Článek
Bývalý premiér a předseda ODS měl na sjezdu strany, která volí nové vedení, ostrý projev. Jeho dikce se značně lišila od toho, jak Petr Fiala vystupoval po většinu svého premiérského období. Jeden z výroků dokonce pobouřil kandidáta na předsedu strany Radima Ivana.
K čemu je pravda?
Co zaznělo? „Mít pravdu je hezké, ale mít pravdu bez voličů je nám k ničemu, protože svět se změnil,“ řekl. Takový výrok zní bez kontextu a vysvětlení cynicky. Myslel tím ono „pilátovské“: na pravdě nezáleží, pohrdavé „Co je to pravda?“ To by bylo možné interpretovat takto - záleží na výsledku a na tom, kam vás boj za vaši pravdu přivedl, nikoliv na samotném faktu, že na pravdivosti trváte.
Nemyslím si. Praktikující katolík Fiala zřejmě pravdou jako takovou nepohrdá a není ochoten přistoupit na lež, která by mu vyhrála volby. Takovým výrokem by nejen diskreditoval sám sebe, ale i celou stranu. Jeho formulace však byla nešťastná – a to je zřejmě důvod, proč na ni potenciálně nový předseda Ivan reagoval klausovsky: ostentativním gestem, kdy kroutil hlavou a držel si ji v dlaních.
Více emocí, více hlasů?
Co Fiala svým výrokem pravděpodobně myslel? Pokusil se nejspíš popsat situaci, kdy v politické soutěži nevyhrávají ti, kdo mají vizi, ale ti, kdo přesvědčí nejvíce voličů. O čemkoliv. Třeba o tom, že skutečným cílem jejich politických soupeřů je ožebračení vlastních občanů, zaprodání vlastní země nebo tvrzení, že nás válka, která je de facto za humny, nijak neohrožuje. Nejde o argumentaci ani fakta, ale o sílu tvrzení a emocionální ohlas, který takové „senzační“ zprávy mají.
Politikům, kteří jsou ochotni na takovou hru přistoupit, nahrává současná situace ve světě i sociální sítě. Falešné zprávy se šíří pomocí nových platforem, které se řídí algoritmy a jsou doslova zaplaveny trollími účty. Této situace dlouhodobě využívá Rusko, které tímto způsobem snadno šíří své propagandistické narativy a rozleptává demokratické země „zevnitř“.
Premiérův „bratranec“
A právě zde je místo pro sebereflexi bývalého premiéra a jeho kolegů z předchozí vlády. Právě v oblasti boje s dezinformacemi a vlastní komunikace totiž významně zaostávali. Fialova vláda nepřikročila k razantnějším krokům, kterými by se alespoň pokusila situaci zvrátit – navzdory svému programovému prohlášení, v němž tvrdila, že se tomuto tématu bude věnovat.
Právě dezinformace přitom bývalé vládě uškodily nejvíce. A často se týkaly přímo jejích hlavních představitelů. Kupříkladu v roce 2022 šířili dezinformátoři zprávu, že premiér Fiala má na Ukrajině bratrance Tomáše. Milionář prý na Ukrajině podniká a je to údajně pravý důvod, proč Česká republika napadené zemi pomáhá. Premiér byl v této souvislosti dokonce obviňován z vlastizrady. Muž jménem Tomáš Fiala skutečně existuje a podniká, nicméně s premiérem není příbuzný a ani s ním nikdy nemluvil, jak potvrdil portálu iRozhlas.cz.
S Ukrajinou nebo válečnými uprchlíky souvisí i další falešné zprávy, které jsou hojně sdíleny. Mezi evergreeny patří manipulativní tvrzení, že ukrajinští uprchlíci berou vysoké dávky a další podporu od státu, přispívají k vyšší kriminalitě nebo zde šíří infekční nemoci. To samozřejmě vyvolává značné napětí mezi občany České republiky a lidmi přicházejícími z Ukrajiny. Ve skutečnosti má na dávky nárok jen malá část uprchlíků ve zranitelné pozici a mnozí naopak žijí v nevyhovujících podmínkách – jak nedávno zmapovala novinářka Saša Uhlová ve své knize V pasti české pomoci (2025) nebo jak vyplývá z rozsáhlého sociologického průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění.
Další dezinformace, které odpovídají ruským narativům, šíří například tvrzení, že skutečným agresorem ve válce mezi Ruskem a Ukrajinou je NATO a Evropská unie. Fact-checkingové portály je opakovaně vyvrací, přesto jsou stále „ve hře“.
Vláda zaspala. Probere se v opozici?
Takové zprávy mají obrovský dosah a podkopávají důvěru v politiky, elity i demokracii jako takovou. Není náhodou, že se lidé, kteří těmto zprávám uvěří, podle toho zachovají i ve volbách.
Předchozí vláda však byla v boji s dezinformacemi bezzubá. Nepřijala potřebná opatření ani k tomu, aby zastavila proruské dezinformační weby, které šíří překlady obsahu z ruských státních médií – přestože i na tato média se vztahují sankce.
Podcenila také srozumitelnou komunikaci. Jako by mluvila především ke svým voličům, kteří jsou schopni rozlišovat mezi ověřenými zprávami a dezinformacemi. Na lživá tvrzení často vůbec nereagovala.
Pokud chce ODS a další strany, s nimiž by mohly tvořit případnou budoucí koalici, přívalu lživých narativů čelit, musí se jim postavit čelem. „Mít pravdu“ skutečně nestačí. Politici musí srozumitelně a věrohodně vysvětlovat a vyvracet nepravdivá tvrzení. V opačném případě ztratíme přehled o tom, co je skutečnost a co pouhá smyšlenka. Sázet pouze na mediální gramotnost a kritické myšlení nestačí – tím spíše, že právě ve školství jsme v oblasti mediální gramotnosti a práce s informacemi dlouhodobě zaspali. A svůj podíl na tom mají i vlády, jejichž součástí byla ODS.
Další zdroje:
„Chybí vůle s tím něco dělat.“ Jak vláda (ne)bojuje s dezinformacemi a co chystá nyní; DeníkN; 6. března 2024
Uhlová Saša: V pasti české pomoci; Praha 2025
https://www.seznamzpravy.cz/






