Článek
Často jezdím vlakem. Z menšího města ve Středočeském kraji to do Prahy zvládám za 35 minut, když se svezu spěšným vlakem, je to ještě o deset minut rychlejší. Mám tyto cesty ráda, člověk při nich stihne spoustu věcí. Přečíst knihu, napsat si úvod k článku nebo jen tak lelkovat. A když je to třeba, stihne si dojít také na toaletu.
V poslední době se ale v tomto směru drahám nedaří. Vlak City Elephant, kterým obvykle jezdím, mívá často toalety mimo provoz. „Prošel jsem pět vagonů a ani jeden záchod nebyl funkční,“ hlásí pán, který právě došel do posledního vagonu, kde je umístěna první třída, ve které zjevně čekal trochu lepší služby. „To se mi taky tuhle stalo,“ přidává se další muž „Dal jsem si v pátek o jedno pivo víc a potřeboval jsem to dost nutně, měl jsem ale smůlu,“ popisuje. Třetí muž se zdá být v obraze, když vysvětluje, že železničáři právě opravují depo, protože nemohou toalety odsát. Taková možnost je prý jen v několika málo městech.
Přiznávám, že současná situace se mi zdá neudržitelná. Když cestuji s malým synem, těžko mu vysvětlím, že musí počkat půl hodiny, než si bude moci odskočit. Podobně je to na tom nepochybně řada dalších rodičů malých dětí. Jak drásavá situace to musí být pro lidi, kteří trpí kupříkladu idiopatickými střevními záněty, si neumím představit.
Vážím si toho, že ve vlacích většinou funguje wifi, bývají relativně čisté a Českým drahám se v poslední době zřejmě podařilo zatočit i se sprejery, kteří byli právě na příměstské City Elephanty vysazeni a svými dílky znemožňovali cestujícím i zaměstnancům výhled ven. Příjemný zážitek ale kazí absence služby, která je - co na plat - prostě nezbytná. Snad to pochopí i České dráhy, jinak bychom se mohli nechat inspirovat třeba textem písní od Kašpárka v rohlíku.
Písničku Čůrej sem a čůrej tam od Kašpárka v rohlíku si můžete poslechnout ZDE:
