Článek
Přechod do penze může být nečekaná výzva. Většina lidí se na tento okamžik těší a vnímá ho jako prostor ke svobodě, kde se konečně mohou věnovat tomu, co je baví. Skutečnost se ale od tohoto ideálu často značně liší. Někdy tak na nás místo budoucnosti zalité sluncem čeká nuda a bezmocnost, propadáme pasivitě, pocitům méněcennosti a neužitečnosti. To může mít poměrně závažné důsledky v podobě zhoršujícího se psychického i fyzického stavu. Když k tomu přidáme fakt, že se často zhorší naše finanční situace a společnost nás začne nálepkovat coby „důchodce“, což je někdy synonymum pro finanční přítěž státu, nejsou zmíněné dopady na zdraví překvapivé. Jak tedy zůstat fit nezbláznit se z nové situace?
Od líbánek k rozčarování
Podle odborníků může mít adaptace na fakt, že jsme přestali pracovat a odešli jsme do penze několik fází. Gerontolog Robert C. Atchley použil třídění, pro které zvolil zajímavé názvy charakterizující jednotlivá období. První je fáze líbánek (euforie, pocit svobody, zvýšená aktivita), následuje fáze odpočinku a uvolnění (klid energie pro koníčky, na které dříve nebyl čas), pak ale přichází fáze rozčarování (nejsou-li naplněny seniorovy představy, přichází bezmocnost, někdy i deprese), čtvrtou v pořadí je fáze reorientace (lepší orientace v nové situaci a tomu přizpůsobená očekávání) a poslední v pořadí je fáze rutiny, kdy dotyčný svůj životní styl přizpůsobí nové situaci a vytvoří si nový stereotyp.
A jak se liší dobře zvládnutá adaptace od té nezvládnuté? Člověk, kterému se podařilo s novou situací dobře sžít, bývá schopen uspokojovat své potřeby, vede bohatý sociální život a cítí se spokojený, seberealizuje se a umí využít svůj potenciál. Ten, kdo v adaptaci neuspěl, může být nespokojený, pociťovat neustálé napětí a také se může cítit ohrožen. To vše se může rychle propsat do fyzického i psychického stavu.
Zkracuje důchod život?
Je přirozené, že i po odchodu do penze člověk touží zejména po aktivitě, sociálním kontaktu, seberealizaci. Nálepkování od společnosti, která seniory vnímá jako nepotřebné a mnohdy od nich nic nečeká, je může od naplňování jejich potřeb odrazovat a neúmyslně a nevědomky je tak poškozuje. Čísla vypovídající o tom, jaký konkrétní dopad má na život seniora situace, kdy se mu nepodaří vyrovnat se se změnami, jsem nenašla. Dohledala jsem ale řeckou studii z roku 2007, ze které vyplývá, že časný odchod do penze má negativní dopad na zdraví i mortalitu seniorů. Ve srovnání s pracujícími vrstevníky měli penzisté 51procentní nárůst úmrtnosti. Pokud odchod do penze odložili o pět let, poklesla jejich úmrtnost o deset procent. Častěji pak v penzi „na plný úvazek“ umírali na kardiovaskulární onemocnění. Nutno podotknout, že také další studie dávaly do souvislosti časný odchod do důchodu se zkrácením života. Kupříkladu výzkum z roku 2016, který realizovala Michiganská univerzita, tvrdí, že ten, kdo zůstane v práci o rok déle, sníží riziko úmrtí o jedenáct procent během celých následujících 20 let.
Důchod i stipendium
To jsou poměrně závažná čísla, která prozrazují, že ne vždy nám penze svědčí, protože ne každý se nové situaci dokázal dobře přizpůsobit. Existuje z toho vůbec nějaká cesta ven? Jak si penzi užít a neničit si psychické i fyzické zdraví? Čím svůj život zaplnit ve fázi, kdy nám to ještě zdraví dovoluje?
První z možností je vzdělávání. V Česku existuje síť univerzit třetího věku, na kterých sice nezískáte vysokoškolský titul, ale doplníte si vzdělání v oboru, který vás zajímá. Vzdělání na různých stupních běžných škol, třeba formou distančního studia, je samozřejmé možné pro kohokoliv, včetně seniorů. I v pozdním věku se můžete rekvalifikovat pro jakékoliv řemeslo nebo vystudovat obor, ke kterému vás to vždycky táhlo, ale vy jste na studium nikdy neměli čas nebo vás jednoduše nenapadlo to udělat. Kupříkladu textař Michal Horáček nedávno dokončila studia dějin umění, které začal studovat v 66 letech a jelikož šlo o prezenční studium, ocitl se v jednom ročníku se spolužáky, kterým bylo pouhých devatenáct let. Jak sám v legraci říkal: „Mám jak starobní důchod, tak i prospěchové stipendium“. Další, velmi podceňovanou aktivitou je sport. Ten nám poskytuje nejen radost a pocit sebevědomí, ale také díky němu můžeme předcházet předčasnému stárnutí a zlepšit stav svých chronických onemocnění. Samozřejmě, že ne každý ve vyšším věku dokáže například běhat maratony, byť i takové výjimky existují, ale je možné zvolit aktivitu, kterou zvládneme a která nám dělá radost. Poslední možností je práce, může jít o takzvané „přesluhování“, hledání nové kariéry či příležitosti k podnikání nebo nalezení vhodné dobrovolnické aktivity.
V současnosti existují různí seniorské organizace, kteří se snaží seniory aktivizovat či jim přímo nabízejí práci. Kupříkladu pražská Elpida před pár dny otevřela vlastní seniorskou kavárnu s názvem Stará škola. Pracují tam výhradně lidé ve věku 55+, což je v Česku unikát, protože s obsluhujícími v tomto věku se dnes v tomto oboru prakticky nesetkáváme. Seniorské organizace se tak snaží bourat mýty o falešné představy o tom, jak by měl život seniora vypadat.
Velmi zajímavou oblastí jsou dobrovolnické programy. Seniorskému dobrovolnictví se u nás věnuje kupříkladu organizace Letokruh. Ta nabízí například možnost stát se společníkem opuštěných či nemohoucích seniorů, které ohrožuje izolovanost od druhých. Jiní dobrovolníci čtou dětem pohádky ve školách, školkách i jiných zařízeních. Děti jim říkají pohádková babička nebo pohádkový dědeček. Věnovat se ale mohou i ekologickým aktivitám, práci se zvířaty, průvodcovským službám, doučování dětí a mnoha dalším. S nápadem na dobrovolnickou činnost mohou přijít i sami senioři. A co za to? Příležitost být mezi lidmi, pocit užitečnosti a pozitivní myšlení, které - jak známo - prodlužuje život. A to není zrovna málo.
