Článek
Povědomí o tuhých mrazech, které socialistické Československo sevřely v noci z 31. 12. 1978 na 1. 1. 1979, je dodnes vysoké. Lidé si i téměř o půlstoletí tuto událost připomínají zejména v souvislosti s uhelnými prázdninami. Jak tehdejší vedení státu na situaci zareagovalo a co to znamenalo pro běžné občany?
Pamětníci vzpomínají, že změna počasí přišla tak rychle, že bylo možné sledovat rtuť teploměru, která nezadržitelně mířila níže a níže. Z původních 10 °C klesla přes noc k teplotám mezi -15 a -20 °C a na některých místech dokonce k - 30 °C. Největší pokles tehdy zaznamenaly ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde teplota za 24 hodin poklesla o 30,5 °C.
Nejdřív obleva, pak tuhé mrazy
Situace byla kritická zejména kvůli prudké změně teplot a faktu, že krátce předtím přišla obleva. A také skutečnosti, že šlo o „sešup“, který tehdy nepředpovídali ani meteorologové. V době mezi Vánoci a Silvestrem naším územím procházelo teplé jihozápadní proudění, zatímco nad severním Německem existovalo frontální rozhraní, za kterým se nacházel velmi studený arktický vzduch. Když se dal do pohybu, začaly teploty klesat a mráz doprovázel studený vítr.
Nebývalé mrazy panovaly i v severní části Evropy. Na severu Norska klesly k -40 stupňům Celsia a došlo k ochromení silniční dopravy. Na některých místech údajně napadalo až několik metrů sněhu. V Dánsku bylo obyvatelstvu doporučeno, aby nevycházelo. Velká Británie a Irsko čelily vysokým závějím. Část Německa byla ochromena kvůli tomu, že kvůli mrazu praskly hráze na Baltském moři. Moskva ve stejnou dobu hlásila -38 stupňů Celsia.
Dlouhé prázdniny
Na nečekanou a velmi prudkou mrazivou změnu nebyla československá ekonomika, která byla závislá na uhlí, připravena. Uhlí, které bylo na haldách nekryté a také to, které cestovalo po železnici - a bylo po předchozí oblevě mokré - zamrzlo, a tak bylo často v uhelných elektrárnách nepoužitelné. A co víc - zamrzla i vodní cesta na Labi, kterou jej přivážely lodě.
Vedení státu nezareagovalo hned. Teprve 5. ledna, kdy bylo zřejmé, že situace je neudržitelná a mrazy neochabují, vyhlásilo přijatá opatření. Moderátor Jan Rosák tehdy v rozhlase oznámil: „V důsledku obtížných klimatických podmínek a energetické situace vyhlašují ministerstva školství České a Slovenské socialistické republiky pro všechny typy škol včetně vysokých, školní prázdniny. Počínaje pondělkem 8. ledna, prozatím do 14. ledna 1979. Na učilištích se pro toto období přerušuje pouze teoretická výuka.“ Později došlo k prodloužení prázdnin až do 29. ledna 1979. Děti ale kvůli neočekávané absenci přišly o jarní prázdniny a do konce školního roku byly zakázány celodenní školní výlety.
Tma, zima a nedostatek
Uhelné prázdniny jsou tím, na co lidé v souvislosti s tehdejšími mrazy vzpomínají nejčastěji a mnohdy s láskou. Mezi další opatření ale patřilo například omezení televizního vysílání. Československá televize přerušila vysílání druhého programu a první byl v provozu jen mezi půl devátou a jedenáctou hodinou večer. Elektrický proud byl opakovaně vypínán a nefungovalo ani veřejné osvětlení. Centrálně vytápěné byty dostávaly méně tepla, platil příkaz vytápět jen na 16 stupňů Celsia. Teplá voda byla k dispozici obden.
Současná babička Hana, která tehdy byla těhotná, na toto období vzpomíná nerada. Pleny staršímu synovi tehdy přepírala ve studené vodě a kvůli omezeným dodávkám nesehnala v obchodě pořádně nic k jídlu. A nedostatkové bylo i další zboží. „Dětské kombinézy a zateplené termo boty, jako mají děcka dnes? Prosím vás, to bylo v té době ve většině rodin naprosto vyloučené,“ vzpomíná další současná babička Věra. Pamatuje si, jak jí snacha, která musela do práce, přivezla vnouče. Tomu babička dala na nohy i ruce všechno, co doma našla. I tak přišel po dvaceti minutách úplně vymrzlý.
Překladatel Jan Zábrana na toto období ve svém deníku vzpomíná takto: „Den jako stvořený pro milovníky socialismu: během 24 hodin vypnuli jedenáctkrát elektrický proud (Neděle 28. ledna 1979). Teď je půl druhé v noci, už 29., pondělí, svítím si na sešit baterkou, od půl jedné leží za okny celá Praha tak temná, jak jsem ji ještě neviděl. Nesvítí pouliční lucerny, nesvítí vzdálené čtvrtě, nesvítí orientační body, nic. Jen v dálce kolem kbelského letiště je prsten namodralých světel, asi z akumulátorů.“
Lidé improvizovali
Dalším opatřením bylo snížení teplot v kulturních domech a v dalších institucích na 16 stupňů Celsia. Divadla a galerie byly dočasně uzavřeny. Leckde byly zkráceny i směny nebo rozděleny na více částí během dne. Jinde - v oborech důležitých pro zachování dodávek energie a důležitého zboží - lidé naopak dostávaly směny navíc nebo tam přicházeli na brigády. Pomáhali například při vykládkách uhlí z vagonů. Aby se jim lépe a radostněji pracovalo, přicházely jim někdy na cestu do práce zahrát i dechové kapely. Jak o tom svědčí záznamy z archivu Českého rozhlasu, ne vždy to vyšlo. V jednom případě zprávy referovaly o tom, že také hudební nástroje zamrzly, a proto se pracovníci protentokrát museli obejít bez hudebního doprovodu.
Projevila se také vzájemná solidarita, která ale byla nutností. Jednak formou brigád, ale třeba i tím, že pomáhali podsypávat cestu pro autobusy nebo je na zastávkách dokonce pomáhali roztlačovat.
Iluze všemocného státu padla
A jak celou situaci lidé vnímali? Často nepochybně jako selhání státu. „Jedenatřicet let člověk neslyší nic jiného, než jak pod vedením KSČ úspěšně spějeme k socialismu: v praxi to úspěšné spění končí vypnutým elektrickým proudem a studeným topením,“ píše Jan Zábrana.
Důvodem zřejmě bylo i to, že se stát příliš neobtěžoval vysvětlovat souvislosti a vysvětlovat, proč jsou některá opatření nutná a především, co konkrétně stát dělá proto, aby se situace zlepšila a příště se neopakovala. Vypnout nebo ztlumit topení doma nebo v práci prostě přišlo příkazem. To někdy vedlo k jejich překračování, na které tehdy narazila k tomu zřízená inspekce.
Proč se vlastně tehdejší Československo do takové situace dostalo? Československá ekonomika byla závislá na hnědém uhlí. To ovlivnila zejména druhá ropná krize. K té došlo v souvislosti s íránskou revolucí a prudkým růstem cen. Československu se tak uzavřela cesta k předem dojednanému nákupu ropy. A nedošlo ani ke splnění dohody se Sovětským svazem o vyšších dodávkách této komodity. Kvůli jejich poklesu tak nebylo schopné vyrovnat zřejmé slabiny své energetiky.
Dlouhodobě nemohla přejít na ušlechtilá paliva, což poznamenalo nejen energetiku, ale například i chemický průmysl, který byl tehdy stěžejní. „Jako jistou úlitbu za okupaci Československa roku 1968 slíbil SSSR Československu pomoci s výstavbou jaderných elektráren,“ uvádí historik Drahomír Jančík. Spuštění té první ale bylo otázkou ještě relativně vzdálené budoucnosti.
Situace, kdy vypadlo část výroby, zejména té exportně orientované, měla dlouhodobější dopad, což se odrazilo v obchodní bilanci. Také výroba tepelné energie se snížila - nejen za rok 1979, ale celkově na čtyři roky.
A jaké ponaučení si stát z této situace vzal a jaká opatření do budoucna přijal? Jsou v podstatě jen dvě - v dubnu onoho roku se země vrátila ke střídání zimního a letního času a později byl také zaveden výstražný systém, který informuje o prudkých změnách teplot.
Mrazy ze začátku roku 1979 tak neodhalily jen slabiny energetiky, ale i limity systému, který byl zvyklý řídit společnost příkazy shora. Když přestalo fungovat uhlí, přestala fungovat i iluze všemocného státu. V té době se začal šířit vtip, který to dobře ilustruje: „Co je největším nepřítelem socialismu? Imperialismus a jaro, léto, podzim a zima“. Lidé si dokázali poradit – třeba improvizací a solidaritou, ale stát už tak pružný nebyl. A to si občané nadlouho zapamatovali.
Další zdroje:
https://plus.rozhlas.cz/mrazy-v-lednu-1979-cokoliv-jen-ne-prazdniny-7714224
https://www.youtube.com/watch?v=dL1h7cJGblc
Zábrana Jan: Celý život; Praha 2001
