Článek
Právě v těchto dnech se houfují vlaštovky (a o něco později také jiřičky), aby se připravily na společný odlet do teplých krajin. Jejich cesta zabere několik týdnů. Není divu. Od nás letí až do střední a jižní Afriky, což znamená, že za jednu cestu musí zvládnout zhruba 10 tisíc kilometrů. Nástrahy dlouhého letu a setkání s predátory všechny nezvládnou, podle přírodovědců se jich v březnu příštího roku vrátí jen třetina.
Houfují se v září
Možná to v posledních dnech sleduje ve vašem okolí. Stromy, elektrické dráty nebo rákosy u rybníků doslova obalené až tisíci štěbetajících vlaštovek. Během krátké doby bude následovat přelet směrem na jih. Obvykle se to děje v zářijových dnech. Například u nás, v malém středočeském městečku, jejich odlet nelze přehlédnout a přeslechnout. Odlétají v době Gothardského posvícení, které se koná třetí zářijový víkend. V druhé polovině září zpravidla odletí všechny, které na našem území vyvedly mladé.
Některé roky, ale vlivem hezkého počasí a zřejmě i pozdějšího vyvedení posledních mláďat odlétnou až začátkem října. Roku 2018 naopak z Česka odlétaly od poloviny srpna, což byl jev pro nějž ornitologové neměli jednoznačné vysvětlení, jelikož počasí bylo dlouho velmi teplé. Pravděpodobně to bylo kvůli velkému suchu a nedostatku potravy.
Hnízda z bláta a slin
Proč se vlaštovky vůbec do takového cestovatelského dobrodružství pouštějí? Proč svá mláďata raději nevyvedou v Africe, kde je celoročně teplo? Důvodem je přítomnost mnoha predátorů, kteří by je mohli o mladé připravit.
V našich geografických podmínkách zpravidla hnízdí dvakrát a výjimečně až třikrát za sezónu. Prvně je to v dubnu a v květnu, podruhé pak v červnu až v červenci. Mláďata z prvního hnízdění jim pak pomáhají s krmením mladších sourozenců.
Do jednoho hnízda nakladou tři až sedm vajec, ale obvykle je to průměrných čtyři až pět. Převážně na nich sedí samička, zatímco sameček obstarává potravu. Než se mládě vylíhne, zabere to obvykle třináct až patnáct dnů. Dalších 20 až 24 dnů pak mláďátka zůstávají v hnízdě, než prvně vylétnou. Rodiče je však dokrmují ještě jeden až dva týdny po vylétnutí.
Hnízda si staví z bláta a slin a přidávají různá stébla, vlasy nebo peří. Mohou využívat i několik let po sobě, pokud jim jej lidé či vítr nepoškodí. Staví je nejčastěji pod střechami stodol, chlévů, ale vlivem úbytku takových míst i v garážích a na moderních domech.
Někteří lidé jim ale hnízda ničí a brání jim tak ve vyvedení mladých. To je možná pochopitelné, protože za sebou zanechávají drobný nepořádek. nicméně, když uvážíme, jak dlouhou cestu vážily a že nám pomáhají hubit obtížný hmyz, bylo by fér jim to malé „soukromí“ a bezpečí u nás doma dopřát. Ta trocha trusu pod hnízdem je jen malou daní za jejich přítomnost i první poselství jara, který s sebou přinášejí.
Dříve se mělo zato, že vlaštovky přinesou domu, kde zahnízdí, štěstí a pohodu a chrání rodinu před neštěstí. Jejich hnízdění prý také věštilo bohatou úrodu. Naopak zničení hnízda mohlo pro danou rodinu znamenat pohromu.
Vlaštovky se živí převážně létajícím hmyzem, který za letu i loví. To znamená, že nejčastěji konzumují mouchy, komáry, mšice, jepice a další druhy. Denně nachytají i stovky drobného hmyzu. Z toho důvodu jsou velmi citlivé na užívání pesticidů a úbytek jejich hmyzí potravy.
Zářijový neklid
Před odletem do teplých krajin musí mláďata získat dostatečnou zásobu tuku, aby zvládla dlouhou a energeticky náročnou cestu. To je také možný důvod, proč se jejich odlet někdy zpozdí.
A jak vlaštovky poznají, že je čas odtáhnout? Spekuluje se o tom, že všichni živočichové v sobě mají zakódovaný vrozený cirkanuální rytmus. Ten tažným ptákům v určitou chvíli způsobí tzv. tahový neklid. Jeho načasování je dáno délkou dne, čili objeví se především tehdy, kdy se dny začnou zkracovat. Pták se při něm stává neklidným, a to i v noci. A jednoho dne či jedné noci se prostě sebere a společně s ostatními odletí.
Jak je ale možné, že se neklidní ptáci sejdou ve velkém houfu právě na jednom místě? To přírodovědci přesně nevědí. Je to zřejmě spojeno s omezenou nabídkou vhodných míst. A tak jakmile tam vlaštovka uvidí další příslušníky svého druhu, přidá se k nim.
A jak naopak v teplých krajinách poznají, že se mají vrátit do Evropy? Zřejmě jim to nařídí jejich „biologické hodiny“. V posledních letech se ukazuje, že se ptáci z Afriky vracejí čím dál dříve. To nejspíše souvisí s teplejším klimatem v našich geografických podmínkách. Není však jasné, jakým způsobem to pták „vytuší“.
Vlaštovky, které se právě nyní vydávají na svou pouť, tuto dalekou cestu zvládnou průměrně desetkrát za život, některé to však zvládnou i šestnáctkrát. Vzdálenost, kterou tak musí během života mezi Afrikou a Evropou překonat, se tak pohybuje mezi 100 a 200 tisíci kilometrů.
Zdroje:
https://www.prirodovedci.cz/zeptejte-se-prirodovedcu/2146
https://www.mdpi.com/2673-6004/6/3/48
https://arocha.org.uk/a-journey-of-10000km
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vla%C5%A1tovka_obecn%C3%A1
https://chalupari-zahradkari.cz/zajimavosti/proc-si-vlastovky-postavily-hnizdo-na-vasem-dome-povery
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-jiricky-i-vlastovky-se-jiz-pripravuji-k-odletu-do-afriky-40138063
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/375536-vlastovky-uz-mizi-do-teplych-krajin-o-mesic-driv-nez-v-jine-roky
