Článek
Do českých kin míří nový film s názvem Zápisník alkoholičky. Vznikl na základě skutečných událostí a reálného deníku, který na sociálních sítích publikovala mladá manažerka na rodičovské dovolené Michaela Dufková. Závislosti propadla v době, kdy cítila, že se toho na ni valí už příliš. Večer, kdy její dcera usnula, vypila klidně i dvě lahve vína a další den fungovala, jako by se nic nestalo. Tlak na výkon v zaměstnání, potřeba dostát roli maminky malé dcerky a sociální izolace na rodičovské byly hlavním spouštěčem jejích problémů. K tomu nelehké soužití s rodinou jejího manžela a jak se později ukázalo, svůj podíl měla i rodinná zátěž. V době, kdy Michaela podstupovala terapii, spáchal sebevraždu její na alkoholu těžce závislý otec.
Hlavní hrdince se z osidel alkoholismu nakonec podařilo s pomocí terapeutů dostat, dnes má děti tři, založila odvykací centrum a za svůj knižně vydaný deník získala cenu v anketě Magnesia Litera. Nicméně žen, které propadají alkoholismu v Česku významně přibývá. Týká se to především těch, které mají vysokoškolské vzdělání a cítí se být pod velkým společenským i pracovním tlakem. Ne vždy to končí happy endem jako v případě Dufkové.
Víno, a to už od školy
Podle výzkumů pijí ženy častěji víno, které je zároveň častěji spojeno se středním věkem a vyšším vzděláním konzumenta. Zatímco před dvanácti lety patřilo mezi rizikové pijáky „jen“ 6,7 procenta žen, loni už to bylo celých deset procent. Pít rizikově přitom znamená konzumovat jednu až dvě sklenice alkoholu denně. Co se týče mezi ženami nejoblíbenějšího vína, nejčastěji ho ve větší míře pijí ženy ve věku mezi 45 a 64 lety. A jak to dnes vypadá v protialkoholních léčebnách? „V 60. letech vycházela na sedm mužů v protialkoholní léčbě jedna žena, dnes je poměr dva ku jedné,“ říká Olga Pecinovská, vedoucí lékařka lůžkového oddělení kliniky adiktologie v pražském Apolináři.
Souvisí fakt, že ženy mnohem častěji pijí alkohol, jen s emancipací? Může to tak působit, a to zvláště ve společnosti, kde je pití alkoholu naprostou normou a za divného jste spíše tehdy, kdy jej odmítáte. Vzdělané ženy pít ve větší míře často začaly už během studentských let, se kterými si časté návštěvy hospod a bujné večírky často spojujeme. Tak to bylo i v případě Michaely Dufkové. „Prostě jsem byla mladá, volná, studovala jsem a užívala si. Někdy tyhle moje večírky končily tím, že jsem si vůbec nic nepamatovala,“ popisovala. Byť se většina lidí po absolvování vysoké školy „zklidní“ a ve večírkovém období nepokračuje, může touha po ztracené bezstarostnosti, kterou mají v paměti uloženou ve spojení s alkoholem, probudit pokušení napít se někdy více. Tak to bylo i v případě Michaely.
Dvě tři lahve denně
Z příběhů, se kterými se některé ženy veřejně svěřily, vyplývá, že alkohol vnímaly jako ventil. Ve svých rolích jsou totiž často velmi přetížené. Vzdělané ženy poté, kdy dokončí vysokou školu a nastartují svou kariéru, často končí na dlouhá léta na mateřské a následně i rodičovské dovolené, protože často nemají šanci -ani na zkrácený úvazek - dělat to, co je dosud naplňovalo. Ztrácejí roky, kdy se mohly rozvíjet ve svém oboru a když pak přijde „okamžik pravdy“ a mají se vrátit ke své původní profesi, zjišťují, že jim ujel vlak. Ženy v naší společnosti si navíc o skutečné emancipaci mohou nechat jen zdát. Většina péče o domácnost a děti leží na nich, a tak je běžné, že je po návratu z práce čeká druhá směna doma. Jsou děti často nemocné? Vysvětlovat svému zaměstnavateli to nejspíš bude muset žena. Mají děti hromadu domácích úkolů? Pravděpodobně je s nimi bude dělat maminka. A to nemluvíme o situaci, kdy je žena z různých důvodů na péči o děti sama a musí zvládnout k tomu ještě vydělat dostatek peněz, a zároveň děti včas dopravit a vyzvednout ze vzdělávacích zařízení. Kolik času takovým ženám asi zbývá na rozvoj v kariéře nebo kolik mají času jen a jen pro sebe?
