Článek
Lidé prý odlétají na dovolenou na severu Rhodosu i přesto, že ostrov hoří. Těžko pochopitelná situace se zdá být do jisté metaforou laxnosti, se kterou se (ne)vypořádáváme s katastrofou mnohem většího rozsahu, s klimatickou krizí.
Máme své plány
Cestovky jsou v tom prý nevinně. Pouze respektují přání svých klientů, kteří na dovolenou chtějí za každou cenu. „České cestovní kanceláře samozřejmě komunikují se svými klienty. Oni na sever Rhodosu odlétají, protože tam odlétat prostě chtějí, protože mají plánovanou dovolenou. V té lokalitě se nic neděje a oni chtějí svoji dovolenou,“ vysvětlil Seznamu Jan Papež z Asociace cestovních kanceláří ČR. Zdá se, že se tak cestovky s jistou dávkou altruismu snaží splnit jakékoliv přání klienta, i kdyby ho to mělo stát život. A i přesto, že na severu Rhodosu bude nejspíš třeba uvolnit místa pro lidi evakuované ze vzdálenějších míst, která se postupně stávají neobyvatelnými.
Ať už je to úplná pravda, nebo jistou roli hraje i fakt, že se cestovky zdráhají lety do Řecka zrušit a přijít tak o část sezóny, bláhovost českých turistů nelze přehlédnout. I když za humny už hoří les, chceme si ji užít se vším všudy. Máme na ni nárok a o naše práva nás nesmí krátit nikdo, ani živelné pohromy.
Hořící les za humny je dostatečnou metaforou současné situace, kdy se lidé zdráhají uvěřit, že klimatická krize není žádný výmysl progresivistických hnutí, ale nepříjemná realita. Pokud ve chvíli, kdy se na vás valí kouř a vy cítíte jeho zápach, nepochopíte, že vám jde o život, jak to můžete rozpoznat v okamžiku, kdy jsou symptomy blížící se katastrofy mnohem subtilnější?
Zdánlivě racionální rozhodnutí
Iracionalita, se kterou se lidé vrhají do rhodského dobrodružství má několik vysvětlení. Ztratit dovolenou, na kterou jste šetřili celý rok, je opravdu nemilé. Je to pro vás odložená odměna, na kterou se těšíte už od ledna a svým způsobem jde o vrchol celého roku. Trávit místo toho své dva týdny volna na balkóně paneláku? To je příliš chmurná představa, než aby se s ní bylo možné jen tak smířit. Co s tím? Pokud chci jet za každou cenu, mohu pro své rozhodnutí hledat racionální důvod.
Za rozhodnutím, že navzdory hořícímu nebezpečí si svou dovolenou nenechám ujít stojí i další psychologické aspekty. Kupříkladu přílišný optimismus, jehož důsledkem je podceňování rizika. Svou roli může sehrát kognitivní zkreslení, kdy lidé mají tendenci přeceňovat pravděpodobnost, že se jim nic nepříjemného nestane, a podceňovat tak riziko. Podobnou roli může hrát i tzv. kognitivní disonance. To znamená, že máte na jedné straně informace o nebezpečí a na druhé straně silnou touhu jet na dovolenou a užít si ji. Jak se s tímto rozpolcením vyrovnat? Jednoduše, disonanci jednoduše snížíte tím, že ignorujete nebo minimalizujete informace o rizicích. Ale pozor! Podobně silně jako rozum mohou fungovat i emoce. Můžete být natolik poháněni nadšením a očekáváním dovolené u moře, že se zkrátka jakákoliv varování k vaším uším vůbec nedostanou.
Takto samozřejmě nejednáme jen v případě hořícího Rhodosu, ale i v jiných příkladech. Varování před klimatickou krizí, které čelíme, bývá zlehčováno velmi podobnými argumenty. Náš optimismus poháněný apetitem užít si svůj život na maximum zkrátka zatím vítězí.
