Článek
S nadsázkou by se dalo říci, že předseda Sněmovny a šéf SPD Tomio Okamura má plodný týden. Během pouhých tří dnů nepřímo přispěl k odchodu moderátora Václava Moravce z České televize i poslankyně Markéty Šichtářové ze Sněmovny.
Moravec odešel poté, co nová dramaturgyně pozvala do jeho pořadu jako hosta právě Okamuru – moderátor ho odmítal zvát kvůli jeho tlaku na veřejnoprávní médium. Šichtářová odešla poté, co Okamura částečně uznal oprávněnost kritiky její nedostatečné práce ve Sněmovně a provozování vlastního byznysu na její půdě. Ani jeden z nich při rezignaci Okamuru přímo nezmiňoval – Moravec mluvil o neschopnosti ručit za redakční autonomii, Šichtářová zase o alibismu vládních poslanců, kteří zvedli ruku pro v jejím chápání „cenzurní“ zákon. Přesto Okamura v obou případech sehrál významnou roli.
Na arcibiskupství a v SPD
Zatímco u nástupců Václava Moravce se stále spekuluje, náhrada za Šichtářovou je jasná. Její místo obsadí Josef Nerušil, někdejší spolupracovník kardinála Dominika Duky a zároveň v českém katolickém prostředí velmi kontroverzní postava. Kritizován je nejen za to, jak ovlivnil prostředí pražského arcibiskupství, ale i za pozdější vstup do SPD a vyhrocené postoje vůči imigrantům a menšinám.
Do Sněmovny tak míří politik, který propojuje svět konzervativního katolicismu, médií i krajně pravicové politiky SPD. Absolvent oborů evropská studia a bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity se velmi brzy dostal do světa médií. Působil jako scénárista a redaktor, podílel se na několika pořadech s náboženskou tematikou – portréty kardinála Tomáše Špidlíka, Karla Otčenáška či Dominika Duky. Je také autorem seriálu Duchovní kuchyně, kde i účinkoval v roli kuchtíka, a velmi krátce působil jako redaktor českého vysílání Vatikánského rozhlasu. V roce 2016 měl ambici stát se šéfredaktorem Katolického týdeníku, ale ve výběrovém řízení neuspěl.
Později se jeho působení váže k Arcibiskupství pražskému, kde pracoval na Odboru vnějších vztahů a spravoval facebookový profil Dominika Duky i twitterový účet arcibiskupství. Zde setrval až do vstupu do SPD a úspěchu v komunálních volbách. V souvislosti se členstvím ve straně a zvolením do Rady Českého rozhlasu v roce 2021 se dostal do konfliktu zájmů – zvažoval, zda ponechat členství ve straně a nehlasovat na zasedáních Rady. Mandát mu nakonec vypršel téhož roku v září.
„Pepé“ následoval Badalovy kroky
Nerušila na pražské arcibiskupství přivedl jeho blízký přítel a kněz Milan Badal. Ten jej označoval jako „Pepé“, přezdívkou, pod kterou byl následně znám i v katolickém prostředí. Badal byl osobním tajemníkem kardinála Duky a ředitelem odboru vnějších vztahů Arcibiskupství pražského. Zároveň působil jako farář v Hostivici, kde spolu s Nerušilem a jeho rodinou bydlel. Společně provozovali i vinotéku Ambix na Malé Straně. Po Badalově smrti v roce 2019 mu odkázal svůj dům a další majetek.
Badal byl známý svými silně konzervativními postoji, výraznými názory na islám a schopností prosadit Dukovy texty do médií typu Parlamentní listy. Už v roce 2005 společně natáčeli Duchovní kuchyni a později Nerušil často následoval Badalovy kroky – na arcibiskupství, do Rady Českého rozhlasu nebo do komise vybírající šéfredaktora Katolického týdeníku.