Monika Plocová, která v Praze založila první protialkoholické sanatorium, pila v jisté době tři lahve vína denně. Právě oslavila Kristova léta, vychovávala dvě malé děti a stala se „zelenou vdovou“, tedy ženou, která žije v satelitu nedaleko velkého města a většinu času je doma sama s dětmi. Plocová se začala potýkat s úzkostmi, od kterých si „pomáhala“ alkoholem. Také ona předtím studovala vysokou školu, kde absolvovala řadu studentských večírků a zvykla si na alkohol, který tak pro ni nebyl neznámým. Školu však nedokončila proto, že se jí narodily děti. „Nemohla jsem pochopit, proč se mi to všechno stalo. A strašně jsem se styděla. Až později mi došlo, že jsem tak dlouho dávala přednost druhým lidem před sebou, až se mi to vymstilo. Svoje potřeby jsem potlačovala a dusila v sobě. Tiše jsem utíkala do umělého světa, který jsem si utvořila pomocí alkoholu,“ píše o sobě na stránkách svého sanatoria.
Tlak a nucené role
Z dostupných dat je ale zřejmé, že ženy alkoholu propadají nejčastěji v době, kdy jejich děti vylétají z hnízda. Souvisí to s tím, že ztrácí část své identity, protože v předchozích letech byly především matkami a neměly tolik možností věnovat se své kariéře a koníčkům? Možná ano. Roli může ale hrát i to, že se od žen stále očekává, že budou zastávat roli „pečovatele“, ať už jde o hlídání vnoučat nebo péče o vlastní zestárlé a nemocné děti. Nucená role pečovatelky, která je od ženy „přirozeně“ očekávána, pak může vést k přetížení, nespokojenosti a hledání snadného úniku.
S takovým příběhem se svěřila i dnes šestasedmdesátiletá Bohunka Nováková, která měla alkohol ráda od mládí, ale kriticky mu propadla až ve chvíli, kdy se z domácnosti, ve které žila, odstěhovaly děti. Paní Bohunka pracovala v cestovní kanceláři, ale doma spokojená nebyla. Její manžel se rozhodl nastěhovat domů svou matku, těžkou a nepohyblivou diabetičku. „Mužova maminka měla dost panovačnou povahu, odmítala návštěvy sociálních pracovnic a manžel opustil své zaměstnání, aby jí ve všem vyhověl,“ líčila v rozhovoru pro Hospodářské noviny. Napětí v domácnosti tak paní Bohunka „léčila“ alkoholem. Od vína přešla k tvrdému alkoholu, který se snáze schovával a následné události měly rychlý spád. Odnášela věci z domácnosti do zastaváren a v opilosti se potácela ulicemi. Své alkoholové eskapády se nakonec rozhodla ukončit sebevraždou. Na poslední chvíli ji tehdy zachránila dcera. Po následných opakovaných detoxech u Apolináře se tehdy šedesátiletá paní Bohunka ze své závislosti dostala. Když přemýšlela o tom, proč se tak stalo, došla k názoru, že svůj podíl na něm měl i vztah její původní rodiny k alkoholu. Po tučném obědě už jako děti běžně upíjely ze sklenic s pivem. Dva její bratři zemřeli na následky pití v 53 letech.
Není pochyb, že za nárůstem rizikového pití a alkoholových závislostí u žen stojí velký tlak na to, aby zvládaly několik rolí zároveň. Ty vzdělané navíc dnes často pracují v náročných profesích, což znamená více stresu a odpovědnosti. Stejné nároky jsou na ženy ale kladeny i doma, kde mají zvládat roli matek a pečovatelek a zároveň musí mezi pracovními a rodinnými povinnosti balancovat. Zatímco navenek došlo k emancipaci a ženy dnes běžně studují na vysokých školách a u mladší generace rodičů stoupá i zapojení mužů do péče o děti a domácnost, stále leží nepoměrně větší díl péče a neplacené práce na ženách. Zvládnout všechny náročné úkoly a nepropadnout přitom stresu a úzkosti, je úkol pro člověka s téměř nadpřirozenými schopnostmi. Fakt, že přetížené ženy hledají úlevu v alkoholu proto není tak překvapivý.
Zdroje:
Hospodářské noviny: "Dva litry za večer a ráno do práce. Problém s alkoholem má víc žen s vyšším vzděláním. Čtyři příběhy o cestě ven"; 14.6. 2024
https://www.facebook.com/zapisnikalkoholicky
https://szu.cz/wp-content/uploads/2024/06/Narodni-vyzkum-uzivani-tabaku-a-alkoholu-v-Ceske-republice-2023-3.pdf
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-udalosti/627889/zelena-vdova-monika-pila-3-lahve-vina-denne-malem-jsem-zemrela-rika-matka-dvou-dcer.html
https://monikaplocova.cz/o-mne
