Článek
Na přelomu let 1944 a 1945 postihly Nizozemsko dvě katastrofy: nebývale mrazivá zima a ničivý hladomor. Zatímco ledové počasí bylo důsledkem nevyzpytatelnosti přírody, hladomor přišel jako cílený akt pomsty. Druhá světová válka se chýlila ke konci a po nizozemských sabotážích reagoval Hitler krutě – odříznutím části země od dodávek potravin, čímž odsoudil místní obyvatelstvo k vyčerpávajícímu boji o přežití.
Hlad a zima
Pomstě ze strany hitlerovského Německa předcházela rozsáhlá sabotáž nizozemských železničářů, kterou vyvolal přímý apel exilové nizozemské vlády z Londýna. Ta vyzvala obyvatele, aby narušili železniční síť a přerušili tratě, čímž by odřízli německé jednotky od zásob proudících z Německa na podporu jejich boje proti spojencům v Normandii. Akce byla úspěšná – avšak následovala tvrdá odveta. Hitler nařídil embargo na dodávky potravin a paliva do okupovaného Nizozemska, což mělo devastující dopad především na hustě osídlené západní provincie, kde záhy propukl hlad. Lidé zároveň trpěli drsnou zimou, neboť se jim kvůli embargu nedostávalo ani surovin na zátop. Lidé rozebírali domy a pálili nábytek, aby s ním zatopili.
Zpočátku se hladovějícím obyvatelům snažily pomoci pouliční vývařovny, které na základě přídělového systému vydávaly polévku. Postupně však zásoby potravin ubývaly. Chléb a brambory byly nedostatkovým zbožím a polévky, které vývařovny nabízely, byly čím dál řidší, neschopné nasytit vyčerpané obyvatele. Ti, kdo ještě měli dostatek sil, se vydávali do vzdálených vesnic, kde prosili o jídlo nebo se pokoušeli směňovat poslední cennosti za potravu. Jiní se uchýlili k tomu, že jedli vše, co bylo dostupné - cukrovou řepu, částečně jedovaté cibulky v Nizozemí oblíbených tulipánů, ale také vlastní psy a kočky. Většina lidí však přežívala na pouhých 500 až 1000 kaloriích denně. Hladomor si nakonec vyžádal životy až 22 500 obyvatel, zatímco 4,5 milionu lidí trpělo extrémní podvýživou.
Některé děti rozkvetly
Mezi lidmi postiženými hladomorem byla i budoucí slavná herečka Audrey Hepburnová. Její matka se s dětmi přestěhovala do Nizozemska na začátku války v naději, že země zůstane neutrální. To se však nestalo a rodina čelila bídě i neustálému strachu o život. Audrey byla dokonce přejmenována na Eddu, aby její anglicky znějící jméno nepřitahovalo nežádoucí pozornost. V době hladomoru jí bylo necelých šestnáct let a vážila pouhých 40 kilogramů. „Nebyla mouka ani maso, a v nejhorších časech jsme vařili cibulky tulipánů a pokoušeli se péct chléb z trávy,“ vzpomínala později na válečná léta. Herečka trpěla žloutenkou, chudokrevností, otoky a astmatem. Lékaři o mnoho let později konstatovali, že její mimořádně štíhlá postava a stav metabolismu přímo souvisejí s válečným strádáním.
Podobnými útrapami jako mladá Hepburnová trpěly i další děti, jejichž zdraví sledoval nizozemský pediatr Willem Karel Dicke. Již před válkou se zabýval zažívacími problémy dětí, které trpěly celiakií – tehdy neznámou nemocí, která způsobovala průjmy, podvýživu a často vedla k tělesnému chřadnutí a smrti. Celiakie je chronické autoimunitní onemocnění postihující tenké střevo. To je hlavní orgán, který absorbuje potravu do těla. Lidé s klasickou celiakií nemohou strávit lepek, který se nachází v pšenici a jiných obilovinách. Neléčená tato intolerance může narušit celkové trávení, což vede k těžkým průjmům, podvýživě, ztrátě hmotnosti a nakonec ke smrti. Už tehdy existovalo podezření, že potíže souvisejí se stravou. Sám Dicke věřil, že příčina by mohla být spojena s chlebem nebo sušenkami, i když ještě nevěděl, jak přesně. Předpokládal, že problém je v pšenici, ale obecným doporučením bylo nikoliv vyloučit moučná jídla, ale konzumovat hodně banánů.
Během hladomoru si Dicke všiml pozoruhodné změny – zdravotní stav mnoha dětí s trávicími problémy se začal zlepšovat. Zatímco zdravé děti drasticky hubly, děti s celiakií naopak prospívaly a některé dokonce přibraly. Podvýživa a oslabení u nich přicházely mnohem pomaleji než u ostatních, a tyto děti samy uváděly, že se cítí lépe. Klíčovým objevem bylo, že úmrtnost dětí s celiakií během potravinové krize v Nizozemsku klesla z původních 35 procent téměř na nulu.
Když jídlo padalo z nebe
Hladomor v Nizozemí trval až do konce dubna 1945. V neděli 29. dubna se na obloze objevily dva nízkoletící bombardéry, které místo bomb začaly shazovat tuny jídla. Vyhladovělé obyvatelstvo tuto pomoc samozřejmě přivítalo s obrovským nadšením. Doktor Dicke však sledoval, jak se zdravotní stav jeho malých pacientů začíná zhoršovat. Bylo jasné, že mezi jejich těžkými trávicími potížemi a konzumací moučných jídel existuje přímá souvislost. Dicke si uvědomil, že jediným „zázračným“ lékem na zmíněné potíže je přísná dieta vylučující veškeré potraviny obsahující lepek.
Doktor Dicke odhalil lepek jako hlavního viníka trávicích potíže až za několik dalších let. Poválečné roky věnoval výzkumu, aby podložil a zaznamenal to, co pozoroval během války. V roce 1950 zveřejnil svůj závěr, že pšeničná a žitná mouka zhoršují příznaky celiakie. Při svém výzkumu také podával zkoumaným dětem pšeničný škrob, čímž vyvrátil teorii, že příčinou onemocnění byly komplexní sacharidy, což byla tehdy jedna z pracovních hypotéz. S pomocí dalších kolegů později lepek označil za jedinou příčinu potíží.
Za tento objev, který pomohl mnoha milionům lidí po celém světě, měl Dicke obdržet Nobelovu cenu za medicínu. Bohužel však zemřel v pouhých 57 letech v roce 1960 na cévní mozkovou příhodu a ocenění se tak už nedočkal. Přestože Nobelova cena může být udělena posmrtně, laureát musí být vybrán během svého života, což se v tomto případě nestalo. Dickeho práce zachránila mnoho životů, ale také položila základy pro další výzkum a osvětu o celiakii, což z jeho díla činí jednu z klíčových součástí historie medicíny.
Zdroje:
"The Grim Origins of 'Gluten-Free"; 22. 4. 2019 https://www.discovermagazine.com/health/the-grim-origins-of-gluten-free
https://www.todayifoundout.com/index.php/2022/06/how-a-wwii-famine-helped-solve-a-2000-year-old-major-medical-mystery/
https://www.24oranges.nl/2018/04/01/starving-dutch-children-pointed-to-cause-of-celiac-disease/
https://www.beyondceliac.org/celiac-disease/celiac-history/
https://www.glutenfreeclub.com/how-wwii-the-winter-of-starvation-helped-the-discovery-of-celiac-disease/
https://www.denik.cz/ze_sveta/druha-svetova-valka-operace-mana.html
