Článek
Krátce před parlamentními volbami se na středních školách konají tzv. Studentské volby. Žáci, kteří ještě nejsou plnoletí, si tak mohou vyzkoušet volby „nanečisto“ a diskutovat spolu nad výsledky.
Je to k něčemu?
K čemu volby, které nemají žádnou reálnou váhu, jsou? Je to vlastně praktická škola demokracie, kde se mladí lidé prvně seznamují s tím, jak funguje volební proces. Vzhledem k tomu, že se spolužáky budou o svých preferencích diskutovat a obhajovat je, budou se pravděpodobně rozhodovat na základě volebních programů a argumentů, nikoliv na základě povrchních dojmů. A také povedou debatu s těmi, kdo jejich přesvědčení nesdílí. To není zrovna snadná disciplína ani pro dospělé, jak je patrné ve veřejném prostoru a zejména na sociálních sítích.
Z dlouhodobějšího pohledu je pak pravděpodobné, že se v dospělosti voleb skutečně zúčastní, protože si budou vědomi toho, že i oni za jejich výsledek nesou spoluzodpovědnost.
A právě v tom je jejich hodnota. I bez reálné váhy umožní studentům zažít, jak funguje demokratický proces, a naučí je obhajovat své názory.
Jinak na gymplu, jinak na učilišti
Dosavadní výsledky jsou poměrně překvapivé. Značně se totiž liší od skutečných celostátních předvolebních průzkumů mezi potenciálními voliči. Významnou roli v preferencích ale hraje typ střední školy.
Gymnazisté výrazně preferují hnutí STAN a koalici SPOLU, za kterými těsně následují Piráti a s odřenýma ušima by vpustili i Motoristy sobě. Naopak hnutí ANO 2011 nebo Stačilo! u nich vůbec neuspěly.
Studenti středních odborných škol by nejčastěji volili Piráty, za kterými následuje koalice SPOLU a pak Motoristé sobě, hnutí STAN a také hnutí ANO 2011. Zbytek by do sněmovny nevpustili.
Velmi odlišný pohled nabízejí učiliště. Tam by hnutí ANO 2011 těsně zvítězilo nad Motoristy sobě a s větším odstupem by následovala Česká pirátská strana a SPOLU. Nikdo další tam neuspěl.
A jaké jsou tedy aktuální průzkumy mezi dospělou populací? V současnosti vede hnutí ANO 2011, následuje koalice SPOLU, STAN, SPD, Piráti, Stačilo a poslední jsou s Motoristé sobě.
Ještě jste nic nedokázali!
Zajímavé je, že pod články, kde se o regionálních výsledcích referuje, probíhá poměrně zuřivá diskuse. „Zasloužilí“ voliči jsou velmi často pohoršení tím, jak Studentské volby dopadly. Objevují se tam komentáře jako „ještě nic nedokázali a chtěli by rozhodovat“, případně „Až něco vybudují, pak můžou rozhodovat!“, případně se tam množí urážlivé komentáře o „vymytých mozcích“ nebo tvrzení, že „co rodiče zanedbali, škola nedožene“.
Kromě toho, že řada diskutujících zjevně nepochopila smysl studentských voleb, je jejich argumentace věkem, zkušenostmi nebo odpracovanými lety zajímavá hned z několika úhlů. Především z pohledu demokratického procesu. Volební právo je rovné a všeobecné. To znamená, že nikdo není ve volbách diskriminován například kvůli věku, pohlaví, vzdělání, profesi nebo toho, kolik zaplatil na daních. Ti ze studentů, kteří se Studentských voleb zúčastnili a zároveň nejpozději v den jejich konání oslaví 18. narozeniny, se jich samozřejmě mohou legálně zúčastnit. Ostatní tak mohou učinit nejpozději za další čtyři roky.
Zajímavé je to ale i z psychologického hlediska. Mnozí lidé se zjevně cítí mladou generací ohroženi. Mají dojem, že jejich svět a hodnoty jsou jiné a oni ztrácí kontrolu nad svým životem. Je to patrně obranný mechanismus - starší generace může vnímat nové názory a odlišné hodnoty jako znevažování vlastní autority. Právě proto snad mají pocit, že názory a postoje mladších musí znevážit nebo je přímo diskvalifikovat a vzít jim možnost vyjádřit se k věcem, které považují za podstatné.
Štěpánova osudová chyba
V té souvislosti si nemohu nevzpomenout na „památný“ projev někdejšího člena předsednictva ÚV KSČ Miroslava Štěpána v pražské ČKD. „V žádné zemi, ani v rozvojové ani socialistické a kapitalistické neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident nebo kdy má přijít a kdo jím má být. A to se bohužel stalo“, prohlásil před shromážděnými zaměstnanci 23. listopadu 1989. Jenže pokus devalvovat mladé lidi (většinou již dospělé), kteří byli první hybnou silou tehdejší revoluce (nebylo jim 15 let), nevyšel. Dělníci ho vypískali za skandování „Nejsme děti! Demisi!“ Mimochodem - už za pouhé dva týdny byl Štěpán nucen složit všechny stranické funkce, neboť heslem revoluce se po jeho projevu stalo „Na Štěpána bez Štěpána!“
Jenže komunistický aparátčík byl zastáncem tvrdého autoritářského režimu, který nedovoloval svobodné volby ani kritiku moci. Pokud chceme používat stejné argumenty vůči současné mladé generaci, je s námi - a naším chápáním demokracie - něco zásadně špatně anebo jen neumíme s druhými diskutovat věcně a s respektem. Na rozdíl od mladé generace, která se to učí.
Zdroje:
https://www.jsns.cz/projekty/studentske-volby
https://www.e15.cz/volby/aktualni-volebni-pruzkumy-preference
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_%C5%A0t%C4%9Bp%C3%A1n
