Článek
Z budoucí mluvčí nově zvoleného prezidenta České republiky se včera stala celebrita. Ještě v roli manažerky komunikace byla během vyhlášení výsledků voleb ve Fóru Karlín nepřehlédnutelná. Tedy přesněji: nepřeslechnutelná.
Davová euforie. Radost z vítězství. Vědomí, že dlouhé měsíce obrovského tlaku, pod kterým jste, je konečně za vámi. Konečně si můžete vydechnout! Ještě ten den ale musíte odvést svou práci. Všichni přítomní novináři chtějí s vítězem voleb mluvit a vy musíte dát tiskové konferenci jasný řád. A to se jí prý nepovedlo. Opravdu?
Řád a klid
Heslem nově zvoleného prezidenta je: „Řád a klid.“ To nám v našich monarchistických a „tatíčkovských“ představách o nejvýše postaveném politikovi v zemi imponuje. Hlava státu má být přeci klidná, rozvážná, důstojná, moudrá a taky tak trochu svázaná „panovnickou etiketou“.
A hned první den nám tuto představu někdo naboural. Prý neprofesionalitou. Projevem neadekvátním situaci. Nevhodnou rozverností. Infantilitou.
Nehodí se tam! Nezvládne to! Nepochopila svou roli! Pryč s ní! Volání davu na sociálních sítích je neúprosné.
Jenže Petr Pavel na výzvy po její „popravě“ nedal a během interview v České televizi potvrdil, že si Markétu Řehákovou skutečně bere s sebou coby pravou ruku pro kontakt s novináři. Odhadl ale situaci správně?
Laťka je zatraceně nízko
V tak důležité funkci přece nemůže být někdo, kdo nechápe vážnost prezidentského úřadu. To slyšíme ve chvíli, kdy už dekádu sledujeme zvláštní počínání postavy, která možná chápe důstojnost prezidentského úřadu, možná ji dokonce přeceňuje, ale unikají jí jiné věci. A to na prvním místě fakt, že je tu pro veřejnost, se kterou komunikuje prostřednictvím novinářů. Všech novinářů. Tím spíše, že se její nadřízený prohlásil za prezidenta všech „dolních 10 milionů obyvatel“.
Mluvčí Ovčáček to takto ale rozhodně nechápal. Nerozuměl tomu, nebo lépe řečeno: nechtěl tomu rozumět. Stejně jako dosluhující hlava státu.
Nebylo by přitom osvěžující a lidské slyšet Jiřího Ovčáčka, jak se upřímně raduje z vítězství svého „šéfa“ ve volbách? Jak neuráží novináře a neodmítá odpovídat na otázky redaktorů z médií, která jeho nadřízeného nehladí po srsti?
Hříchů Jiřího Ovčáčka bychom napočítali bezpočet a svědčí to o jediném: laťka na této pozici spadla zatraceně nízko.
Haló efekt
Role mluvčí, kterou se Markéta Řeháková pravděpodobně 9. března 2023 stane, je docela jasně vymezená. Pořádat tiskové konference a odpovídat na otázky novinářů. Nikoho neodmítat. Nesoudit. Pochopit, na co se ten který redaktor ptá, a dát dostatečnou odpověď. Vynechat osobní útoky na novináře, kteří se snaží odvést svou práci.
Věřím, že právě to jako bývalá novinářka chápe. Osobní zkušenost píšící redaktorky je totiž k nezaplacení. Tiskoví mluvčí, kteří si touto profesí prošli (a nebylo to zrovna v Haló novinách), bývají těmi nejlepšími, protože potřebám tázajících se obvykle rozumí. To mohu potvrdit i z vlastní zkušenosti.
Zatím není důvod domnívat se, že právě Markétě Řehákové podstata její role uniká. Zkusme se oprostit od představ o prezidentovi jako o monarchovi, který nikdy neukáže jinou než důstojnou a vážnou tvář.
A nezapomeňme, že jsme teď pod vlivem tzv. „haló efektu“. Snad všichni jsme Markétu Řehákovou během přímého přenosu z Fóra Karlín viděli poprvé v životě. Udělali jsme si tak první dojem. To znamená, že jsme pod vlivem euforického vystoupení její hodnocení zúžili na jednu jedinou charakteristiku její osobnosti. Přesně ta pak odpoutala pozornost od vnímání jiných znaků. Haló efekt přináší jistou nespravedlnost - i do budoucna bude naše první zkušenost zabarvovat naše posuzování dané osoby.
Dát právě na tento psychologický efekt je ale podle odborníků vůbec nejčastější chybou ve vnímání druhých. Zkusme tedy počítat s tím, že do našeho posuzování vstupují i tyto nevědomé a evolučně dané faktory. Příliš příkré hodnocení může být jen důsledkem našich limitů. Ostatně Petr Pavel, který zná Řehákovou lépe než my, ji přes palubu ani po včerejšku nehodil. Když se na ni zkusíme dívat nezatíženým (sebereflektujícím) pohledem, můžeme ji časem vnímat naprosto jinak.
