Článek
Kardinál Dominik Duka v úterý 4. listopadu brzy ráno zemřel. K úmrtí významné postavy české katolické církve se z motolské nemocnice, kde je právě hospitalizován, vyjádřil i exprezident Miloš Zeman. Ve svém výroku jej označil za „laskavého a moudrého kněze“, ale zároveň si neodpustil „šťouchnutí“ do nejmenovaných katolických duchovních.
Bojovník za kulturní normalitu
„Odešel laskavý a moudrý kněz, protiklad inkvizičních typů některých českých kněží. Bývalý politický vězeň, kardinál, bojovník za kulturní normalitu se dožil požehnaných let. Měl jsem ho nesmírně rád, čest jeho památce,“ vzkázal Zeman z motolské nemocnice pro ŽivotvČesku.cz. Také doplnil, že naposledy spolu hovořili v sobotu před Dukovým úmrtím. „Popřál jsem mu mnoho sil v boji se zdravotními problémy a poděkoval za to, že nedávno v Praze sloužil mši za Charlieho Kirka,“ sdělil.
Po smrti člověka je obvykle zvykem udržet jistou míru piety a zdržet se konfrontačních nebo hrubých výroků. Jenže pro exprezidenta je to zjevně nadlidský úkol. Spojit úctu k zemřelému kardinálovi s útokem na jiné duchovní je přinejmenším nevkusné.
Laskavost a moudrost v Zemanově podání
V takovém kontextu vyznívají i slova o „laskavém a moudrém knězi“ jako karikatura a paradoxní hodnocení. Takové hodnoty se obvykle nepojí se soudy nad druhými, ale se snahou o pochopení pro perspektivu druhého, byť s ní s jeho názory nemusíme souhlasit. Zmíněné ale patří k obvyklému komunikačnímu arzenálu Miloše Zemana. Kritiky ostatně označoval různými - často velmi hrubými - přídomky.
Stačí vzpomenout třeba výrok, který zazněl v době, kdy na Pražském hradě spolu se svými spolupracovníky pálil červené trenýrky, jež tam předtím instalovala skupina Ztohoven. V té souvislosti označil přítomné novináře za „blbečky“.
V jiném případě se v přítomnosti Vladimíra Putina na adresu novinářů vyjádřil rusky takto: „Novinářů je tu příliš mnoho. Měli by se likvidovat,“ uvedl. Korigovat ho v tu chvíli musel i ruský autokrat, který je v současnosti Mezinárodním trestním soudem obviněn z válečných zločinů.
Na adresu obyčejných českých občanů této země se ve sněmovně před časem vyjádřil takto: „Každý sedmý občan je debilní nebo dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt.“
Přátelé vs. nenávistníci
Pokud od autora takových výroků následně putuje pochvala na adresu právě zemřelé osobnosti, nepůsobí to právě jako lichotka. Fakt, že je Zeman podobným hodnotám vzdálen, svědčí i některé další části jeho „kondolence“.
Důraz na to, že byl „bojovníkem za kulturní normalitu“ i připomenutí značně kontroverzní organizace zádušní mše za amerického radikálně konzervativního influencera Charlieho Kirka prozrazuje, že Zeman na Dukovi oceňoval spíše to, že Duka byl vůči jím zastávané národně konzervativní ideologie loajální a „hodil se“ k jeho vidění světa, jež se dělí na dvě polarizované části vedoucí kulturní války. Zkrátka představa, že svět je nesmiřitelně rozdělený na naše přátele a nenávistné kritiky.
Nenávist až za hrob
Nejvíce „za hranou“ je ale zmínka o „inkvizičních typech českých duchovních“ . Vedle vyjádření úcty k zemřelému Zeman okamžitě vkládá soud nad druhými. Nejmenuje konkrétní osoby – stačí výraz „někteří kněží“, aby si čtenář mohl jejich jména dosadit sám. Politik, který se do jisté míry prezentoval jako ateista s negativním vztahem ke katolické církvi, tak nečekaně posuzuje vnitřní dialog členů této instituce a rozhoduje, kdo zastává „správné“ hodnoty.
To je (nejen) v kontextu kondolence nemístné a zarážející. Zeman opět jen odvádí pozornost od zemřelého a proměňuje úctu v komunikační PR a příležitost navézt se do těch, kdo mu nejsou „po chuti“.
Není to ostatně v souvislosti s úmrtím emeritního pražského arcibiskupa poprvé, kdy Zeman dává průchod svým negativním emocím. V dubnu 2017 zmínil, proč se jako tehdejší prezident krátce předtím nezúčastnil pohřbu kardinála Miloslava Vlka ve Svatovítské katedrále. Jednak proto, že Vlk byl zásadním stoupencem církevních restitucí, ale také z toho důvodu, že Vlk krátce předtím vyzval, aby se pozvaní hosté nezúčastnili oslav 28. října ve Vladislavském sále. Kardinál tak učinil proto, že Zeman velmi necitlivě odmítl vyznamenat osvětimského vězně Jiřího Bradyho.
Miloš Zeman „nezklamal“ ani tentokrát. Zlobu a odpor vůči všem, kdo s ním nesouhlasí, dokáže projevit bez ohledu na okolnosti. Třeba až za hrob.
Další zdroje:
"Zeman v Boha nevěří, při inauguraci ho ale vzýval hned třikrát"; Lidovky.cz 8. 3. 2013
"Oslavy 28. října: Na Hrad nepřijdou lidovci, ODS ani TOP 09. Účast odmítla také Dagmar Havlová"; Ihned.cz 26.10. 2016