O vlivu této dvojice na kardinála Duku psal církevní historik Martin Vaňáč na webu Christnet: „Jeho dlouholetý vztah s pracovníkem odboru vnějších vztahů pražského arcibiskupství Pepém alias Josefem Nerušilem je podle mne skandální svojí provázaností s pracovními povinnostmi… Na místě je nejenom podezření, že se tak kolem pražského arcibiskupa vytváří názorově homogenní prostředí, ale že osobní vztahy Milana Badala příliš ovlivňují činnost pražského arcibiskupství.“
Dvojice Badal–Nerušil tak podle kritiků vytvářela úzký názorový okruh kolem Duky a výrazně ovlivňovala veřejná vystoupení i mediální strategii arcibiskupství. Mimo to Duka často kritizoval osoby a instituce, jež se s jejich podřízenými dostaly do konfliktu. Podle Vaňáče mohlo například obvinění Katolického týdeníku z údajné neochoty uveřejnit kardinálovo zamyšlení souviset s „pomstou“ za neúspěch Nerušila ve výběrovém řízení. Kritické komentáře směřovaly i vůči knězi Tomáši Halíkovi, který Badala i Nerušila dlouhodobě kritizoval.
Duka měl pochopení
Kritika Nerušilova působení v SPD přicházela zejména z křesťanského prostředí. Zatímco podle Nerušila reprezentuje „křesťanské hodnoty“, jiní měli opačný názor. Michal Opatrný z Teologické fakulty Jihočeské univerzity upozorňuje:
„Když se mluví o hodnotě rodiny, myslí se tím každá rodina, i ta, co utíká před válkou v Sýrii, hladovějící v Africe apod. Katolická církev si cení vlastenectví, ale myslí tím nasazení člověka a práci pro vlast, ne to, že se odvolávat na svoji vlast a útočit na někoho jiného.“
Naopak Dominik Duka se k politickému angažmá Nerušila - alespoň podle jeho tvrzení - vyjádřil tak, že pro něj „má pochopení“. Ke konci Dukova života bylo patrné, že se přiklonil k velmi konzervativnímu postoji, který v USA označují jako „křesťanský nacionalismus“. Zřejmě nejvíce se to projevilo krátce před jeho smrtí, kdy za představitele tohoto směru – influencera Charlieho Kirka – sloužil zádušní mši. Svůj obdiv k jeho pojetí křesťanství Duka vyjádřil i v Interview ČT24.
V posledním desetiletí se i v historicky sekulárním českém prostředí objevuje něco, co lze nazvat křesťanským nacionalismem. V USA (ale například i v některých evropských zemích) je spojen s národní identitou, náboženskými symboly ve veřejném prostoru, odporem k imigraci či obhajobou tzv. křesťanských hodnot. Typické je i využití náboženských symbolů a jazyka víry k legitimizaci politické moci a snaha zasahovat do reprodukčních práv či práv sexuálních menšin. V USA se stal námětem debat poté, kdy evangelikální křesťané podpořili Trumpa ve volbách a zejména po roce 2020, kdy došlo k útoku na Kapitol - útočníci s křesťanskou symbolikou včetně křížů se dopouštěli násilí, které skončilo smrtí jednoho z policistů.
Tím, že Nerušil přechází z katolických médií přes pražské arcibiskupství až do řad SPD, se stal symbolem širší proměny českého konzervativního prostředí. Už nejde jen o jednoho politika nebo jednoho církevního představitele – jde o zřejmý posun, kde se náboženská identita začíná prolínat s nacionalistickou politikou, a kde osobní vazby často ovlivňují veřejnou moc. V českém kontextu to znamená, že hranice mezi vírou, politikou a veřejným prostorem se stává až nebezpečně tenkou.
Další zdroje:
„Kardinál má radost, že se o něco snažím, říká lídr SPD v Praze a Dukův blízký spolupracovník,“ 18.7. 2021 DeníkN
"Reprezentuje SPD křesťanské hodnoty?"; Proglas 16.7. 2021
