Článek
Příští rok oslavím „abrahámoviny“. Padesátka je milník, na který se málokdo těší. Je to prý vkročení do etapy, kdy se člověk stává moudrým a zralým. Jenže, přiznejme si - kdo je dnes na tak staromódní hodnoty zvědavý? Ostatně, u leckterého padesátníka a staršího člověka by je takový zvědavec beztak hledal marně. V reálu je to mnohem spíše věk, kdy vás část společnosti, která se považuje za „mladou a dynamickou“, odepíše. Bez ohledu na to, kolik máte znalostí, dovedností či energie. Vaše narozeniny jsou dnem, kdy jste se v jejich očích stali konzervativními, pomalými, neochotnými učit se a samozřejmě také neschopnými rozumět si s novými technologiemi.
Kdysi jsem jako studentka chodila na brigádu do callcentra. Šlo o linku, na kterou volali klienti jedné banky nebo ti, kdo se jimi chtěli stát. Spolu s námi tam nastoupil také jeden muž právě ve věku lehce přes 50 let. Dlouho se tam neohřál, protože se znelíbil dvacetileté dívce, která směnám šéfovala. Nezdál se jí dostatečně „nadšený“. Na následujícím školení, kam přišla také koučka telefonních operátorů nám vysvětlila, že lidé po 50 jsou už hodně unavení životem a v telefonu je to znát. Nemáme se proto divit, že tu nikdo takový telefony nezvedá. Mám dojem, že za léta, která od té doby uplynula, se toho mnoho nezměnilo. Hledat práci po 50 je pořád „za trest“.
Jenže, ono se to občas stane. I po padesátce někdy práci musíte změnit. Důvodů může být spousta. Nevyšlo vám podnikání, váš zaměstnavatel krachuje, nesedli jste si se spolupracovníky nebo dokonce čelíte mobbingu, přestěhovali jste se, máte malé děti nebo nemocné rodiče. Pokud jste tak trochu naivní a poměry v naší středoevropské zemičce dobře neznáte, začnete o nové práci uvažovat z tak „banálního“ důvodu jako je třeba touha po změně nebo chuť zkusit novou pozici. Pokud jste navíc hazardér, dáte výpověď v původním zaměstnání dříve, než jste získali práci novou.
Prohlédnete nabídku volných pozic a na pár z nich zareagujete. Jenže, odpovědi a pozvánky k výběrovým řízením nepřicházejí. Kde se to zadrhlo? Ozval jsem moc pozdě? Něco jsou v inzerátu přehlédl? Vypsali výběrko jen formálně? Kdepak, to si jen personalisté vypočítali váš věk. Maturovali jste v roce 1992 nebo jste promovali v roce 1997? Nebo nedej bože ještě dříve? Tak to je nám líto, ale my ji obsadili někým „kdo se na tuto pozici více hodí “ nebo „více odpovídá požadavkům uveřejněným v inzerátu“. Zkrátka, padesátka je milník, který změní váš život. Hlavně ten profesní.
Řešení existuje a není tak složité. Vaše Curriculum vitae neboli životopis, na který jste nepochybně velmi hrdí, je třeba trochu promazat. Odstranit datum narození, maturity, ukončení vysoké školy, ale možná bude třeba zredukovat i některé pracovní zkušenosti. Vážně je nutné uvádět tu úplně první práci po škole? A co ta druhá, opravdu tam musí být? Neexistuje nic, co byste v životopise museli povinně uvádět. Zaměstnavatele by mělo zajímat vaše vzdělání, zásadní pracovní zkušenosti a případně některé dovednosti či schopnosti související s pozicí, o kterou se ucházíte. Nikoliv datum, kdy jste byli vrženi do tohoto světa či jste opustili brány svéAlma mater.
Váš potenciální zaměstnavatel nepochybně při pohovoru pozná, že vám není 20 nebo 30 let, ale k pohovoru vás alespoň pozve. A třeba během něj na lidi ve vašem věku změní názor. Každopádně budete mít šanci osobně dovysvětlit mnoho věcí a přesvědčit ho, že to s vámi může zkusit. Ač ještě tento rok patřím mezi „cetileté“, svůj životopis jsem již před časem pozměnila. Datum narození neuvádím, stejně jako rok ukončení jednotlivých stupňů vzdělání. Věřím, že taková redukce přispěje k tomu, že v případě, že se někdy budu ucházet o nové zaměstnání, personalisté můj životopis alespoň rovnou nehodí do koše, protože padesátníci přece patří „do starého železa“.
