Článek
Ve čtvrtek 23. října proběhl ve Foru Karlín večer, během kterého se lidé rozloučili s Danou Drábovou. Předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost zemřela 6. října a oficiální pohřeb si nepřála. Akci pořádala iniciativa Dárek pro Putina spolu s organizací Post Bellum a Havloids Memorial Clubem.
Na sbírku stačil jediný den
Den předtím ale na sbírkovém webu Nadačního fondu pro Ukrajinu Dárek pro Putina odstartovala speciální sbírka. Lidé mezi sebou vybírali na raketu dlouhého doletu, která byla pojmenována Dana I. Potřeba bylo 12,5 milionu korun, do pátečního brzkého rána ale lidé poslali již 13,3 milionu korun. Rekordní rychlost, se kterou se to podařilo, byla překvapivá.
O čem tak mohutná podpora napadené země svědčí? Především o tom, že velká část zdejších občanů je rezistentní vůči ruské propagandě. Proti trollům, kteří se snaží přepisovat příběh napadené Ukrajiny a ospravedlňují agresora. A je to také příběh o gestu solidarity se státem, který čelí brutální agresi. Se zemí, jejíž lidé každý den riskují životy, aby bránili svou svobodu a nezávislost. Ostatně - nadace již na zbraně pro Ukrajinu vybrala přes miliardu korun.
Do velké míry jistě zafungovala úcta k Daně Drábové. Ta byla nejen respektovanou odbornicí na jadernou bezpečnost, ale i osobností, která se veřejně podporovala napadenou zemi. A činila tak s grácií i humorem. Organizátoři sbírky na zbraně pro Ukrajinu jí kdysi slíbili, že jednou po ní nějakou zbraň pojmenují. To nyní splnili a přispěvatelé to mimo jiné vnímali jako poctu pro ni.
Připravují útočnou válku!
Přesto se tento akt občanské angažovanosti a solidarity dočkal i odsouzení. Zejména ze strany těch, kteří nikdy veřejně neodsoudili agresi vůči Ukrajině nebo Rusko dokonce obhajují. Zřejmě je velmi pobouřil mediálně silný a emocionální popis zbraně na webu: „DANA 1 - střela, která dokáže zasáhnout Moskvu nebo Petrohrad“. Ten může působit jako provokace. Z hlediska mezinárodního práva je to ale jednoznačné. To umožňuje napadenému státu bránit se na vlastním území s tím, že tato obrana zahrnuje i útoky na protivníkovy cíle na jeho území. A podpora ze strany třetí strany se považuje za legální, pokud se na ni tedy nevztahují sankce, což není tento případ.
Nicméně někteří lidé - zejména na sociálních sítích - tvrdí opak. Kupříkladu Vlastimil Veselý, zakladatel Společnosti pro obranu svobody projevu, jehož aktivity svědčí o tom, že by toto právo zjevně rád dopřál jen těm, s jehož názory je ve shodě on sám. Nadačnímu fondu „připomíná“, že existuje paragraf 406 s názvem Příprava útočné války. V tom se praví, že ten, „kdo připravuje útočnou válku, na které se má podílet Česká republika, a tím, přivodí nebezpečí války, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až dvacet let nebo výjimečným trestem“.
Obrana není útok
Není sám, kdo organizaci sbírky a následné vzedmutí občanské angažovanosti vnímá tímto způsobem. Podobných „obav“ se v českém internetovém prostoru objevilo více. Jsou nicméně liché. Existuje rozdíl mezi přípravou útočné války a podporou obrany napadené země.
Především, občanská sbírka neznamená, že se někdo snaží zapojit Česko do války. Nejde o přípravu útočné války, útočící stranou je v tomto případě jednoznačně Rusko. Je to podpora napadené Ukrajiny, která se agresi ze strany Ruska a porušování mezinárodního práva již více než tři roky brání.
Navíc, organizátoři na svém webu píší toto: „Ukrajina vyvinula vlastní raketu s doletem až do Moskvy (3000 kilometrů) a my jsme se zeptali jestli si ji můžeme koupit a pojmenovat jí po Daně Drábové. A oni řekli, že ano“. To znamená, že se jedná o pořízení rakety, kterou vyrobila a vlastní Ukrajina. Účelem sbírky je pojmenování po Daně Drábové a Česko žádný zásah nechystá.
Jednotlivé sbírky na webu zbraneproukrajinu.cz, který nadace spravuje, musí být navíc ze zákona řízeny transparentně a musí být schvalovány příslušným krajským úřadem. Ten dohlíží na to, aby naplňovaly zákon o veřejných sbírkách, ve kterém se mimo jiné praví: „Sbírku není možné pořádat k účelu, který je v rozporu s bezpečností státu, ochranou veřejného pořádku, ochranou majetku nebo ochranou práv a svobod druhých.“
Trollové v akci
Ti, kdo se odvolávají na paragraf 406 trestního zákoníku, se mýlí. Možná je to jen neznalost, možná jde o záměrné šíření strachu, který je v době polarizace společnosti efektivním nástrojem pro získání pozornosti. Existuje ale skutečný důvod mít obavy?
Pravděpodobně nikoliv. Nejde o vojenskou akci naší země, ale soukromou iniciativu nadace a občanů, kteří se do sbírky zapojili. A tak si pro jistotu na závěr připomeňme, že podle článku 51 Charty OSN je podpora obrany napadené země legální a není považována za akt agrese. Podobné iniciativy se v minulosti ze strany Ruska dočkaly spíše mediálních útoků, šíření dezinformací a diplomatických protestů, nikoliv vojenských opatření proti Česku.
Očekávat tedy můžeme spíše propagandistické útoky, trollování nebo diplomatický tlak, než přímou vojenskou agresi proti České republice. A možná už jsme jejich svědky.
Další zdroje:
sbírkový web Nadačního fondu pro Ukrajinu
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Ato%C4%8Dn%C3%A1_v%C3%A1lka
https://www.kurzy.cz/zakony/40-2009-trestni-zakonik/paragraf-406/
