Článek
Dosluhující hradní mluvčí Jiří Ovčáček si na Twitteru otevřel vlastní obchod. Artefakty, které dosud zabíraly místo v jeho kanceláři, nabízí v dražbě. A pozor: výtěžek z prodeje nepůjde do jeho kapsy, ale poputuje na pomoc Ukrajině!
O jaké předměty jde? Většinou karikatury jeho samého, které nashromáždil během své téměř desetileté kariéry na pozici prezidentského mluvčího. Zájemci si tak mohou pořídit třeba Jiřího Ovčáčka v podobě trpaslíka, kašpárka nebo ovce. Autorem postavičky trpaslíka je Tomáš Břínek, neboli TMBK, ilustrátor vtipů a grafický designer, který své dílko mluvčímu daroval v roce 2018. Kdo je autorem dalších artefaktů, není jasné.
Milí přátelé, nabízím pár artefaktů ze své kanceláře. Fotografie naleznete v připojených tweetech. Pokud máte zájem, pište mi do zpráv.
— Jiří Ovčáček (@PREZIDENTmluvci) March 2, 2023
Podmínkou je dar na libovolný účet na pomoc Ukrajině. Kdo slíbí nejvyšší dar, artefakt obdrží.
Čas je do pátku 12:00, kdy je “uzávěrka”.
A na Ovčáčkově profilu se skutečně objevují nabídky, které se zdají být reálnými. Za trpaslíka chce kdosi zaplatit 4365 korun na účet iniciativy „Dárek pro Putina“, v níž lidé přispívají na koupi zbraní pro Ukrajinu. Nabídka je ale záhy přebita: „Dám vyšší příhoz, tj. Kč 15.031,10 na ADRA Česká republika ve spolupráci s ADRA Ukrajina,“ píše uživatel Twitteru Mirek.
Lidé, kteří na post reagují, ale v naprosté většině Ovčáčkovu bohulibému počínání nevěří a zesměšňují jej. Dožadují se například, aby do dražby přidal i lovecké trofeje, které kancléř Vratislav Mynář ulovil v lánské oboře, nebo do nabídky zahrnul i výstřižek z nikdy nedohledaného článku Ferdinanda Peroutky s názvem Hitler je gentleman. A zájem by byl třeba i o skartovanou zprávu o Vrběticích, červené trenky od skupiny Ztohoven nebo bílý party stan, který putoval na sjezdovku do Osvětiman.
Na Twitteru, a zřejmě ani jinde, Ovčáček své odpůrce o své metamorfóze z arogantního člena prezidentova „ansámblu“ v altruistu nepřesvědčil. Jeho prapodivné hradní finále spíše vzbuzuje dojem, že jde o poněkud krkolomný způsob, jak si na poslední chvíli vylepšit a zachránit pověst. Příběh kontroverzního mluvčího, který si liboval v urážkách a často s novináři vůbec nekomunikoval, totiž není pro potenciální zaměstnavatele tím, o co by stáli.
Některá - zejména bulvární - média spekulují o tom, že by Ovčáček po skončení pracovního poměru u současného prezidenta mohl zamířit na pražské arcibiskupství. Tam by jeho veřejné sebezpytování skutečně mohli ocenit. Křesťanské legendy jsou, jak známo, plné „šavlů“, kteří po svých náboženských konverzích často své životy otočili vzhůru nohama.
Podobným obratem měl projít i před několika lety zemřelý kněz Milan Badal, který Jiřího Ovčáčka biřmoval. Oba muže zřejmě pojil i přátelský vztah a názorová blízkost. Badalův příběh začíná v 80. letech minulého století, kdy sloužil v rámci základní vojenské služby se známým sochařem Otomarem Olivou. Donášel na něj, udal jej Státní bezpečnosti a přispěl tak významně k jeho odsouzení do vězení. Když se ale Badal později Olivovi za svůj čin omluvil a dostal od něj odpuštění, zamířil nejen do církve, ale i na studia teologie. Nutno však dodat, že jistá pachuť kontroverze na něm ulpěla.
Kritikům ale více vadila jeho pozdější činnost na arcibiskupství. V době mandátu kardinála Duky se stal jeho tajemníkem a spolu s dalšími spolupracovníky na něj měl mít významný vliv, což se projevilo arcibiskupovou rostoucí nesmiřitelností a nepochopením vůči proměňující se společnosti i konkrétním lidem v církvi. Ve stejné době mohlo dojít i k seznámení českého primase a prezidentského mluvčího, což je možná hlavní důvod toho, proč se vůbec spekulace o arcibiskupství jako budoucím zaměstnavateli mluvčího Ovčáčka objevily. Dalším jsou nepochybně jeho časté citace žalmů a obecně křesťanská terminologie, kterými Ovčáček doplňoval nebo i nahrazoval informace o dění kolem prezidenta.
Duka ani jeho spolupracovníci ale v této chvíli už na pražském arcibiskupství nerozhodují. Od loňského roku je novým českým primasem bývalý olomoucký arcibiskup Jan Graubner. Aby chtěl Jiřího Ovčáčka zaměstnat, musel by mít pro „šavly“ jeho ražení slabost i on, což se nezdá příliš pravděpodobné. Vyloučit to ale jistě nelze. Vzhledem k tomu, že se Graubner často vyjadřoval s velkou účastí k situaci na Ukrajině, může Ovčáčkova současná aktivita ve prospěch této země působit jako pokus získat si ho. Stejný dojem může budit „výprodej“ jeho někdejších postojů a názorů, které se donedávna zdály být pevné a neměnné. Stále se ale pohybujeme v rovině spekulací. Kam ve skutečnosti všemi těmito snahami míří a zda bude úspěšný, se teprve dozvíme, a to nejspíše v řádu několika příštích týdnů.