Článek
Neznám ji osobně, přesto ve mne příběh harfenistky, která prodala svou cennou harfu, aby měla peníze na soudní spory s Markem, vyvolává velký smutek a beznaděj. Tím spíše, že nyní kauza, ve které podle mého názoru nesmírně trpí malé dítě v batolecím věku, nevypadá vůbec optimisticky.
Jako slon v porcelánu
Průběh vyhroceného sporu sdílí oba rodiče malého Bertíka na sítích, na Bářinu podporu vznikla v té souvislosti i sbírka na portále Znesnáze a do příběhu se zapojily i některé známé osobnosti, jako je moderátorka Ester Janečková, která se stala patronkou sbírky pro Báru na platformě Znesnáze pro Báru či Zdeňka Šíp Staňková. Obávám se, že jejich příběh ilustruje, jakým způsobem naše společnost přistupuje k potřebám malých, zejména těch nejmenších dětí, jedná totiž jako slon v porcelánu. Patří mezi základní dětské potřeby i kojení a pocit bezpečí? Podle Úmluvy o právech dítěte samozřejmě ano, rozhodnutí českých institucí je ale banalizuje.
O co v příběhu jde? Mladá harfenistka se zamilovala do známého českého dirigenta Marka a krátce nato s ním počala syna. Vzali se a zdálo se, že vše nasvědčuje tomu, že před sebou mají šťastný rodinný život. Tato idylka ale netrvala dlouho, manžel od Báry v srpnu 2021, tedy čtyři měsíce po narození jeho syna, odešel. S Bertíkem od té doby netrávil čas a neuměl o něj pečovat, tvrdí Bára. Už o rok později se to ale změnilo. Marek se začal s Bárou o dítě soudit. Krátce nato, kdy malý Bertík oslavil první narozeniny, rozhodl soud o tom, že plně kojené dítě má být svěřováno do péče otce třikrát v týdnu po dobu šesti hodin.
K otci, na kterého není zvyklý, odchází se zoufalým pláčem a bez odstříkaného mateřského mléka. „Dítko se vrací dehydrované, nevyspalé, vyděšené, plačtivé, trvá den a noc a další den a noc, než se uklidní, aby vše muselo absolvovat znovu. Stačí jedno, dvě předání a dítě se při předávání vzpouzí. Nebrečí. Řve. Nedrží se mámy. Rve jí vlasy, řetízek, šaty, když si jej chce otec přenést do auta,“ píše se na portále Znesnáze. Batole, které nerozumí tomu, co se děje a proč je náhle vytrženo z prostředí, kde se cítí bezpečně, chce jeho maminka samozřejmě chránit. Navrhuje trávit čas společně, aby si Bertík na otce nejprve zvykl. To ale otec odmítá. Chtěla, aby u setkání mohla být alespoň zpočátku i ona a přála si, aby přítomna byla i třetí, nezávislá strana - doprovázející organizace. Otec to odmítl a začal k povinným předáváním volat policii. Maminka se následně rozhodla dítě tímto způsobem nepředávat.
Otec se postará lépe
Zkrátím to. Letos v létě proběhl soud, ve kterém soudkyně rozhodla, že otec má lepší výchovné předpoklady. Soud navíc Báře uložil pokutu za nedodržování jeho předchozího rozhodnutí. Podle soudu má mít tato situace i „výchovný“ efekt pro matku, protože nerespektuje soudní rozhodnutí. Stále kojené dítě bylo svěřeno do péče otce navzdory tomu, že s ním chlapec v prvních dvou letech nenavázal vztah. Rozsudek zveřejnil Marek na svém facebookovém profilu. Marek jako světově uznávaný dirigent navíc cestuje po světě a kupříkladu velkou část letošního prosince má podle Báry strávit v Japonsku a v Jižní Koreji. Bára se odvolala ke krajskému soudu.
Situace se pak před několika dny vyhrotila při dramatickém odebrání dítěte na poděbradské kolonádě, kde byl synek s maminkou na procházce. Podle jejích slov jí policistka odtrhla dítě od prsu s tím, že dítě již kojit nepotřebuje. Bára se v tuto chvíli odvolala ke Krajskému soudu, syna vídala, když jí to Marek dovolil. Nejaktuálnější informací od ní je, že Marek jí naposledy syna nepředal a řekl jí, že syna už nikdy neuvidí. „Dnes jsem se snažila k malému dostat, abych ho aspoň krátce nakojila, marně,“ uvedla Bertíkova maminka na svém facebookovém profilu.
Myslíme jako kdysi
Konečné rozhodnutí je samozřejmě na soudech, které se případem zabývají a budou zabývat. Některé části rozsudku jsou ale více než zarážející, a to už ve vztahu k Úmluvě o právech dítěte. Dítě má právo na mateřské mléko a na to, aby bylo kojeno. Pokud je na kojení zvyklé a vyžaduje jej, je to pro něj důležitá potřeba. Bylo to tak už v době, kdy byl Bertíkovi rok a je to stejné i ve chvíli, kdy je mu dva a půl roku. Že jde o důležitou součást stravy a psychickou potřebu, uznala už dávno například Světová zdravotnická organizace (WHO), která doporučuje kojení i po 2. roce života nebo do samoodstavu. Ano, v českých podmínkách jsme dlouho žili v přesvědčení, že mateřské mléko a kojení není hodnotné, ani pro dítě jakkoliv důležité. Podávat náhražky mléka bylo běžné a podle tehdejšího stupně informovanosti valné části populace i prospěšné. Možná z toho důvodu soudkyně, která o svěření Bertíka do péče otce rozhodla, uvěřila, že není kojení překážkou pro dlouhé intervaly, kdy je malé batole u otce. Pokud citovou vazbu, ke které kojení přirozeně přispívá, nepovažuje za důležitou, je možné, že potřebu kojit považuje taková soudkyně za účelové jednání.
Nejde samozřejmě „pouze“ o kojení. Už dávno víme, že jedna primárně pečující osoba je zdravý vývoj dítěte nezbytná. Traumata, která vznikají u dětí, u kterých se pečující osoby střídají, víme už přes 50 let díky dětskému psychologovi Zdeňku Matějčkovi. Co s dítětem a jeho důvěru ve svět udělá nedobrovolné a z jeho pohledu násilné oddělení od matky, která pro něj tvoří celý jeho svět, je nasnadě. Bolest a úzkost, kterou malé dítě v takové chvíli zažívá, je nepředstavitelná.
Stačilo by přitom málo. Odborníci, kteří mají ponětí o důležitosti citové vazby a o tom, jak vznikají dětská traumata. Pokud by takové informace měl i rodič, který se ze strachu, že na něj dítě zapomene, snaží všechny jeho potřeby popřít, nevěřím, že by trval na takto násilném oddělení. Stačilo by přitom málo. Tvořit si vztah s dítětem pomalu a postupně s ohledem na jeho a nikoliv jen své potřeby a strachy.
