Článek
Rozhodují se senioři během voleb podle skutečných programů, nebo spíše podle emocí a líbivých slibů? Odpověď hledali političtí marketéři Jakub Hussar a Tomáš Mrkvička v nejnovějším díle „Czexperimentu“. To je projekt mapující českou mentalitu a jednotlivé díly zveřejňují na YouTube.
Do role fiktivních politických lídrů, kteří cílí na seniory obsadili jednovaječná dvojčata Ondřeje a Martina, aby zjistili, zda voliči ve věku 65+ dají přednost racionálnímu programu, nebo se nechají strhnout manipulací a nesplnitelnými sliby.
Co pálí seniory?
Jak jejich prezentace bude působit na voliče ve věku 65+ se rozhodli ověřit v domově pro seniory v Tmani a také na ulicích po celém Česku. Právě proto, aby zajistili, že se lidé budou rozhodovat na základě obsahu a nikoliv na základě vzhledu politika, použili v kampani jednovaječná dvojčata, která jsou od sebe k nerozeznání, přičemž každý vedl jinou fiktivní politickou stranu.
Na předvolebních plakátech a ve videích se prezentovali odlišně. Martin na fotografiích působil seriózně a „městsky“, byl proto oblečen v obleku a fotografii doplňovaly „bubliny“ s výroky z volebního programu. Naopak Ondřeje oblékli do doktorského pláště, přestože lékařem ani jako fiktivní lídr politické strany nebyl, a jeho fotografie byla doplněna národními symboly a obrázkem tisícikoruny, kterou seniorům v kampani sliboval.
Samostatné kampani předcházel výzkum, který zjišťoval, co seniory nejvíc „pálí“. Na prvním místě je samozřejmě téma zdravotnictví, dále výše penzí, současná „drahota“ a také bezpečnost a migrace. O těchto tématech marketéři věděli, že budou fungovat. Využili je proto jako hlavní téma v obou kampaních. Nicméně v každé z těchto kampaní je rámovali jinak.
Jak si ještě před spuštěním kampaně ověřili, senioři mají pocit, že společnost na ně tak trochu zapomněla. A to i přesto, že většinou přiznávají, že se jim žije dobře. Někteří dokonce uvedli, že tak jako se mají dnes, se nikdy předtím neměli. Výhrady měli zejména k nejmladší generaci a tomu, že jim neprojevují dostatečnou úctu a slušnost. Z jejich slov je někdy slyšet jistá nostalgie po „časech, kdy bylo ještě dobře.“
Útok na emoce
Z toho marketéři odvodili, že v případě Ondřeje, který povede manipulativní kampaň, by mohla dobře fungovat tvrzení, že kdysi bylo dobře, vše bylo levné a lidé se k sobě dobře chovali. A právě jeho politická strana slibuje, že zajistí, aby se takové časy vrátily. Kromě toho se rozhodli v tomto případě výrazně akcentovat téma migrace.
K tomu přidali několik tvrzení týkajících se nejdůležitějšího tématu tedy zdravotnictví. Mezi nejvýrazněji Ondřejem prezentovaná hesla patří například „Žádné nadstandardy pro bohaté“, tedy emocionální apel. Ve volebním klipu pak z jeho úst zaznívají slova jako „40 pohlaví, ani dávky pro migranty nám vejce za korunu nevrátí.“ V kampani také zmiňoval, že je zástupcem jediné strany, která myslí právě na ně.
Naproti tomu Martinova kampaň je střízlivější, racionální a orientovaná do budoucnosti. Nepracuje s nesplnitelnými sliby, ty naopak odmítá, ale sází na „vizi“ nebo „sen“ o tom, jak by to mohlo být. Také on sází na bezpečnost a důstojné důchody. Jeho volebním heslem je „Stát, který slouží.“ Ve volební kampani pak zmiňuje, že změna se má týkat i dalších generací, nejen těch nejstarších a hovoří o tom, že zdravotní péči zajistíme i s pomocí lékařů ze zahraničí.
Z takto pojaté volební kampaně vznikly i názvy smyšlených politických stran. Zatímco Ondřej se prezentuje pod zkratkou SDČ, což znamená Staré dobré časy, Martinova strana se jmenuje SENioři, tedy s důrazem na slovo „sen“.
Lékařský plášť táhne
Když pak tvůrci videa prezentovali seniorům v domově pro seniory i na tour po celém Česku, jejich reakce byly velmi rozporuplné. Zatímco někteří senioři kritizovali Ondřejův program, protože slibuje nesplnitelné a pracuje s emocemi a „líbivými slovíčky“, pro jiné byl důvěryhodný. Těm druhým imponovali především sliby vyššího důchodu a důraz na zastavení migrace. I někteří kritici Ondřeje však uváděli, že na fotografii je jim „bližší a sympatičtější“, jelikož je „hezčí“ a má „lékařskou uniformu,“ zazněl i výrok, že „vzhledem k mému věku ho budu více potřebovat než toho druhého pána“.
Pro druhou část byl naopak důvěryhodnější Martin. Ti, kdo by jej nevolili naopak zmiňovali například to, že by toho „udělal méně“.
Jak hlasování napříč republikou nakonec dopadlo? Pokud si chcete video pustit a nepřejete si, abych vám pointu prozradila, nečtěte prosím dále! Odkaz na video najdete v dolní části článku.
Lidé ve věku 65+ nakonec zvolili Ondřeje, a to 65 % hlasů. Martinovi tak zůstalo „pouze“ 35 procent. Více z nich tedy „uvěřilo“ nesplnitelným slibům, vyloženým lžím, manipulacím a nechali se ovlivnit emocemi. Pozoruhodný je v tomto kontextu výrok jedné z „voliček“, když jí tvůrci konfrontovali s tím, že se nechala zmanipulovat vyloženými nepravdami. „Je mi to úplně jedno!“ uvedlo.
Triky, které neprohlédnete
A co chtěli autoři videa tímto experimentem říct? „Ukázat, že tady jsou lidé, kteří znají spoustu špinavých triků a nebojí se je použít. Největší problém je používání věcí, které úplně obcházejí mozek. Emoce jsou prostě rychlejší a my marketéři, kteří je umíme používat, máme v ruce superschopnost,“ zmiňuje v závěru Tomáš Mrkvička. Lidé podle něj neradi slyší, že někde selhali nebo je někdo nachytal.
A lze se podobným trikům bránit? Podle Mrkvičky ano. „Ve chvíli, kdy ve mne politický materiál politické strany vyvolá hněv, strach, nostalgii nebo podobný pocit, pak je to skoro s jistotou dobře vymyšlený způsob, jak mne manipulovat do něčeho, co bych neudělal, kdybych o tom normálně přemýšlel.“
Czexperiment ukázal, jak snadno lidskou mysl ovládnou emoce. Sliby porazily vize, strach a nostalgie převážily nad fakty. Výsledkem bylo jednoznačné vítězství manipulativní kampaně.
Poselství pro seniory, ale i všechny ostatní voliče, je jasné: naučit se rozpoznávat triky, které obcházejí rozum, a nenechat se strhnout pocity je základní kompetencí odpovědného voliče. Pokud v nás politická kampaň vyvolá silný hněv, strach nebo sladký stesk po „starých dobrých časech“, je to jasný signál toho, že bychom si měli položit tuto otázku: „Rozhoduji se právě teď jen podle emocí – nebo podle skutečnosti?“
Zmíněné video můžete shlédnout zde:
