Článek
Kdo se ještě nevyjádřil k videu, které minulý týden obletělo celé Česko, jako by nebyl. Dvě cestující s kočárkem na něm diskutují s policejní hlídkou, kterou přivolal řidič pražského autobusu, jímž chtěly obě ženy cestovat. Záhy to jedna z nich vzdává a raději vystupuje na zastávku, kde vládne velmi nevlídné počasí.
Jádrem sporu se stala situace, kdy řidič tvrdil, že autobusem smí cestovat jen jeden kočárek. Přepravní řád ale zmiňuje, že šofér může udělit výjimku. Ve zcela prázdném voze se ale řidič této bohulibé pravomoci rozhodl vzdát. Proč, to se zřejmě nikdy nedozvíme. Ať už měl skutečně obavy o bezpečnost dětí v kočárcích nebo se příliš vžil do role „ředitele autobusu“, přepravní řád mu umožňuje vůbec nic nevysvětlovat a neobhajovat. Nestanovuje ani přesná a transparentní pravidla, za kterých smí nebo nesmí oné výjimečné situace využít.
Kočárek? Raději otvírák na pivo!
V pražských autobusech běžně přepravuje několik kočárků najednou. Osvědčená - pro někoho dosti benevolentní - praxe řidičů vyvažuje poněkud alibistické jednání jejich zaměstnavatele. Ten dosud nepochopil, kdo veřejnou dopravu nejčastěji využívá a má v ní být přirozeně zohledněn. Připomeňme tedy, že na ni přispíváme všichni a slouží zejména těm, kdo z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí cestovat autem. Mimo děti, seniory, invalidy jsou to výrazně častěji ženy než muži. Přirozeně to jsou velmi často i maminky s kočárky. Pořizovat autobusy, jež mají v podmínkách přepravy možnost naložit pouhý jeden kočárek, je projevem absence sociální inteligence a arogance.
Zmíněná absurdní situace ukazuje, jakým problémem je fakt, že města a dopravní prostředky designují většinou muži pro muže. Rozkošným příkladem z posledních dnů je novinka dopravce GW Train Regio (GWTR), a to modernizovaný motorový vůz Stadler RS1. Ten začne od letošního prosince jezdit v Plzeňském kraji a bude skutečně nadstandardně vybaven. „Součástí výbavy je wi-fi, zásuvky či USB konektory. Raritou jsou i otvíráky na nápoje, které jsou integrované do spodní části podokenního stolku. Jde o požadavek kraje“, uvedl server Zdopravy.cz. A tak zatímco někteří provozovatelé řeší, aby jejich zákazníci netrpěli cestou žízní, jiní (nebo možná i ti samí) si myslí, že vybudovat místo pro jeden jediný kočárek je tak akorát.
Případ pro Chocholouška
Hněv na sítích se obrátil zejména vůči Lucii Chabradové. Tedy mladé ženě s kočárkem z videa, a nikoliv vůči absurditám, které předvádí dopravní podnik (možno použít plurál, protože ten pražský není jediný). Míra agresivity, kterou tato žena na sítích a ve všemožných diskusích zakusila, je nebývalá. „Chodí mi stovky a stovky (!!) nenávistných zpráv a komentářů. V noci jsem musela vypnout zvuk. Lidi mi píšou soukromý zprávy abych chcípla, odebrali mi dítě, že by mi dali přes hubu a zmlátili mě železnou tyčí. Někdo psal, že si zasloužím znásilnit. Píšou, že jsem hysterka, k***, p***ča, abych zdechla. Píšou mi, že mě mají vyhodit z práce. Píšou mi, že podávají podnět na OSPOD. Píšou mi, jaká jsem nula a jak jsem se ztrapnila před celým národem. Píšou mi matky, ať poslouchám co a jak mám dělat (od matek malých dětí mě to bolí). Píšou mi, ať zalezu a chodím kanály. Píšou mi, jaký je řidič daného autobusu hrdina a pan policista by zasloužil povýšit,“ uvedla Lucie Chabradové na svém facebookovém profilu.
S nemenší agresivitou se setkávají lidé (zejména ženy), kteří se na sítích Chabradové zastali. Takový příval negativní energie zakusila například novinářka Nora Fridrichová. Jako jedna z mála veřejně známých osob upozornila na absurdnost přepravního řádu a chování řidiče i způsobu, jakým jsou vozy veřejné dopravy designovány. Vysloužila si za to 1 600 většinou záporných a dehonestujících komentářů.
Češi v sobě zřejmě náhle objevili netušenou vášeň pro veškerá psaná pravidla. Co je psáno, to je dáno a neopovažujte se je zpochybňovat! To je základní postoj, kterým utlučou každého, kdo projeví náznak pochybností nebo jakési „rebelie.“ U národa, který měl vážný problém dodržovat anticovidová opatření, a to včetně těch nejmírnějších, je to skutečně podivuhodný obrat. Snad psychologové brzy popíší, co se s námi v posledních letech dělo a děje. Jsme ve svých názorech a postojích tak rozpolceni? Proč se terčem takové kolektivní nenávisti stala (nikoliv poprvé) právě matka s dítětem? Snad by nám taková analýza pomohla odrazit od morálního dna, ke kterému se nemalá část uživatelů sociálních sítí zase o pořádný kus přiblížila.
