Článek
Mateřské mléko je tou nejvhodnější výživou pro kojence. Obsahuje protilátky, které pomáhají chránit před mnoha běžnými dětskými nemocemi. Poskytuje veškerou energii a živiny, které dítě potřebuje v prvních měsících života, a nadále zajišťuje až polovinu nebo více nutričních potřeb dítěte během druhé poloviny prvního roku a až jednu třetinu během druhého roku života roku života. To jsou fakta, která na základě odborných vědeckých studií uvádí Světová zdravotnická organizace (WHO). Zároveň doporučuje, aby děti byly výlučně kojeny do šesti měsíců věku. Přikrmování mateřským mlékem by pak mělo pokračovat nejméně do dvou let věku, ale i déle.
Dalším benefitem je samozřejmě i pouto mezi matkou a dítětem, která takto zcela přirozeně vzniká. Kojení má velmi příznivé účinky na psychiku dítěte, jeho pocit bezpečí, a dokonce dokáže zmírnit bolest. Matky jsou zase o něco více chráněny vůči vzniku karcinomu prsu či vaječníků než ženy, které nikdy nekojily nebo kojily jen krátce.
To všechno jsou důvody, proč v Česku stejně jako v dalších zemích EU zákony regulují reklamu propagující náhražky umělého mléko. Počáteční mléka nesmí být v inzerována tak, aby matky od kojení odrazovala. V rozporu s tím ale v Česku mnoho žen odchází již z porodnice s balením umělého mléka, které jim nemocnice (díky sponzorům) věnovala jako dárek, případně jako jedinou možnou výživu, protože se podle mínění - ne vždy podporujícího - personálu zkrátka „nerozkojily“. Pochopení často nenaleznou ani u svých starších příbuzných, kteří mateřské mléko vlivem dřívější propagace umělých formulí považují za cosi méněcenného a energeticky nedostatečného.
Česko, země puritánů?
Jedním z předpokladů úspěšného kojení je dávat dítěti mateřské mléko tak často, jak potřebuje. Taková potřeba může být velmi individuální, protože dítě si svůj kalorický příjem reguluje samo. Odkládat jej na pozdější dobu nebo dítěti vnucovat například tříhodinových intervalů může vést ke snížení produkce mléka, nebo dokonce k jeho ztrátě. Stejná situace by samozřejmě mohla nastat v případě, kdy je dítě dokrmováno mlékem umělým. To navíc může vést k situaci, kdy dítě začne vyžadovat jen lahvičku a ztratí schopnost sát z prsu.
To je v rozporu s názorem, které se v Česku objevuje v souvislosti s kojením na veřejnosti. Kojit v kavárně nebo restauraci? Nechutné! Kojit v bance nebo na úřadě? Nepřijatelné, vyveďte tu provokatérku! Kojit v parku na lavičce? Chce se ukazovat! Češi by se podle reakcí, které krmení dětí ve veřejném prostoru vyvolává, mohli jevit jako velcí puritáni. To by ale nesměli být většinově tak tolerantní, či dokonce vstřícní vůči sexistickým reklamám, které zobrazují nahá ženská těla či odhalené dekolty.
Ve většině západních zemí jsou matky kojící na veřejnosti chráněny zákonem. Kojit mohou kdekoliv a kdykoliv. Ač v Česku podobný zákon neexistuje, musí společnost potřeby dítěte a matky respektovat, domnívá se právník Aleš Rozehnal: „Musí vytvářet prostředí, ve kterém se budou matky cítit při kojení bezpečné a nediskriminované. Pokud by nebylo umožněno matkám kojit na veřejnosti, znamenalo by to, že nemohou udržovat sociální vazby mimo svůj domov bez strachu, že se v případě potřeby budou muset skrývat na toaletě či podobném místě.“ Je jen na matce, jaké prostředí pro naplnění této potřeby zvolí.
Překonané závěry a stereotypy
Skutečnost je taková, že mnoho matek má z takové situace obavy, a proto se jí snaží vyhnout. Někdy i za cenu značného diskomfortu svého i dítěte, neboť to znamená, že nemůže zařídit věci, které potřebuje, nebo vystaví dítě nepohodlí, protože musí odložit situaci, kdy potřebuje dítě nakrmit nebo zklidnit.
