Článek
Byla neděle 26. listopadu 1989 a na Letenské pláni se už druhý den po sobě konala obrovská demonstrace. Podle odhadů se jí zúčastnilo až půl milionu lidí. Protestovali proti zásahu vůči studentům na Národní třídě a žádali odstoupení komunistické moci. Málokdo čekal, že se před dav postaví také dva příslušníci bezpečnostních složek. Přesto se to stalo.
Napětí se dalo krájet
Akci tehdy moderoval kněz a signatář Charty 77 Václav Malý. Opozice ho ze svého středu vybrala proto, že je kněz a předpokládalo se tedy, že umí dobře mluvit. I přesto, že ho při veřejné mši nikdo slyšet nemohl, jelikož mu byl už před lety odebrán státní souhlas. Václav Malý to však zvládl bravurně, což se ukázalo zejména v kritickém okamžiku, kdy se na tribuně odvážili promluvit oni dva muži.
Ještě než se dostalo na jejich vystoupení, na Letné se to dvakrát „zadrhlo“. Nejprve v případě ikony roku 1968 Alexandra Dubčeka, kterému se nepovedl projev. Podruhé v případě předsedy federální vlády Ladislava Adamce. Toho dav vypískal. Moderátor s vědomím, že navíc blíží kritické vystoupení, o kterém nikdo neví, jak na něj dav zareaguje, odlehčoval atmosféru skrze humor.
Po promluvě disidentky Dany Němcové, která ocenila, že Letné je opravdu „husto“, předstoupil před dav se slovy namířená směrem k Pražskému hradu: „Podívej se Gusto, jak je tady husto!“, což po něm dav nadšeně opakoval. Za svá slova ale později uznání nesklidil. Pro mnoho lidí bylo stále nepřijatelné, aby k ústřednímu představiteli komunistické a státní moci promluvil tímto „neuctivým“ způsobem.
Odlehčení ale zafungovalo a o něco později bylo možné přistoupit ke kritické části programu. „Teď nás čeká nejdůležitější chvíle celého našeho vystoupení. Nebudu vám předem vysvětlovat proč. Žádám vás o široké srdce a o velikou toleranci,“ řekl Václav Malý těsně předtím, než na tribuně vystoupili Michal Horáček a Michael Kocáb, kteří uvedli vystoupení dvou nečekaných hostů.
Následně před dav předstoupili dva muži - jeden v civilu, druhý v uniformě Veřejné bezpečnosti. Oba příslušníci pohotovostní motorizované jednotky. Ještě než začali mluvit, lidé skandovali „Pojďte s námi!“, na které muži reagovali tzv. „véčkem“, tedy zvednutím dvěma prstů nad hlavu.
Odvážný muž
„Spoluobčané, jsem poručík Ludvík Pinc z pohotovostní motorizované jednotky Veřejné bezpečnosti… Dovolte mi, abych vás seznámil s prohlášením čestných příslušníků tohoto útvaru,“ zahájil své vystoupení první z nich, který měl hlavní část promluvy na starosti. V prohlášení zmínil, že také v řadách bezpečnostních složek dlouhodobě narůstá nespokojenost s hospodářským a politickým vývojem a i oni schvalují demokratizační přeměny. „Tragédii spatřujeme v tom, že jsme byli nástrojem, který měl těmto demokratickým změnám zabránit. Drtivá většina z nás nastupovala do služeb Veřejné bezpečnosti s tou představou, že bude podílet na boji proti všem druhům kriminality a ne na potlačování pokojných masových vystoupení občanů,“ řekl.
Pinc zmínil, že sbor, u kterého slouží, podléhá vojenské pravomoci. Tam, kde řadovému občanovi za vyjádření názoru hrozí relativně nízké sankce, jim hrozí vysoké tresty odnětí svobody. Dodal, že ne všichni příslušníci Veřejné bezpečnosti mají na věc stejný názor, ale žádný z nich - včetně nižších a středních velitelů - nemá oprávnění dát rozkaz k takovým zásahům. „Tyto pokyny jsou záležitostí vysokých státních a stranických představitelů,“ dodal. Na skandování „Kdo za to může?“ a „Kdo je to?“ odpověděl Pinc: „To mi řadoví příslušníci nevíme.“
„Jsme si vědomi, že ještě dnes - za připojení se k tomuto prohlášení - budeme závažně postiženi,“ dodal. Jeho uniformovaný kolega, který se ale davu nepředstavil, jeho slova jen krátce potvrdil.
Lidé a následně také vůdce odborů v pražské ČKD Petr Miller, který vystoupil hned po policistech, se za ně postavili s tím, že nedopustí, aby byli za své vystoupení potrestáni.
Za Palachova týdne odepřel poslušnost
Osmašedesátiletý muž, který byl v minulosti profesionálním psovodem, dnes působí na České zemědělské univerzitě v Praze. Věnuje se chování psů a jejich čichových schopností a vede centrum pro výzkum jejich chování. V září letošního roku byl oceněn spolkem Šalamoun, a to za odvahu a odbornou erudici, se kterou dlouhodobě poukazuje na nespolehlivost metod pachové identifikace. Upozornil na to, že není vědecky spolehlivá a může vést k justičním omylům.
