Článek
Kolem pojmu vlastenec panuje v naší zemí v poslední době poměrně velké zmatení. Zatímco dosud bylo běžné přiřazovat termín vlastenectví k vlastnostem jako je láska a oddanost zemi nebo národu, občanská odpovědnost nebo ochota obětovat se pro jeho dobro, dnes se za vlastence začali považovat i lidé s xenofobními názory. Zkrátka, čím více nenávisti vůči jiným, tím jsem větší patriot, jsou přesvědčeni. Nicméně, jejich city mají ve skutečnosti pachuť nacionalismu, kde se manipuluje s pocitem národní identity, aby vznikl strach nebo nenávist vůči všemu cizímu.
Propaganda i zápecnictví
„Vlastence“ nového střihu často najdeme mezi politiky extremistických stran a jejich příznivci. Kromě zdůrazňované lásky k vlasti, odporu vůči téměř všemu cizímu a evropskému, často paradoxně vzhlížejí k jisté východní velmoci a někteří zašli až tak daleko, že by dokonce chtěli vzkřísit dávno zapomenutý konstrukt panslavismu. Do centra jejich nenávisti se tak nepřekvapivě dostala Ukrajina, na kterou ona velmoc bez skrupulí a bez minimální úcty k mezinárodnímu právu zaútočila. Podíl na adoraci ruského agresora u nás mají nepochybně dvě věci: cílená propaganda, která se snaží ovlivni t veřejné mínění v cizích zemích a tamní občany proti Ukrajině poštvat a také obyčejná lidská závist a egoismus, tedy starost o „kus žvance“, o který by je prý 370 tisíc válečných uprchlíků, mohlo připravit. Alespoň v jejich nejdivočejších představách. Nepřekvapí proto, že se občas objevují výpady vůči Ukrajincům, kteří u nás žijí. Možná jsme až příliš tolerantní vůči projevům, které možná vycházejí jen z neznalosti, ale i tak jsou zcela jistě za hranou. Verbální i fyzické útoky zejména na ženy s malými dětmi, které se k nám uchýlily především, bychom rozhodně neměly nechat být jen tak.
Fraktura nosu
Zkušenost s takto motivovaným verbálním i fyzickým útokem před pár dny udělala redaktorka Respektu Silvie Lauder. Před necelými dvěma týdny navštívila jedno pražské obchodní centrum, kde si všimla, že jistý muž verbálně napadal ženu se zhruba tříletým dítětem a následně stejným způsobem nadával i prodavačkám z tamního pekařství. Konkrétně jim nadával, že jsou „ukrajinská špína“ a „mají táhnout, odkud přišli“. Silvie Lauder se žen zastala a agresora vyzvala, aby jim okamžitě přestal nadávat. Ten reagoval ještě expresivnějšími výrazy a nečekaně také fyzickým útokem. „Moje snížená tolerance k hovadům, která ubližují ženám, mi tentokrát vynesla zlomený nos,“ napsala Lauder na svém facebookovém profilu, kde se k incidentu vyjádřila. Zatímco „hrdina“ místo po napadení chvatně opustil, jiná žena se Lauder zastala a pomohla jí. Navzdory tomu, že ji pohotovostní hlídka policie, která záhy dorazila na místo, zrazovala od nahlášení události, protože i ona by prý mohla být problém, neboť se během napadení bránila pomocí plátěné tašky, od zkušenějšího policisty na místním oddělení dostala naopak pochvalu. „Za příkladný postup, protože jsem odvedla agresi na sebe, a tím ochránila ostatní lidi“, uvedla novinářka.
Odvážných lidí jako je Lauder, není mnoho. Často podobným incidentům přihlížíme a útočníka neupozorníme na to, že takové chování je netolerovatelné. Málokdo má zájem dobrovolně strhnout agresi na sebe a tím ochránit jiné, což může být pochopitelné. Nicméně, pokud nebudeme dělat vůbec nic, agresivita podobně vyšinutých lidí poroste. Jak říká novinářka, byl to čin předsudečné nenávisti a vzhledem k tomu, že věc dotáhla do konce a nahlásila na policii, bude mít dotyčný útočník značný problém. „Dostal jasný signál, že to nemá dělat,“ uvedla. Kéž by takovou zpětnou vazbu dostala každý, kdo podobným způsobem beztrestně překračuje hranice nejen slušnosti, ale často i zákona.
