Článek
Místopředsedovi hnutí ANO Karlu Havlíčkovi se nelíbí, že bychom měli zvyšovat výdaje na obranu. Prý by z toho těžila především hrstka zbrojařských firem.
Hrstka firem zbohatne
Nezbytný krok, tedy zvýšení daní kvůli nutnosti navýšit výdaje na zbrojení, prý ANO, pokud bude v budoucí vládní koalici, neplánuje. I tak ale prý bude vybírat více, protože zvýší výkonnost firem. Jak přesně to udělá, ale místopředseda hnutí nezmínil. Hlavně se mu ale nelíbí, že by v době vyšších výdajů na zbrojení měly zbrojařské firmy mimořádně vysoké zisky. „Logicky je potom velmi diskutabilní zvyšování podílu na obranu vůči HDP, poněvadž část těchto prostředků končí v ziskovosti hrstky (zbrojařských) firem,“ míní Havlíček. To by se prý nedělo, kdyby se současné výdaje vydávaly efektivně. Opět jsme se kromě toho, že prý neprobíhají řádné tendry a nefunguje konkurence mezi firmami, nedozvěděli, jak přesně onu efektivitu vláda, jíž bude ANO součástí, zajistí. Tato slova spíše vzbuzují dojem, že chce Havlíček potěšit své voliče, aniž by nabídl konkrétní řešení. Vyšší daně si samozřejmě přeje málokdo, hnutí ANO ale má i mnoho příznivců, kteří jsou proti navyšování vojenské pomoci Ukrajině. Podle průzkumů by to přálo jen 9, 4 procenta potenciálních voličů tohoto politického hnutí.
Kdo bohatl v posledních pěti letech
Ano, navýšení výdajů na zbrojení může dočasně zvýšit zisky zbrojařských firem, podobně jako v době pandemie vzrostly příjmy firem vyrábějících třeba hygienické pomůcky nebo během energetické krize rostly zisky energetických společností. Znamená to ale, že bychom měli odmítnout kroky k posílení národní bezpečnosti v době rostoucího napětí? Silná obranná politika a připravenost na možné konflikty jsou naprosto klíčové pro ochranu životů občanů i území. Vyšší výdaje na zbrojení navíc mohou působit odstrašujícím způsobem a dokonce pomoci předejít samotnému konfliktu. V tomto kontextu pak obavy z toho, že zbrojařské firmy budou mít vyšší zisky, hrají druhořadnou roli ve srovnání s prioritou bezpečnosti státu.
Pozoruhodné ale je i to, že Karel Havlíček projevuje takovou péči o možné zisky oné „hrstky“ firem (mnoho z nich by navíc bylo českých). Mimořádných událostí přitom máme za sebou za posledních pět let celou řadu. V době, kdy přišla pandemie koronaviru, byl premiérem Andrej Babiš, předseda hnutí ANO. I tehdy zisky některých firem významně rostly. Týkalo se to i Agrofertu, spojeného právě s Andrejem Babišem.
Už v roce 2021 dosáhl Agrofert růstu tržeb meziročně o patnáct procent. Zisk tak firmě stoupl na 5,8 miliardy korun, což bylo o dvě miliardy více než v roce 2020. Šlo především o zisky v chemickém segmentu, kde kvůli pandemii výrazně stouply ceny. Ještě mnohem vyšších zisků firma dosáhla v dalším roce, kdy vydělala téměř třináct miliard korun. Podíl na tom měly hlavně zahraniční továrny, které se specializovaly na výrobu dusíkatých hnojiv.
Proč tyto firmy v tu dobu tak rostly?
Především proto, že globálně stoupla cena některých surovin, zejména zemního plynu. Firmy tak mohly konečný výrobek prodávat s vyšší marží. Dalším faktorem byly obavy o potravinovou bezpečnost. Některé firmy se proto začaly preventivně zásobovat hnojivy, což výrazně zvedlo poptávku. Navíc stoupla poptávka v Evropě, což ještě zesílilo krátce po napadení Ukrajiny Ruskem. Důvodem bylo, že v některých zemích došlo k omezení výroby i exportu. Na konci pandemie pak navíc znovu začala růst cena plynu, ale firmy, které se jím zásobily v předstihu, pak těžily z rozdílu mezi náklady a prodejní cenou.
Krátká paměť nebo pokrytectví?
Nezdá se, že by to tehdy Karla Havlíčka jakkoliv trápilo. Možná by mělo, protože některé části Agrofertu navíc v době pandemie čerpaly finanční podporu od státu, a to například na podporu zaměstnanosti. Z programu Antivirus tak získaly 70 milionů korun.
Kvůli vysokým cenám energie pak čtveřice firem Agrofertu ještě získala od státu kompenzace za vysoké ceny energií ve výši 50 milionů. Pokud v tuto chvíli už tušíte, kdo tehdy kompenzace pro Agrofert podepsal, nemýlíte se. Ano, byl to Karel Havlíček v roli ministra průmyslu a obchodu. Podle organizace Transparency International byl přitom Havlíček ve střetu zájmů a porušil zákon. Veřejní funkcionáři totiž nemohou poskytovat dotace společnostem, ve kterých vlastní alespoň 25 procent.
Když tedy dnes Havlíček kritizuje možné vysoké zisky zbrojařských firem, ale zapomíná na to, jak jeho vlastní politické rozhodnutí během pandemie přispěla k růstu zisků firem spojených s Agrofertem, působí to přinejmenším pokrytecky. Nebo je jeho paměť v tomto případě poněkud krátká.