Jaké jsou důvody výše zmíněných námitek vůči veřejnému kojení? Domnívám se, že odmítání tohoto přirozeného chování má kořeny v někdejším nastavení společnosti. Dříve - za socialismu - nebyla laktace podporována a upřednostňováno bylo umělé mléko. Důvodů bylo několik: závěry týkající se umělé výživy, ke kterým dospěli odborníci v těsně poválečném období, dlouho přežívaly jako jediné platné. Jedním ze zastánců náhradní mléčné stravy byl i pediatr Josef Švejcar, který byl přímo u jejího zrodu. Mylně se domníval, že umělá formule je nutričně mnohem cennější a pro dítě přínosnější. Ač ho nejprve upřednostňoval, později svých raných doporučení velmi litoval a v 80. letech minulého století se stal se největším propagátorem kojení.
Dalším důvodem, který má kořeny v 50. letech minulého století, byla snaha vrátit matky co nejdříve do pracovního procesu. Bylo třeba budovat socialismus, a tak se děti často umisťovaly do jeslí již krátce po narození. Kojení bylo nežádoucí, protože matky od brzké separace mohlo odrazovat. Individuální projevy, za které bylo kojení považováno, byly navíc v té době nežádoucí a byly určeny výhradně do soukromí. Narušení těchto nepsaných pravidel by pak znamenalo stigmatizaci.
Názor, že kojení není podstatné, nebo je dokonce nežádoucí, mohou někteří jedinci stále vnímat jako relevantní. Pochopitelně se nejsnáze přenáší v rodinách a lidé si stereotypy a falešné představy spojené s touto domněnkou mohou nést dále současné osvětě navzdory.
Psychologické bariéry
Pro některé lidi je pohled na cizí ženu krmící své dítě natolik nepříjemný či pobuřující, že ji během kojení na veřejnosti neváhají konfrontovat. Matky, které se setkaly s negativními reakcemi nebo odsuzováním, si tento zážitek často zapamatují. Pokud jsou takovému nepřátelskému chování vystaveny, může to vést k nejistotě, studu a strachu naplnit ve veřejném prostoru přirozené potřeby dítěte.
Emoce, které prožívají ti, kdo mají potřebu kojící ženu „umravnit“, se mohou svou intenzitou výše zmíněným pocitům káraných žen vyrovnat. Důvody znepokojení těchto strážců veřejného pořádku mohou být různé. Jak už bylo zmíněno, mohli například převzít konzervativní vzorce ze svých rodin a vnímat kojení jako cosi soukromého, intimního, či dokonce neslušného a pobuřujícího. Z toho důvodu je může je přemoci pocit nepatřičnosti a následně i hněvu.
Odhalená prsa mohou být pro mnohé lidi tabu. Někteří lidé je nevnímají primárně jako orgán určený k nakrmení potomků, ale spojují si je výhradně s jejich sexuální funkcí. Nedokáží jednoduše oddělit sexuální konotace od procesu kojení. Pokud jsou pak pohledu na odhalená ňadra vystaveni v prostředí, kde se sexuální projevy neočekávají, mohou cítit diskomfort, pobouření a někdy i hněv. Takoví lidé pak často podezírají, ženy, které krmí své děti z toho, že se odhalují proto, aby „se předvedly ,“ „ukázaly“ nebo „provokovaly“.
Posledním důvodem, který možná může hrát určitou roli, jsou do podvědomí uložené vzpomínky z vlastního dětství. Pokud dotyčný prožil v souvislosti s kojením nějaký traumatizující zážitek, může mít v situaci, která mu takový zážitek připomíná, negativní pocity. Jako kojenec mohl při krmení cítit fyzický diskomfort, či dokonce bolest, kterou mohlo způsobit kupříkladu špatné přisátí či nějaký zdravotní problém. Jinou nepříjemnou situací, která u dítěte vyvolala stres, může být oddělení od matky a s ním spojená ztráta bezpečí třeba při hospitalizaci. Poslední pak může být hluboko uložená vzpomínka na stav, kdy dítě nemělo dostatečné emocionální naplnění a propojení s matkou a mohlo se cítit opuštěné.
Pokud se víc zaměříme na to, proč nás tato přirozená situace dráždí nebo znepokojuje, možná odhalíme chybné vzorce či nevědomá traumata, která nás v životě zbytečně omezují a mohou způsobovat diskomfort i lidem kolem nás. Na kojení malých dětí, ať už se děje kdekoliv, není totiž nikdy nic špatného, pobuřujícího, ani neslušného.
