Článek
„…musím vám říct, že my všichni pracovníci, kteří vysíláme, se s tímto stanoviskem neztotožňujeme. Proto prozatím přenos přerušujeme,“ uvedla 23. listopadu 1989 v živém vysíláním pořadu Studio Kontakt vysílaném Československou televizí, moderátorka a dramaturgyně Libuše Kotherová, později Šmuclerová.
Reagovala tím na živé vystoupení osloveného občana na Václavském náměstí. Ten kritizoval práci komunisticky řízených médií, která šíří nepravdu o studentech, kteří 17. listopadu protestovali proti režimu. „Rudé právo napsalo, že studenti napadli milici tyčí, klacky, holemi. Není to pravda!“ řekl mimo jiné. Své vyjádření ale už nedokončil. Jeho slova v televizním vysílání přerušil videoklip a následovalo zmíněné vyjádření Šmuclerové. Už za pár dní bylo všechno jinak a Československá televize začala o událostech informovat objektivně.
Dramatické živé vysílání
Studio Kontakt bylo prvním televizním pořadem, který byl vysílán živě. Šlo o jakousi talk show, která běžela každý pracovní den odpoledne. Mimo jiné se v něm objevovaly i zahraniční videoklipy, čímž si získal velkou atraktivitu. Tehdy šestadvacetiletá Libuše Kotherová byla nejen jeho moderátorkou, ale i dramaturgyní. Kromě ní v pořadu vystupovali například Marcela Augustová, Martin Dejdar či Roman Šmucler.
Okamžik, kdy se v živém vysílání komunistickou mocí kontrolované státní televize objeví vyjádření člověka, který tento režim kritizuje, musel být mimořádně stresovou situací. Hrozilo úplné zrušení pořadu, ale i potrestání jeho tvůrců. Ten den navíc areál Kavčích hor obsadili policisté a vysílání se odehrávalo pod dozorem.
Ač to z vysílání nebylo zřejmé, v redakci se odehrávalo drama. Před vysíláním se ve studiu objevil zástupce šéfredaktora redakce pro děti a mládež, Karel Hořice. Odmítal přímý přenos z Václavského náměstí a požadoval, aby byl reprízován projev generálního tajemníka Jakeše z předcházejícího večera. „V tu chvíli se zvedla moderátorka Marcela Augustová a se slovy, že na tomto se podílet nebude, opustila studio,“ píše zpravodajský web PrahaIN. Právě ona daný den Studio Konatkt moderovala. Hořice na to prý reagoval tak, že jej klidně odmoderuje sám.
Ostatní raději přemluvili Kotherovou (Šmuclerovou), aby se moderování ujala ona. Nakonec souhlasila, pořad byl „jejím dítětem“ a měla obavy z jeho zrušení. Nakonec se několik živých vstupů z Václavského náměstí podařilo odvysílat. Po kritických slovech jednoho z demonstrujících občanů, ale přišla kritická chvíle. Šmuclerová se za redakci od slov, která zazněla, musela veřejně distancovat. Při sledování jejího vyjádření je zřejmé, že její oči občas zamíří do rohu, kde podle všeho stál Hořice, který ji k takovému vyjádření donutil. Redaktorům se sice ještě podařilo odvysílat další vstupy, když ale bylo ohlášeno, že s projevem vystoupí Václav Havel, byl živému přenosu definitivní konec.
Nevyčítala bych jí to
Jak se k tehdejšímu vysílání stavěli tehdejší spolupracovníci Šmuclerové? Velká část z nich ten den na Kavčích horách vůbec nebyla. Část byla raději odvelena na „školení“ do Vysokých Tater. „Ona zůstala, měla moderovat ve studiu. Nebyla jsem u toho, ale sama za sebe bych si jí to nikdy nedovolila vyčítat a myslím, že to není potřeba skandalizovat,“ uvedla kdysi pro Idnes.cz její tehdejší kolegyně Darja Macáková.
Další z jejích pozdějších kolegů z TV Nova, Jan Vávra, je o poznání kritičtější. „Je schopná, ale je taky schopná všeho. Je to ženská varianta Vladimíra Železného. Důkazem mohou být i její začátky v Československé televizi,“ uvedl pro stejný zpravodajský web Vávra, který se se Železným a Šmuclerovou v roce 1999 rozešel za vyhrocené situace.
Nejzajímavější ovšem je, jak své kroky později reflektovala ona sama. Na tvrzení, že se postavila na stranu hroutícího se režimu, řekla: „Vím, že to tak vyznělo. Bylo to nešťastně řečeno. Mrzí mě to, měla jsem jiný záměr.“ To nezní jako plnohodnotná sebereflexe a přiznání zodpovědnosti. Upřímně přiznat, že byla pod velkým tlakem a měla obavy z represí, by přitom bylo cennější. Mnoho lidí by jistě mělo pochopení proto, že se v oné chvíli zachovala tak, jak se de facto po celou normalizaci chovala většinová společnost - říkala něco jiného, než si ve skutečnosti myslela. S minulostí bychom se zajisté lépe vyrovnali tehdy, pokud bychom sobě i druhým přiznali obavy a tlak, místo alibismu „myslel(a) jsem to jinak“ nebo úplné relativizace svých slov a postojů.
Odpovědnost, nejen manažerské schopnosti
Libuše Šmuclerová je schopnou - a jak tvrdí její kolegové - také velmi tvrdou mediální manažerkou. Prokázala to nejen na Nově, ale i ve svých dalších působištích jako je vydavatelství Ringier či Czech News Center. S bývalým manželem navíc od nuly vybudovala síť estetických klinik, což je dalším důkazem manažerského talentu.
Tento měsíc navíc postoupila do užšího výběru pěti kandidátů na generálního ředitele České televize. Její schopnosti a zkušenosti by pro veřejnoprávní instituci byly nepochybně přínosem. Nicméně instituce se aktuálně nachází pod obrovským politickým tlakem, a ještě většímu tlaku zřejmě bude čelit po podzimních volbách. Otázkou tedy je, zda právě ona mu dokáže odolávat. Ne proto, že jej neustála v listopadu 1989, to je lidsky pochopitelné, ale proto, že za svá slova později nepřijala odpovědnost.
Tvrzení o „nešťastné formulaci“ není jen nepřesvědčivé, ale vzbuzuje dojem vyhýbavosti. Ale právě schopnost převzít odpovědnost je důležitou hodnotou veřejnoprávní novinařiny. Neznamená to být neomylný, ale být ochoten své kroky zpětně pojmenovat. To platí i tehdy, kdy má dotyčný člověk řídit instituci, která má veřejnosti sloužit jako zrcadlo, hlídač i opora.
Otázka tedy nezní, zda Libuše Šmuclerová tehdy selhala. Ale zda dnes chápe, proč je důležité, aby to nahlas pojmenovala a vysvětlila. A také, zda skutečně rozumí tomu, v čem spočívá smysl veřejnoprávní služby.
