Článek
Vláda se před časem zasadila o to, aby se částečné úvazky staly pro zaměstnavatele atraktivnější. Umožnila jim pětiprocentní slevu na sociálním pojištění, které musí za své zaměstnance odvádět. Nicméně, velká část firem je stále vůbec nenabízí. Když ano, jde často o nižší a hůře placené pozice. Předpokládají, že o ně projeví zájem především ženy s malými dětmi. Pozice jako programátor, manažer či novinář byste mezi nimi hledali nejspíše marně.
Kariérní sešup
Ženy se školkovými a školními dětmi jsou skutečně nejčastějšími uchazeči o pozice se zkrácenými úvazky a poměrně malou zodpovědností. Aby dokázaly skloubit péči o děti a domácnost a práci, vezmou zkrátka to, co se nabízí. A často jdou kariérně o hodně níže, než byly před odchodem na mateřskou. Nabídnout matkám s malými dětmi vysoce kvalifikovanou a zodpovědnou práci, se u nás stále nenosí. Je zřejmé, že takové zaměstnankyně firmy nepovažují za spolehlivé a perspektivní. Jsou sice často velmi loajální, protože si práce váží, ale většinou nemohou pracovat přesčas a navíc musí občas zůstat doma s nemocnými dětmi. To zaměstnavatelům nevyhovuje a navíc to leckdy vyústí v mobbing, protože kolegové se často absentující kolegyni snaží vyštvat, jelikož často domněle musí pracovat „za ni“. Mnohým po takových zraňujících zkušenostech nezbývá nic jiného, než odejít. Nezáviděníhodnou situaci některé z nich vyřeší prací z domova či vlastní živnost, a to i přesto, že je taková činnost často málo výdělečná a nejistá. Jiné ženy pracují například jako chůvy v dětských skupinách, ač mají třeba vysokoškolské vzdělání a odbornost v lukrativních a žádaných oborech. Postupně tak ztrácí se svou původní profesí krok. Ve svém okolí mám jen jednu ženu, která po rodičovské dovolené pracuje na vyšší pozici než před ní. Zvládla si doplnit vzdělání v oblasti IT a nyní pracuje jako programátorka. Nutno podotknout, že měla obrovskou podporu široké rodiny, která jí umožnila doplnit si vzdělání a nyní díky tomu pracuje na plný úvazek. Bez manžela, který převzal část jejích povinností, a velmi ochotných prarodičů, by ale neměla šanci takové změny dosáhnout. Podobné zázemí má ale jen malá část žen.
Zatím je to sci-fi
Situace, která je nekomfortní jak pro zaměstnavatele, tak pro pracující rodiče, by přitom mohla být snadné řešení. Stačilo by, kdybychom přestali mluvit o zkrácených úvazcích jen v souvislosti s matkami a začali hovořit také o otcích. Pokud by se práce s menším počtem hodin stala běžně dostupnou i pro ně, zmizelo by stigma, které matky s malými dětmi na pracovním trhu mají. Už fakt, že by se rodiče například rovnoměrněji střídali doma s dětmi v době jejich nemoci, by výrazně pomohl překonat obavy, že pracující matka bude více doma než v práci. V současnosti je to ale představa na úrovni sci-fi, protože zaměstnavatelé s občasným odchodem mužů na „ošetřovačku“ zkrátka vůbec nepočítají a navíc se rodinám v naprosté většině nevyplatí. Muži za plné úvazky na kvalifikovanějších pozicích pobírají násobně více peněz než ženy. Pokud by ale oba měli zodpovědnou práci a srovnatelné příjmy, nepochybně by se mohli doma častěji prostřídat.
Konec středověku?
V české společnosti ale jen neradi bouráme zažité stereotypy o mužích živitelích a ženách pečovatelkách. Obíráme tím ženy o možnost seberealizace a kariérního rozvoje, zaděláváme jim na nižší penze, bereme jim příležitost oddychnout si od stereotypu péče o děti a domácnost a nakládáme jim na bedra náročný úkol, kdy na nich stojí téměř veškerá neplacená a „neviditelná“ práce v domácnosti. Muže tím okrádáme o možnost trávit se svými dětmi podstatně více času a děti připravujeme mít příležitost trávit více času se svými otci. Změna mentálního nastavení, ve kterém bychom považovali za zcela normální, že o děti a domácnost se starají oba rodiče rovným dílem a oba zároveň mají stejnou příležitost rozvíjet svou kariéru, by přitom nepochybně pomohla i zlepšit vztahy v mnoha rodinách. Právě „neviditelnost“ některých činností, které i dnes vykonávají z větší části ženy, vede v mnoha partnerských vztazích k napětí. Otázka „Co jsi dnes celý den dělala a proč ještě nemáš uklizeno?“ by zřejmě zmizela ve chvíli, kdy by i muži poznali, co vlastně „druhá směna“ žen obnáší.
Změna mentálního nastavení ve společnosti zřejmě ještě nějakou dobu potrvá. Nová generace rodičů ale už dává najevo, že mnozí její členové už řadu stereotypů dokáží překonat. Dnes už je běžnější potkávat tatínky s kočárky či dětmi v nosítku nebo hrající si s dětmi na dětských hřištích. Stejně tak už mnozí mladí muži přebírají alespoň částečně zodpovědnost za chod domácnosti. Věřím, že postupně se dopracujeme i k tomu, že muži se budou o „viditelnou“ i „neviditelnou“ práci se svými ženami dělit férově. Na období, kdy je běžný modelem situace, kdy muži budují kariéru a ženy se obětují, snad budeme časem vzpomínat podobně jako na „temný středověk“.