Odvahu projevil ale i v roce 1989. Nejen oním známým vystoupením na Letné, ale už o deset měsíců dříve. V době Palachova týdne odmítl jít rozhánět demonstrující lidi. Za to byl zbaven funkce zástupce velitele čety psovodů. „Já byl rebel a bylo mi 32, ne 19 či 20. A bavil jsem se o věci s rodiči, kteří byli jasně na stejné straně jako ti lidé na náměstích,“ vzpomínal téměř o 30 let později. Přesto byl v lednu 1989 poslán na Václavské náměstí, ale do střetů s lidmi se nedostal. „Nemohu ale nikoho odsuzovat, že rozkaz poslechl. Odpovědnost za zásahy mají podle mě nadřízení,“ uvedl.
A jak se vlastně muž z rodiny, která s komunistickou mocí nesympatizovala, doistal k policii? „Miloval jsem psy a už u odvodu jsem chtěl kvůli tomu k Pohraniční stráži a vůbec mi nedocházelo, jakou má ta složka vlastně funkci. Ale nevzali mě, nicméně nějaký člen odvodní komise na mě dal tip náboráři z Veřejné bezpečnosti a ten mě zlákal na možnost se u policie ke psům dostat,“ popisoval. To se nakonec povedlo a Pinc se dostal k pohotovostní motorizované jednotce. Ta se na rozhánění demonstrantů obvykle nepodílela. Jenže v roce 1989 počet demonstrantů i demonstrujících narůstá a tak byli povoláni všichni, kdo byli k dispozici.
Už předtím ale byl krátký čas na konci 70. let i členem pohotovostních sborů. „Tehdy jsme ale žádné zásahy proti demonstrantům naštěstí neměli,“ zmiňoval.
Byla to „pakárna“
Jak dnes vidí své vystoupení na Letné? A udělal by něco jinak? „Úplně lehké to nebylo,“ vzpomínal. Obavy, jak dav jeho vystoupení dopadne, byly důvodné. „Kdyby to byl agresivní dav, bylo by jedno kolik lidí tam je. To my jako Češi v povaze naštěstí nemáme,“ zmínil. Když odcházel ze tribuny, měl ale z vystoupení dobrý pocit.
Nicméně dnes se na samotné odepření poslušnosti a ventilování osobního názoru dívá s odstupem. „Jsem názoru, že policista nemá posuzovat, co je správné a co ne, pokud se vysloveně nedopustí trestného činu. Už po odepření poslušnosti byly mé pocity smíšené,“ zmínil.
Ze stejného důvodu přistupoval smířlivě k někdejšímu jmenování poslance za KSČM Zdeňka Ondráčka do čela poslanecké komise dohlížející na Generální inspekci bezpečnostních sborů. O dvanáct let mladší Ondráček byl kdysi jeho kolegou a zasahoval proti demonstrantům během Palachova týdne.
„Já s Ondráčkem nemám problém, to spíš s KSČM v parlamentu, té jsem prorokoval, že bude do roku 2010 mimo sněmovnu. Ale jsem demokrat a musím to ctít. Ondráček byl však po revoluci výborný vyšetřovatel, kriminalista, je dobře, že bude na GIBS dohlížet někdo, kdo tomu rozumí,“ řekl Pinc v roce 2018. Přesto se domnívá, že Ondráček mohl později alespoň vyjádřit lítost nad tím, jak tehdy akce probíhaly. „A taky odsoudit, že se to vůbec dělo,“ zmínil.
„Vím, jak to bylo, jak těm klukům na náhradní vojenské službě vymývali mozky. I v pohotovostním pluku, který byl vlastně součástí školy, přípravy na povolání policajta, s nimi zacházeli hrozně, u policie se tomu říkalo pakárna. A pak je vyhodili na Václavák, kde viděli, jak je ti lidi nenávidí, a řekli ‚bijte je‘. I oni se báli. A bili je. Nezapomeňme také, jaká tehdy vládla u policie kázeň, to byl vojensky organizovaný sbor, za neuposlechnutí rozkazu vás hned čekal vojenský prokurátor a soud,“ vysvětloval.
Pincovy vzpomínky a reflexe jsou i po 36 letech zajímavé. Ukazují, že i pro policisté byly ve složité situaci a každá odchylka od poslušnosti znamenala obrovské riziko. A možná i připomínají, že stačilo málo a věci se mohly vyvíjet docela jinak - tvrději a násilněji. A také upozorňují na fakt, že přechod k demokracii byl i věcí mnoha individuálních rozhodnutí, a to na obou stranách barikády.
Zdroje:
https://www.youtube.com/watch?v=yxmthRAIrGM&t=2223s
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/225411058091115/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1093836883-na-plovarne/214522160100006/
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/omlouvat-se-ondracek-nemusi-ale-litost-projevit-mohl-rika-po/r~7c1d6712206a11e8a72bac1f6b220ee8/
https://spoleksalamoun.com/2025/09/08/ludvik-pinc-ocenen-mimoradnou-cenou-andreje-stankovice/
"V lednu 1989 odmítl zasáhnout proti demonstrantům, na Letné se omluvil za VB. Pinc však dnes Ondráčka brání"; Lidovky.cz 5.3. 2018
