Článek
Někdejší předseda vlády České republiky, esejista a vytrvalý komentátor politického dění se pro DeníkN rozpovídal o tom, jak vidí české politiky. Zmínil i to, jak hodnotí povolební situaci a na závěr zavzpomínal na svého následovníka Václava Klause.
Fiala stál jako panák
Z rozhovoru je cítit jisté rozčarování nad současnou situací, které čtyřiaosmdesátiletý politik pociťuje. Vládním politikům - a zejména Petru Fialovi - zazlívá, že si vůbec nebyli vědomi toho, jak na veřejnost působí. Už po prvním roce, kdy vedl českou vládu, si byl jistý jednou věcí - příští volby prohrají. „Jsem strašně přecitlivělý na projev politiků, a když jsem viděl toho člověka v těch jakoby přeškrobených šatech, jak tam tak stojí… Je to hrozné, ale já to řeknu. Stál jako panák,“ zmiňuje.
Fiala nedal ani na jeho rady, kdy mu radil, aby přestal občany unavovat svými monotónními projevy a dal do toho více „srdce“. Při jednom letmém setkání mu to řekl i osobně: „Nejhorší je právě to, jak – a nejenom vy – mluvíte. A jak ani neumíte udělat tečku,“ vzpomíná.
Bývalý politik si dnes již nemusí brát servítky a říká věci, tak jak je vidí. V rozhovoru proto došlo i na další osobnosti - piráta Ivana Bartoše, kterého označil za „nešťastníka“ proto, že navzdory své odvaze ve větách - stejně jako Fiala - neumí udělat čárku nebo středník. Vyjádřil se i k dosluhující ministryni Janě Černochové, kterou volil. „Kroužkoval jsem ministryni obrany, protože jakkoli je někdy blázen, pro ten obor hoří,“ uvedl. Jejího předchůdce a zároveň možného nástupce Metnara pak označil za „mektavého“.
Babiš mi dal bodyček
A servítky si Pithart nebere ani vůči dalším politikům, kteří stáli v opozici proti Fialově vládě a otevřeně zmínil i to, za co se styděl.
Vzpomíná, jaký pocit studu ho provázel, když šel kdysi na večeři s Andrejem Babišem. Bylo to ještě v době, kdy byl Babiš ministrem financí a chtěl Pitharta získat pro své hnutí. Pithart si s ním nechtěl zadat, proto večeři pečlivě naplánovat tak, aby útrata byla na něm. To se ale nepovedlo. „Bodyčekem mě vystrkal z mého místa a vmžiku měl zaplaceno,“ vzpomíná. Pithart pak z thajské restaurace odcházel s tím, že o tom ze studu nemůže nikomu říct, ani své ženě.
Jakkoliv ho velmi těší, že hnutí Stačilo! neprošlo do sněmovny, považuje Kateřinu Konečnou za velmi schopnou, a právě proto se obával jejího úspěchu. Fakt, že nedostali dostatek hlasy překvapivě připisuje spíše Janě Maláčové, která se ke Stačilo! připojila se SOCDEM. „Maláčová lidi naštvala víc než cokoli jiného. A tento vztek lidé začali pociťovat i na Konečnou. My přece víme, co je sociální demokracie. Ta prastará poctivá strana z první republiky,“ poukazuje na to, že právě Maláčová (v režii Miloše Zemana) svou mateřskou stranu pohřbila a naštvala její voliče.
Václave, ty se podepisuješ propiskou?
A Pithart v dlouhém rozhovoru vzpomíná i na dva bývalé prezidenty - Miloše Zemana a Václava Klause. Oba mají podle něj jedno společné - po ztrátě předsednického křesla se oba rozhodli své strany zničit. Zatímco Klaus má ale nyní „své“ Motoristy, u Zemana je tomu jinak: „Po něm nezbyde ani mastný flek,“ nešetří jej.
Zajímavá část rozhovoru přichází ve chvíli, kdy Pithart vzpomíná, jak roku 1992 předával premiérskou pozici Václavu Klausovi. Ten se vyjádřil v tom smyslu, že mu Pithart nepředal žádnou agendu. „Proboha, to je přesně opačně. Vyklidil jsem kancelář a nechtěl jsem mu psát, co má dělat, tak jsem čekal, že mě pozve,“ odmítá tuto interpretaci událostí Pithart.
A nezapomněl ale zmínit jednu historku, která sice působí jako nadsázka, ale Pithart v ní odhaluje, jak vidí jeho charakter. Dva týdny po předání se sešli v jedné kavárně. Ke stolku přicházeli lidé, kteří především od Klause žádali autogram a on se jim podepisoval. „Václave, ty se podepisuješ propiskou?“ zeptal se Pithart „On se na mě podíval a viděl, že v ruce držím pero Montblanc. Byl z toho úplně vyhozený z konceptu,“ vzpomíná. Pithart pak dodává, že cítí osobní vinu za to, že Klaus pak v roce 2011 „ukradl“ po protokolárním podpisu v Chile pero.
Myslitel vs. politický praktik
Otevřený a upřímný rozhovor bývalého politika, který českou politiku dnes sleduje s odstupem, přináší zajímavou reflexi současného dění i některých konkrétních osobností. Nepotřebuje se nikomu zavděčit, ani brát ohledy na city současných i minulých politických aktérů. V mnohém má jistě pravdu. Například kritika projevu Petra Fialy je velmi přiléhavá. Kdyby si vzal Pithartova slova k srdci dříve, než propukla předvolební kampaň, ve které změnil styl projevu, možná by za ním nebylo tolik zklamaných a naštvaných voličů. Vysvětlovat věci je jedna věc, způsob, kterým to děláte ale musí odpovídat váze, kterou svým slovům dáváte.
Zábavná historka z kavárny, ve které seděl s Klausem, je příznačná. Jinak než jako muže s velkým egem, kterému vždy šlo o vlastní obraz, jej dnes už zřejmě vnímá málokdo. A z tohoto úhlu pohledu je na místě hodnotit i jeho poslední kroky. Příklon, k nově zrozené straně, která vychází z jemu blízké politické ideologie, mu znovu dává do rukou jistou moc. A také příležitost - být znovu viděn a ovlivňovat dění na politické scéně.
Ač bychom pro oba stejně staré muže - Klause i Pitharta - mohli použít termín zoón politicon, tedy člověk politický, rozdíl mezi nimi je propastný. Liší se především v tom, jakou stopu za sebou chtějí v české politice zanechat. Zatímco Petr Pithart politiku sleduje zpovzdálí a promýšlí ji, Václav Klaus v ní chce i po tolika letech hrát hlavní roli. Jako šedá eminence, ale o to možná efektivněji.
zdroje:
„Při pohledu na Fialu jsem trpěl jako zvíře. Bartoš neumí ve větě udělat tečku.“ Pithart hodnotí volby; DeníkN 7.10. 2025
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chilsk%C3%BD_incident_V%C3%A1clava_Klause
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10117034229-168-hodin/211411058250410/
