Článek
Tomio Okamura (SPD) se po devíti letech dočkal – v pravé nedělní poledne 8. března by se měl objevit v Otázkách Václava Moravce. V pořadu, kde si moderátor a dvě jeho předchozí dramaturgyně hájili novinářskou autonomii a odmítali podlehnout jeho tlaku. S novou dramaturgyní Martinou Riebauerovou se zdá, že odolávání skončilo.
Dramaturgyně a vedení televize rozhodlo, moderátor se musí přizpůsobit. Zda pořad skutečně proběhne v avizovaném složení – s Moravcem, Okamurou a několika bývalými předsedy Sněmovny (Miroslava Němcová, Markéta Adamová Pekarová a Radek Vondráček) – zůstává zatím nejisté.
Konec autonomie?
Moravec se k tématu zatím nevyjádřil. V poslední době opakovaně vysvětloval, proč tohoto politika nezve. Stejně tak tak činily dvě jeho předchozí dramaturgyně pořadu. Tu poslední - Hanu Andělovou - vedení zpravodajství ČT ale před nedávnem odvolalo. Důvodem byl právě fakt, že nechtěla ustoupit a Okamuru pozvat.
Jaké byly důvody nezvat předsedu SPD a několik měsíců i šéfa Sněmovny? To Moravec nedávno vysvětloval například v podcastu Čestmíra Strakatého. Krátce a zjednodušeně řečeno: tvůrci pořadu odmítali přistoupit na nepřiměřený tlak politika. Ten měl pocit, že může určovat, zda a jak často by se měl v mimořádně sledované diskusi objevovat. A to je podle Moravce v příkrém rozporu s redakční autonomií. Neobstojí podle něj ani požadavek vyváženosti: samotná funkce předsedy Sněmovny nezakládá povinnost jej pravidelně zvát. Strany a hnutí mají své politiky zastoupeny i jinde, kupříkladu ve vedení krajů.
Vedení televize se nakonec rozhodlo ustoupit tlaku, který se přesunul i na půdu Rady České televize. Přestože podle Moravce není v kompetenci Rady zasahovat do dramaturgie pořadů, její kontrolní role vedla k tomu, že pozvánka dorazila i Tomiu Okamurovi.
Jak Okamura mluvil za cestovky
Tento moment lze označit za další Okamurovo vítězství. Mediální prostor však dokázal využívat už dávno před vstupem do politiky – tehdy mu s tím neúmyslně pomáhali i novináři.
Jeho první vítězství se datuje o mnoho let zpátky. Do doby, kdy šéf pražské cestovky Okamura začal vystupovat jako viceprezident a tiskový mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur (AČCKA). Ta vznikla už v roce 1991, Okamura ale se jejím viceprezidentem stal v roce 2005 a vykonával ji sedm let společně s rolí tiskového mluvčího.
Jenže vedle ní působila (a stále působí) starší Asociace cestovních kanceláří České republiky (ACK ČR) včele s Janem Papežem. A v letech 2008 a 2009 docházelo mezi těmito dvěma konkurenčními asociacemi ke sporům. Okamura díky své neustálé přítomnosti v médiích přitáhl hlavní pozornost k organizaci, kterou zastupoval. Jenže s jeho stanovisky některé cestovky a také ACK ČR, která AČCKA chtěla dokonce žalovat, nesouhlasily. Konkurenční asociace tehdy uvedla, že Okamurovo jednání hodnotí jako neetické a protiprávní. Domnívala se, že jeho vyjádření by mohla přivodit materiální i nemateriální újmy cestovkám.
Kupříkladu CK Fišer se v roce 2009 rozhodla „Okamurovu“ asociaci opustit. Důvodem bylo to, že zásadně nesouhlasila s celou řadou jeho prohlášení. „Jeho postoje, prezentované jako postoje celé asociace, jsou podle našeho názoru pouze jeho osobními názory…Okamura vystupuje jako mluvčí některých cestovních kanceláří, které jsou v problémech a porušují kodex AČCKA, jejich chování obhajuje atd.,“ vysvětlit tehdy mluvčí této cestovky Daniel Plovajko rozhodnutí odejít z asociace. Okamurova reakce? CK Fišer nebyla týmovým hráčem a nechce se podílet na budování dobrého jména cestovního ruchu v naší zemi.
Vždy dostupný
Jenže navzdory námitkám jednotlivých cestovek i kontroverzích Okamura v jeho roli, zůstával Okamura „miláčkem médiím“. Ta pravidelně zásoboval různými kuriozitami a ochotou zodpovědět jakoukoliv otázku - rychle, ochotně a díky své výřečnosti i mediálně vděčně.
S Tomiem Okamurou mám své zkušenosti z té doby i já. Začínala jsem tehdy jako redaktorka ekonomického časopisu, kde jsem se mimo jiné částečně věnovala i cestovního ruchu. Okamura vždy briskně reagoval na mé dotazy a byl neustále přítomný na telefonu. Vzpomínám si na situaci, kdy se nacházel na jakési konferenci na místě se slabším signálem. Neváhal vylézt až na střechu, abych ho dobře slyšela. Inu, když potřebujete rychlé a kvalitní vyjádření, na koho jiného se obrátit než na vždy dostupného a ochotného Tomia Okamuru.
Budování osobní značky
Tehdy mi nedocházelo, že jeho ochota a dostupnost nejsou jen profesionálními kvalitami tiskového mluvčího, ale zároveň nástrojem budování osobní značky. Každý citát, který jsme publikovali, posiloval jméno, které už tehdy směřovalo jinam.
Podobně ochotně odpovídal i mnoha dalším novinářům, a množství Okamurových výstupů v médiích rostlo. Na své začátky, kdy často komunikoval s „přeochotným“ Tomiem Okamurou nedávno vzpomínal i redaktor Aktuálně.cz Radek Bartoníček. Novinář a tiskový mluvčí si tehdy dokonce tykali. Když mu Bartoníček nedávno na jedné z prvních vládních tiskovek na relevantní otázku místo odpovědi, bez skrupulí „vpálil“ že se změnil, a to k horšímu, bylo zřejmé, že někdejší „přátelství“ bylo účelové a nyní přechází v boj politika s nenáviděnými médii. Na otázky už neodpovídá, ale útočí.
Umění mluvit a umění vládnout
Okamurova okázalá vstřícnost k novinářům a neuvěřitelná „pracovitost“ nebyla ani snahou pomoci cestovnímu ruchu, ani altruismem. Šlo o budování osobní značky. To mi došlo v roce 2011, kdy mne tehdejší tiskový mluvčí AČCKA jako novinářku pozval na křest své knihy. Šlo o velkolepou a bizarní „šarádu“ v centru Prahy, kde vystupovali baviči, hvězdy normalizačního popu i politici napříč stranami. Od Miroslavy Němcové až po Jaroslava Foldynu.
Rozdal a představil nám tehdy knihu s názvem „Umění vládnout“. Ta se k mému představení netýkala cestovního ruchu, ale politiky. Okamura v ní tehdy představil své politické názory a nastínil svou vizi. „Lidé, co mají nedoložené miliony z čachrů se státními zakázkami, jsou na nejvyšších postech naší země“ nebo „Zbavme se ropy. Z ropy žijí ruští generálové a muslimští teroristé“ či „Stávající EU je na obtíž, diskuze o euru je v současnosti zbytečná“.
Bylo jasné, že Okamura z mediální pozornosti dokázal vytěžit maximum. A z šéfa cestovní asociace i majitele cestovky, která vozila plyšáky na dovolenou, může plynule přesedlat na politiku. To se stalo o dva roky později.
Tomio Okamura dosáhl dalšího triumfu – prosadil se jako host Otázek Václava Moravce. Už nejde jen o jeho účast; otázka zní, zda mediální prostor, který dokáže číst a ovládat, dokážou moderátor a veřejnoprávní televize ubránit před jeho zneužitím.
Další zdroje:
Okamura Tomio: Umění vládnout, Praha 2011
