Článek
Česká televize nyní znovu reprízuje nejslavnější seriál Jaroslava Dietla. V neděli 11. srpna odvysílá už dvanáctý díl Nemocnice na kraji města a my si tak znovu můžeme připomenout pracovní i životní peripetie hlavních postav. Jednou z nejpopulárnějších je mladá zdravotní sestra Ina Galušková, a to i přesto, že v seriálu toho mnoho nenamluví a většinou jen jednoslovně odpovídá na dotazy. V době, kdy byl seriál vysílán úplně poprvé, se však právě ona stala trnem v oku pro „soudružky“ z ortopedie českobudějovické nemocnice. Mírná, skromná, nemluvná a vždy ochotná dívka své kolegyně pobouřila ve chvíli, kdy si „začala“ se zadaným lékařským kolegou Arnoštem Blažejem. Na celou sesterskou profesi tím prý vrhla negativní světlo.
Skromná a pečující
Ina, kterou ztvárnila herečka Andrea Čundrlíková, byla do té doby dokonalým prototypem mladé ženy žijící v patriarchálně smýšlející socialistické společnosti. Téměř nemluví, je vždy ochotna poslechnout příkazy a přání autorit nebo utišit trpící, pečovat o ně, aniž by myslela na vlastní únavu nebo projevila jakékoliv ambice. Dělá přesně tu práci, kde ji jako ženu chce společnost vidět - pečuje, vykonává rozkazy druhých, nemá žádné ambice a navíc je vždy dokonale upravená. Vlastně i tehdejší stejnokroj zdravotních sester přispíval k tomu, že zdravotní sestry byly vnímány optikou „pečovatelek a hospodyněk“. Současná nostalgie po „slušivých“ sesterských uniformách zavání touhou po návratu časů, kdy ženy byly vnímány právě takto.
Sestry v seriálu jsou vnímány jako „holky“ a jsou oslovovány zásadně křestními jmény a jejich hlavním úkolem je hlavně dohlížet na pořádek a čistotu na oddělení. Přestože jejich profese je vlastně poměrně vysoce odborná a závisí na ní zdraví i životy pacientů, jsou jejich odborné kompetence naprosto v pozadí. Ostatně zobrazování sester ve filmech a seriálech k tomuto pohledu na ně nepochybně významně přispěl. Už tehdy by se jen těžko hledaly dvě profese, kde by byl tak silně vnímán rozdíl mezi středoškolákem a vysokoškolákem a sestry jsou dodnes mezi vysokoškolsky vzdělanými odborníky stále vnímány tak trochu jako „Popelky. “ Podle názoru laické veřejnosti především vykonávají příkazy druhých, byť koronavirová pandemie ukázala jejich práci z docela jiného úhlu. To je však námět na jiné téma.
Takhle si představuje noční směny?
Ina Galušková, která do určité míry aspirovala na to stát se dokonalým vzorem „správné“ zdravotní sestry, v jednom z dílů diváky překvapí. Je to ve chvíli, kdy dojde k nečekanému dějovému zvratu a ona projeví vlastní přání, a to tím, že se rozhodne pro vztah s ženatým lékařem Arnoštem Blažejem. Najednou v určitém ohledu přestane být „hodnou holkou“ a jde si za svým. To se v socialistické společnosti ženám jen tak neodpouštělo (ostatně jako v každé z předchozích společností, kde byly mravní nároky na ženy přísnější než na muže) a jejich soukromý život se tak často stal věcí veřejnou. Nejinak tomu bylo i v době vysílání slavného Dietlova seriálu, který v době svého prvního vysílání vyprazdňoval ulice a stal se tématem diskusí v pracovních kolektivech.
