Článek
Zní to jako alarmující číslo. Více než devět z deseti matek alespoň někdy pochybuje o tom, že jsou dobrými rodiči, čtvrtina z nich o tom pochybuje téměř pořád. Co za jejich pocity je a jak je možné, že se o tom příliš nemluví?
Průzkum, ze kterého takové zjištění vyplynulo, uspořádala „seznamka pro mámy“ s názvem Mamio letos na jaře. Kromě toho, jak se ženy cítí ve své mateřské roli a zda o ní někdy pochybují, směřoval výzkum i do dalších oblastí jejich mateřství. Zjišťoval například, co ženy nejvíce ovlivňuje ve výchově vlastních dětí a kterým výchovným stylům dávají přednost. Odpovědi přišly od více než 1400 současných maminek.
Proč si matky myslí, že selhávají? Necelé tři čtvrtiny z nich se cítí být unavená a ve stresu, více než polovina neumí pracovat s negativními emocemi a pětina trpí tím, že se do péče o dítě a domácnosti nezapojuje jejich partner. Existují ale i další důvody, které k negativním pocitům přispívají, a to zejména nedostatek financí a nutnost pracovat nebo nedostatečné povědomí o tom, co znamená být dobrým rodičem. V menší míře pak jejich snahy hatí duševní problémy, neschopnost zorientovat se ve změti rad nebo fakt, že nemají partnera.
Slyším tvůj pláč
To jsou faktory, které se podepisují na tom, jak matky zvládají péči zejména o malé děti, ale lze předpokládat, že velmi podobné to bude i u těch, jejichž potomci už překročily kojenecký a batolecí věk. Na rozdíl od předchozích dob, kdy na výchově dětí podílela širší rodina, padá veškerá starost o děti na matky. Rodičovství je dnes navíc náročnější, protože namísto „studeného odchovu“, což byl typický výchovný styl našich rodičů a prarodičů, tedy ve stručnosti „přebalit, nakrmit, odložit“ a věnovat se spíše domácnosti a přípravě teplé večeře pro manžela, nastoupilo kontaktní rodičovství. To v průzkumu mezi současnými matkami vítězí na plné čáře, snaží se o něj 68 % matek. Tento výchovný způsob stojí na principech jako kojení na požádání, nošení, společné spaní nebo důvěra v pláč dítěte. To je styl, který je jakýmsi návratu ke kořenům a zároveň odpovídá současnému poznání. Kromě kontaktního rodičovství se ženy snaží svým dětem projevovat více lásky, jednat s nimi jako s rovnoprávnými a věnovat jim více času, než kolik věnovali rodiče jim. Pokud se jej žena snaží praktikovat a je na to po většinu dne sama, je to samozřejmě mimořádně náročné a je vcelku pochopitelné, že nemůže dokonale zastat i veškerou další práci v domácnosti. Rodinou přitom může být souzena za nedokonalý úklid nebo za fakt, že na manžela nečeká každý den teplá večeře a nažehlené košile na další den. Ženy předchozích generací to přece stíhaly! Frustrace, kterou pak ženy zažívají, může být obrovská a pomoci nemusí ani racionální vysvětlení, že si své priority poskládaly docela jinak.
Zajímavostí je, že navzdory některým předsudkům, dnešní ženy ve velké míře dbají na nastavení správných hranic dětem. Tzv. volná výchova, o které se často mluví, je mezi mladými ženami značně nepopulárním stylem. Naprostou volnost a absenci pravidel uplatňují pouhá 4 % současných matek. Je zjevné, že nepoučení lidé ji zaměňují s tzv. respektující výchovou, kterou nezažili ani jako děti, ani nepraktikovali jako rodiče. Ta na pravidla naopak velmi dbá, ale zapojuje do jejich tvorby také děti a respektuje jejich pocity i potřeby a učí děti, aby pro ně měli pochopení i u druhých. Proč? Aby z dětí vyrostli empatičtí a samostatní lidé, kteří se nestydí mluvit o tom, co potřebují. Fakt, že se o tento přístup snaží 68 % současných matek, je vlastně skvělá zpráva.
Také další styl je veřejností často připisován současným matkám, přesto průzkum ukázal přesný opak. Jde o tzv. protektivní výchovu, tedy přílišný dohled nad dítětem a pomoc všude tam, kde to lze. Někdy jsou takové ženy označovány za tzv. vrtulníkové matky a spojuje se s pozdějšími problémy takových dětí. Nicméně tento druh výchovy ve skutečnosti imponuje jen každé desáté matce.
