Svět podle Václava Klause a hrubá slovíčka Danuše Nerudové

Dvě věci udivily a rozzlobily v posledních dnech exprezidenta Klause. Dvě věci, které jsou pro něj natolik nepochopitelné, že v nich vidí možná dokonce vidí i důsledek jakéhosi spiknutí. Nebo přinejmenším snahu popřít všeho toho, čeho se mu podařilo coby transformačnímu ministrovi financí , premiérovi a později i prezidentovi dosáhnout.

První z nich je - zřejmě nepřekvapivě - rozhodnutí Akademického senátu Vysoké školy ekonomické umožnit rektorovi této školy odvolat dlouholetého děkana Miroslava Ševčíka. Ten Národohospodářskou fakultu vedl dlouhá léta a podle závěrů senátu nejen poškozoval její dobré jméno, ale jeho způsob řízení vedl v konečném důsledku k poklesu počtu studujících. Ševčík se letos na jaře „proslavil“ účastí na protiukrajinské demonstraci a následném pokusu vniknout do Národního muzea, ze kterého chtěl s dalšími protestujícími strhnout ukrajinskou vlajku. To byla zřejmě už poslední kapka, kterou přetekla trpělivost vedení i studentů této vysoké školy. Připomeňme, že podobných excesů má děkan Ševčík za sebou více, mimo jiné třeba zneužití modrého majáčku na dálnici D5 a jeho následné bizarní výmluvy hraničící až s infantilitou.

Exprezident Klaus to vidí jinak. Jako důsledek omezování občanských svobod, které mají na svědomí - jak se z náznaků v Klausově textu a přirovnání k praktikám komunistů můžeme jen domnívat - progresivisté. „Pochybil hlavně tím, že strašlivě podcenil atmosféru na VŠE i celkové klima v české společnosti,“ píše ve své glose Klaus. Největším hříchem, kterého se vedení dopustí v případě, že Ševčíka skutečně odvolá bude - podle Klause - fakt, že dopustí, abychom se odklonili od cesty, na kterou jsme po roce 1989 vykročili právě s Klausem a jeho politickými souputníky. Dokládá to faktem, že Ševčík „jako jediný dodnes nechal vyučovat hlavní tvůrce naší transformace 90. let Klause, Dybu, Třísku (a dokud žil i Ježka). Právě v tomto smyslu se jeho rozhodnutí stane symbolem režimové změny, ke které u nás v současnosti dochází. Nebo už došlo,“ domnívá se Klaus a jeho slova prozrazují nepochopení a jistou úzkost z toho, že svět, tak jak ho znal a spolutvořil, nenávratně mizí.

Ano, je jistě dobře, že Ševčík dal na své fakultě prostor i těmto starým pánům, kteří psali scénář české transformace. Je dobře, že studenti ještě mají šanci poznat je zblízka a zeptat se na otázky, na které za několik let či desetiletí už nebude mít kdo odpovídat. Otázkou ale je, zda to stačí a zda takhle skutečně může vypadat moderní výuka ekonomické vědy v roce 2023.

Klause v tomto týdnu „nenadzvedla“ jen Ševčíkova kauza, ale také Danuše Nerudová a její odvážný tweet: „Mám prosbu. Přestaňte prosím přesvědčovat nás ženy, že máme v ČR rovné příležitosti. Je to jako, kdybychom my přesvědčovaly vás, že když vás někdo kopne do rozkroku, tak to nebolí. Díky!“

Už na Twitteru se samozřejmě setkala i s řadou odmítavých reakcí, a to včetně těch od žen. Kupříkladu dlouholetá politička ODS Miroslava Němcová nerovnost ve společnosti nevidí, protože ona své možnosti mohla využít naplno. I zde platí pravidlo, že není radno osobní zkušenost zevšeobecňovat a raději se spolehnout na ověřená data, která informují třeba o tom, že pay gap v Česku činí 18, 9 %, že ženy v české politice jsou pořád raritou nebo že jsou nedostatečně zastoupeny ve výzkumu. Fakt je, že agenda, která se žen a jejich života bezprostředně týká, je na periferii politického zájmu. To se v posledních měsících i letech ukazuje kupříkladu v případě dostupnosti školek a škol či možnost získat částečné úvazky.

Václav Klaus také nechápe, proč by měla být agenda rovnosti mužů a žen politickým tématem. Podle něj Nerudová dokonce „předstírá, že má pocit, že jsou u nás ženy diskriminovány.“ Jeho pragmaticky uvažující mozek v tomto uchopení zřejmě vidí jen vypočítavost a divadlo. Na co je pan exprezident mimořádně citlivý, to jsou ovšem hrubá slova z ženských úst. „Tato osoba, tato jemná žena, kterou by muži měli před hrubostmi podvědomě chránit, se mohla stát naší prezidentkou. Uvědomujeme si dostatečně veškerou hrůzu s touto možností spojenou?“ Čili vidí v jejím vyjádření dokonce překážku pro to, aby se mohla stát prezidentkou. Opravdu by její vyjádření vadilo v zemi, kde byl celou dekádu hlavou státu muž, jehož slovník vulgaritami přetékal?

Pan exprezident Klaus to slovíčko patrně nebude mít rád, protože si ho nejspíše spojí s některým z levicových hnutí, která nám jej sem importovalo ze Západu. Přesto se mu pokusím vysvětlit, na co chtěla Danuše Nerudová svým tweetem upozornit. A také to, že slova, která volila, rozhodně nebyla prvoplánově hrubá či dokonce vulgární.

V jejím tweetu jde o upozornění na tzv. mansplaining. To je ironické označení situace, kdy muž blahosklonně a nevyžádaně něco vysvětluje ženě nebo komentuje situaci, se kterou má podstatně menší, nebo dokonce nulovou, zkušenost. Ano, situace, kdy muži tvrdí, že ženy přece nemohou zažívat žádnou nerovnost, protože on ji nevidí, je ukázkovým příkladem mansplainingu. Nerudová tím chtěla upozornit na to, že žena nemůže komentovat bolestivost přímého kopu do rozkroku, protože tuto situaci nikdy nezažila. Poměrně přiléhavé, že?

A ač pan prezident toto slůvko nepochybně nepřijme, ukazuje se, že v repertoáru mu tento způsob komunikace mu rozhodně není cizí. Pokud Nerudové vyjádření banalizuje tím, že ho považuje za divadelní výstup, pak je vcelku zdatným „mansplainerem“. A fakt, že na tato označení „nehraje“, na tom nic nemění.

Zdroj: https://www.institutvk.cz/clanky/2395.html