Tak tomu bylo i v sesterském kolektivu českobudějovické nemocnice, a to konkrétně na ortopedickém oddělení, kde se sestry nepochybně cítily propojeny s dějem, který se odehrával na televizních obrazovkách. Následně se pak rozhodly adresovat Československé televizi svůj rozhořčený dopis. „Až do včerejška se nám líbil. Obdivovaly jsme moudrost primáře Sovy, hlubokou lidskost doktora Štrosmajera, dojímala nás věrná Ema. Cenily jsme si také toho, že autor - pan Jaroslav Dietl - má zevrubnou znalost nemocničního prostředí,“ začínal jejich dopis. „Včera však došlo k události, která vrhá špatné světlo na celou profesi zdravotních sester. Sestra Ina se během noční služby vyspala s ženatým primářem Blažejem. Sama má navíc vážnou známost - řidiče sanitky Romana. Takhle si tedy autor z Prahy představuje noční služby ve spádové okresní nemocnici?“ pokračovaly sestry.
Následně vysvětlovaly, co všechno jejich profese obnáší, jak jejich směny vypadaly a jaké nároky na ně byly kladeny. „Soudruhu Dietle, povolání zdravotní sestry je těžké. Nejsou to, s prominutím, žádné rozhoďnožky. Slouží těžké dvanáctihodinové směny, pracují i v neděli. Je to povolání odpovědné, protože sestra dávkuje a roznáší léky pacientům na celém oddělení a případná chyba by mohla způsobit tragédii. Opravdu si myslíte, že všechny svobodné sestry mají čas přemýšlet, jak svést ženatého doktora?“ ptaly se scénáristy. V určitém směru je tak vlastně obdivuhodné, že se samy sebe zastaly a pokusily se veřejnost poučit o tom, jak odborně náročnou práci vlastně vykonávají a jaké jsou jejich skutečné kompetence. Zobrazování sester coby pouhých vykonavatelek rozkazů jiných a ideálu poslušných a skromných pečovatelek ale nijak nerozporovaly.
Inu před komisi!
Dopis obhajobou vlastní profesní cti nekončí a další slova už jsou obdivuhodná podstatně méně. „Ne, takové zdravotní sestry nejsou, i když občas se najde nějaká černá ovce. Doufáme tedy, že autor seriálu v dalších dílech ukáže, jak na tento poklesek budou reagovat příslušné společenské organizace a závodní organizace KSČ,“ doporučují scénáristovi. A v další části pokračují v duchu soudružských doporučení. Odkazují se na to, že Ina je nepochybně členkou ROH, a tak podváděná paní Blažejová může podat stížnost k odborářskému výboru v nemocnici.
„Soudružka Ina Galušková by byla neprodleně předvolána před příslušnou komisi, kde by jí zkušené soudružky promluvily do duše. Měla by si vzít příklad z doktorky Alžběty Čeňkové. Ta je také mladá, pohledná, žádnou známost nemá, a tak chodí cvičit do kroužku a neleze nikomu do zelí. Vždyť rodina je základ státu,“ zdůrazňovaly pohoršené soudružky z českobudějovické ortopedie. A žádají potrestání i pro nevěrného lékaře, kterému by jeho stranická organizace měla pohrozit trestem. „Vzhledem k postavení zástupce primáře je to určitě straník. A pokud ne, tak v kádrové politice Nemocnice na kraji města není všechno v pořádku,“ varují soudružky.
Slavný scénárista si doporučení soudružek k srdci zřejmě příliš k srdci nebral. V době, kdy byl seriál vysílán, byl už po všech stránkách hotov. Ostatně „černá ovce“ Ina nakonec s Blažejem otěhotněla a v době, kdy žádala o interrupci skutečně musela před soudružskou komisi. Nicméně posléze se provdala se právě za něj. Dopis sester, který koncem 70. let minulého století obdržela Československá televize, je zajímavým dokladem normalizační doby. Svědčí nejen o tom, jakou moc měly nad diváky tehdejší seriály, ale také prozrazuje, s jakou drzostí lidé, kteří se zaštiťovali loajalitou ke státní moci, vstupovali druhým do soukromí.