Internetové matky
A čím se dnešní matky řídí? Hledají si informace hlavně na internetu? Ano, kupříkladu sociální sítě používá jako zdroj informací 52 % žen. Je to pochopitelné, protože právě tam dnes najdete nejvíce informací, zatímco dříve si pro ně lidé chodili do knihoven, dnes si je mohou číst z tepla domova, a to včetně těch nejnovějších. Nutnou výbavou je ale nepochybně mediální gramotnost a kritické myšlení, které od sebe dokáží rozlišit informace relevantní, irelevantní a pochybné.
K dispozici jsou ale samozřejmě i různá maminkovská fóra, které ženy sdílí své zkušenosti s různými problémy. Nicméně, mnohem důležitějším zdrojem je vlastní výchova, která ovlivňuje 83 % žen a roli hraje i diskuse s partnerem, která je nezbytná pro více než polovinu žen. Důležité jsou i knihy, podcasty, diskuse s kamarády nebo kurzy. Menší roli hrají influencerky nebo rozhodnutí řídit se výhradně podle sebe.
Bližší pohled na to, jak dnešní matky žijí a čím se řídí se do určité míry liší od toho, jak jsou hodnoceny - často předsudečným - okolím, a to zejména co se týče výchovných stylů. Fakt, že naprostá většina se považuje za velmi unavené mámy se ale zjevně podepisuje i na tom, že navzdory původnímu rozhodnutí se poměrně často uchýlí k fyzickým trestům. 46,7 procenta žen někdy dítě fyzicky potrestalo, jenže všechny toho litují. Mírné tresty, které považují za správné, používá jen 8,4 % žen, zbývají část žen je nikdy nepoužila a je přesvědčena, že se k nim nikdy neuchýlí.
Únava samozřejmě přispívá k tomu, že ženy mají problém v náročných situacích zvládat své negativní emoce. Konkrétně tento problém pociťuje 84 % žen. Celých 39 % pak přiznává, že má ze své vlastní výchovy zažité vzorce, které jsou v rozporu s výchovným stylem, který si vybraly. Je pochopitelné, že generace, u které byly emoce v raném věku potlačovány, banalizovány a popírány, těžko zvládá situace, kdy je jejich dítě s ještě nezralou nervovou soustavou zažívá například období vzdoru. Udržet vlastní emoce na uzdě a nepoužít fyzický trest, který používali rodiče vůči nim, pak může být velmi těžké. Není divu, že některé ženy zmiňují, že dokonce navštěvují terapii, aby svou roli zvládly.
Netykejte jim
Co za problémy a pochybami současných matek stojí je jasné. Vyšší nároky na péči a výchovu, ale stále stejné rozdělení rolí. S ním není spokojeno zhruba 70 % žen. Není divu. Víc než polovina z nich obstarává tři čtvrtiny až 100 % péče o domácnost. Více než třetina z nich pak nemá vůbec žádný čas pro sebe. Když k tomu přidáme soudy okolí, které někdy trvá na tradičním dělení rolí, aniž by reflektovalo změny, kterými procházíme jako společnost a množství nároků jak na výchovu, tak i na pracovní uplatnění, které je dnes na ženy kladeno, nepřekvapí, že se většina matek cítí „pod psa“.
V přístupu k současným matkám máme stále rezervy. Málokterá část společnosti je neustále souzena a kritizována, což nepochybně ještě zvyšuje nejistotu a frustraci matek. Je běžné, že cizí lidé vůči často velmi vyčerpaným matkám překračují hranice a na ulici jim bez okolků tykají, kritizují je a soudí nebo slovně útočí na jejich děti, když prožívají emoce. Jde přitom o generaci, která si z velké většiny vědomě vybrala styl výchovy, ve kterém nechce opakovat chyby předchozích generací. Třeba díky tomu jednou budeme žít ve společnosti, ve které zmíněné „bezhraniční“ chování nebude přijatelné.
Dobrou zprávou do určité míry vlastně je i to, že jsou matky samy k sobě takto kritické. Znamená to, že je výchova dětí pro ně skutečně důležitá a snaží se ji reflektovat. Možná, že tak na mateřství lze použít parafrázi citátu spisovatele Charlese Bukowského. Ten totiž kdysi řekl, že: „Problém s tímto světem je ten, že inteligentní lidé jsou plni pochybností, zatímco ti hloupí jsou plní sebejistoty“.
