Článek
Rada České televize vyzvala veřejnost, aby do 10. června posílala otázky pro kandidáty na nového televizního ředitele. Lidé tak získají možnost částečně se podílet na výběrovém řízení. Každý, kdo chce dotaz zaslat, musí uvést své jméno.
Bezprecedentní krok
To je nebývalý a velmi zajímavý krok. Po kritice a obvinění některých radních z netransparentního jednání a v očekávání budoucích tlaků na veřejnoprávní instituce, jde patrně o snahu získat kandidáta, na jehož výběru by se demokraticky podílela i veřejnost. Rada tak zabrání spekulacím, že neprůhledně vybrala někoho, kdo bude reprezentovat dílčí zájmy nebo vykonávat svou funkci tzv. „na objednávku“. Naopak - jakýkoliv případný tlak na budoucího ředitele tak v budoucnu bude možné chápat jako pokus rozhodnout proti vůli občanů. Považuji to tedy za velmi prozíravé.
„Rada došlé podněty považuje pouze za inspiraci a vyhrazuje si možnost tyto otázky ve výběrovém řízení nepoužít. Je právem a nikoliv povinností jednotlivých radních tyto podněty využít,“ řekla radní Bára Procházková, která s nápadem přišla a prosadila ho. Sekretariát následně otázky zpracuje a rozešle je pro inspiraci všem radním. To tedy neznamená, že 11. května, kdy bude výběrové řízení probíhat, všechny skutečně zazní nebo že zazní v přesné podobě.
Dotazů jistě přijde velké množství a některé z nich se budou opakovat. Hlavním tématem nepochybně bude nezávislost České televize a schopnost nového ředitele ubránit ji. Ale také otázka důvěryhodnosti veřejnoprávní instituce, která je - už nyní - pod nebývalým tlakem. V neposlední řadě bude občany jistě zajímat otázka dalšího financování.
Jde mu o nezávislost?
Pokud bych tedy měla za sebe radě položit několik otázek, ptala bych se v první řadě na to, jakým konkrétním způsobem bude čelit případným požadavkům politiků na výměnu některých novinářů, případně na zrušení pořadů. Zdá se, že právě v tom jeho předchůdce selhal.
Zajímalo by mne i to, zda dokáží čelit části politiků a veřejnosti, která o současné České televizi mluví jako o „provládní“ či „prorežimní“. Jaký názor na tyto výroky mají? A jak bude vypadat jejich snaha znovu získat důvěru většiny veřejnosti, pokud se o to tedy alespoň pokusí? Bude spočívat ve skutečném hájení nezávislosti, nebo se budou zaštiťovat pouhou „vyvážeností“. Ta totiž ve skutečnosti vede pouze k chaosu a bizarnostem. Jako tehdy, když do jednoho rozhlasového pořadu o „kulatosti“ či „plochosti“ Země přišel diskutovat na jedné straně vědec a na druhé zastánce konspiračních teorií. Oba přitom dostali stejné množství času k tomu, aby svá stanoviska hájili. Takový druh „pseudovyváženosti“ v moderní veřejnoprávní instituci skutečně neobstojí.
Pluralita nebo lži?
V této souvislosti mne zajímá i to, jak se televize bude bránit obvinění z cenzury, když bude ověřovat dezinformace a nedá prostor jejich šiřitelům? Bude novému řediteli záležet na tom, aby se v pořadech sice objevovala široká pluralita názorů, ale nestala se volným ringem pro šiřitele lží? Je si kandidát vědom, že právě v této oblasti bude pod velkým tlakem – on i jemu podřízené redakce?
A co když se nová vláda pokusí snížit koncesionářské poplatky? Dokáže televize pod novým vedením přežít a zachovat si přitom nutnou kvalitu zpravodajství a publicistiky?
Zajímavých témat by jistě bylo více. Jedním z nich je i to, zda se pod novým ředitelem dokáže otevřít novým, modernějším formátům, se kterými nemá zkušenost. Chce se alespoň pokusit přilákat mladé lidi, pro které televize není důležitá a dávají přednost online prostoru?
Věřím, že pokud potenciální ředitel na takové otázky dokáže smysluplně odpovědět a bude zřejmé, že „má plán“, bude to dobrá volba. Proto by nikdo, komu o nezávislou televizi jde, neměl se zasláním otázek váhat. Zbývají tři týdny.
