považují se za poměrně liberální. Mají přátele, se kterými se dokáží odvázat, jinak ale mají rádi svůj klid doma.

Panu Pavlovi je třiapadesát let, žije v Praze a už patnáct let pracuje jako právník ve velké firmě. Spoří si na penzi, investuje a už před deseti lety splatili s manželkou hypotéku na dům, který si pořídili v okrajové části Prahy. Rád nakupuje kvalitní a značkové zboží, levným značkám nedůvěřuje. V létě se chystá na aktivní dovolenou ve Skandinávii spojenou s rybařením.

Většinou jde o muže ve věku do 65 let, kteří mají spíše nižší vzdělání, jsou ženatí nebo rozvedení a mají nižší sociálně-ekonomický status. Jsou spíše pasivní a někdy i značně zatrpklí. Nejsou moc společenští, jsou individualističtí, konzervativní, věčně nespokojení a od budoucnosti si mnoho neslibují.

Pan Jan, který žije nedaleko Slavonic, má rád svůj klid. Od manželky žádá, aby mu vařila českou kuchyni, a to výhradně jídla, která dobře zná a chutnají mu. Jan není spokojený se svou penzí, která je zhruba o 2500 korun nižší než průměrná. Jan, ani jeho žena nespoří, ale nemusejí žít ani z úspor, a to především proto, že dům zdědili po manželčiných rodičích. Jan občas zajde do hospody, ale někdy se odtamtud vrací naštvaný, protože se tam s někým nepohodl. S rodinou tráví málo času, děti ani vnoučata ho kvůli jeho sršaté povaze příliš nevyhledávají.

Nemá rád televizi, ale přesto jí denně věnuje několik hodin. Pokud si občas koupí něco nového, je to pod vlivem teleshoppingu. Nové věci ale nemá příliš rád a nedůvěřuje ani novým technologiím. Občas si přečte místní zpravodaj, nebo jiné noviny či letáky zdarma. O politické dění se do hloubky nezajímá, je ale nespokojený s tím, že jsme součástí Evropské unie a má dojem, že před rokem 1989 byl život lepší.

Zpracováno podle: Köppl Ladilslav: 50+ . Přehlížená generace, OMD Czech. a.s. 2008