Článek
Nedávno jsem si na Facebooku zřídila novou stránku. Byla propojená s mým profilem, ale týkala se mého podnikání. Neměla žádné „přátele“, „sledující“ ani „fanoušky“. Přesto moje „zeď“, tedy prostor, kde se zobrazují příspěvky a reklamy, rozhodně nezela prázdnotou. Naopak. Během pár hodin se zaplnila obsahem, který byl přinejmenším překvapivý – a také značně znepokojivý.
Nováček na sítích je zmaten
Místo neutrálních nebo náhodných příspěvků se mi začaly zobrazovat posty lidí, o kterých jsem v mnoha případech nikdy neslyšela, ale kteří měli jedno společné – šířili dezinformace, útočili na demokratické instituce a politiky a podsouvali značně zaujatý výklad současného dění.
Například moderátorka „Svobodného vysílače“, který Nadační fond nezávislé žurnalistiky řadí mezi konspirační weby, mě „informovala“ o tom, jak „ožebračujeme“ sami sebe podporou Ukrajiny. Jaroslav Foldyna z SPD mi vysvětloval, že Trumpova politika je „revolucí zdravého rozumu“ a Jindřich Rajchl sdílel video s „objektivním hodnocením příčin války“, kde ve shodě s Donaldem Trumpem tvrdil, že konflikt vyvolala Ukrajina. Vše doplněno o tvrzení, že ukrajinští uprchlíci jsou ve skutečnosti zběhové a že čeští novináři jsou placeni z „černých peněz“ EU.
A nechyběly ani další „hvězdy“ české dezinformační scény, které mi Facebook naservíroval. Mezi mnoha dalšími mohu jmenovat například Daniela Vávru (66 tisíc sledujících), Petru Rédovou (57 tisíc sledujících), Janu Zwyrtek Hamplovou (91 tisíc sledujících) či Martinu Jiříkovou (9,6 tisíce sledujících).
Tato videa a příspěvky mají tisíce sdílení. A Facebook je rovnou podstrkuje i lidem, kteří si zakládají nový účet, nebo novou stránku. Proč něco takového dělá?
Algoritmy a silné emoce
Sociální sítě, včetně Facebooku a X (dříve Twitteru), fungují na základě engagement-based modelu – tedy modelu, který upřednostňuje obsah, jenž vyvolává silné reakce. Algoritmy nevybírají příspěvky podle jejich pravdivosti, ale podle toho, jak moc na ně reagují.
Z výzkumů vyplývá, že příspěvky, které vyvolávají hněv, strach nebo nadšení, mají výrazně vyšší šanci na šíření než ty, které jsou neutrální či věcně informativní. Například studie MIT zjistila, že falešné zprávy se na (někdejším) Twitteru šířily šestkrát rychleji než pravdivé. A Facebook v roce 2021 přiznal, že jeho algoritmy skutečně zvýhodňují obsah, který polarizuje společnost, protože vyvolává větší engagement (zapojení uživatelů).
To znamená, že ve chvíli, kdy se na síti objeví příspěvek, který v lidech vzbudí silnou reakci – například hněv vůči uprchlíkům, strach z EU nebo údiv nad „fakty“, které jsou spojeny s konspiračními teoriemi – algoritmus ho doporučí více lidem. Není divu, že se Facebook a dalších sociálních sítě rychle změnily v třaskavý a nebezpečný nástroj manipulace.
Stát zaspal
Velmi podobně se chová síť X. Když jsem si nedávno na této platformě, na níž nemám účet, chtěla přečíst jistý post, síť X mi to sice dovolila, ale až poté, kdy jsem si mezi své přátele přidala jejího šéfa Elona Muska. Síť X pod jeho vedením změnil systém, jak se příspěvky zobrazují. Některé vysoce sledované účty dostávají výhodné postavení (včetně Muskových vlastních tweetů), zatímco jiné jsou algoritmicky potlačovány (což Musk přiznal).
Bavíme se přitom o problému, který ovlivňuje miliony lidí. Jen v Česku používá sociální sítě téměř 5,5 milionu uživatelů a 80 % z nich je navštěvuje denně. To znamená, že většina populace čerpá informace z míst, která jsou řízena netransparentními algoritmy soukromých firem.
Jenže český stát je v této oblasti naprosto bezzubý. Regulace sociálních sítí řeší EU, ale zjevně nedostatečně. Například X pod vedením Elona Muska naprosto odmítá opatření proti dezinformacím a Facebook, který tvrdí, že bojuje proti fake news, nadále upřednostňuje virální a kontroverzní obsah.
Pokud s tím okamžitě něco neuděláme, bude se situace jen zhoršovat. Dezinformace jednoznačně ohrožují národní bezpečnost. A je na čase, aby to politici začali brát vážně. Včera bylo pozdě.
