Zemřel Jiří Štěpnička: přijetí role Klementa Gottwalda hluboce litoval

V neděli 11. října 2026 zemřel ve věku 79 let herec Jiří Štěpnička. Jeho život poznamenal komunistický režim, který mu vzal matku. Jeho kariéru zase ovlivnilo přijetí role Klementa Gottwalda, kterého ztvárnil v normalizačním seriálu.

Jeho matka Jiřina Štěpničková byla herečkou pražského Vinohradského divadla. 22. října 1951 se pokusila uprchnout přes hranice, a to i se svým tehdy čtyřletým synkem Jiříkem. Při pokusu přejít hranice do západního Německa je ale zadrželi pohraničníci.

Matka prý Jiříkovi před cestou řekla, že jedou za otcem do Karlových Varů a že dostane k narozeninám kolo. Když pohraničníci skupinu obklíčili, matka se na chvíli v lese ukryla. Jiří křičel: „Mami, mami!“ a ona se nakonec vynořila z úkrytu. Tuto bolestnou scénu si pak pamatoval i v dospělosti.

Nebyla to náhoda. Štěpničková uvízla v pasti Státní bezpečnosti, která se ji pokusila nalákat pomocí falešného dopisu. „Údajně jí napsal režisér Čapek, že má pro ni dvě role ve filmu a jestli by se nevrátila do Londýna, že by to spolu natočili,“ popsal později pro Paměť národa Štěpnička. Součástí nastražené léčky byl i převaděč, na kterého herečka spoléhala.

Otřesné je, že v tu dobu zazníval požadavek na její odsouzení k smrti. O její odsouzení k smrti neusilovali jen představitelé komunistického režimu. Jedna z žádostí byla podepsána i částí souboru Divadla na Vinohradech (tehdy Divadla československé armády).

O rok později padl v celém kontextu „mírný“ rozsudek: Štěpničková byla odsouzena k 15 letům vězení. Jiří vyrůstal bez ní. Malého Jiřího pak odvezli do kasáren Pohraniční stráže a následně ho umístili do uzavřeného zařízení SNB pro děti v Praze, kterému později sám přezdíval „polepšovna pro batolata“. Po zhruba půl roce (některé zdroje uvádějí až po roce a půl) ho svěřili otci, který žil s novou rodinou v Karlových Varech.

Později vzpomínal, že u otce zažil i hezké chvíle svého dětství. Jedna traumatizující situace mu ale uvízla v paměti natrvalo. Jako osmiletého ho na ulici zastavila cizí žena, která se ho zeptala, zda je synem Jiřiny Štěpničkové. Nato mu řekla: „Maminku prý včera v kriminále zastřelili.“

Když jeho matku v roce 1960 propustili na základě amnestie Antonína Novotného z vězení, bylo Jiřímu 13 let. Po letech odloučení bylo velmi těžké znovu si vytvořit blízký vztah. Těžká byla i jejich existenční situace. Nějakou dobu bydleli v zahradním domku, pak v malém bytě bez vody a topení. Herečka zároveň byla bez šance získat znovu herecké angažmá.

Jiří později vzpomínal, že matka byla velmi kritická. Jednou z věcí, v nichž se neshodli, byla volba budoucí profese. Štěpničková ho nepodporovala v ambici stát se také hercem. Když se dozvěděla, že se hlásí na DAMU, chtěla po něm, aby ji předvedl, co umí. „A to byl problém. Půl hodiny byla plačtivá scéna, nakonec jsem se podvolil. Řekl jsem jí svůj monolog, ona seděla a dlouho čekala… pak se nadechla a řekla holou větu: ‚Neumíš text.‘ A odešla. To mě strašně ťalo, protože jsem se ten text intenzivně učil. Ale na divadelní akademii mě stejně vzali, zkoušky jsem udělal,“ vzpomínal mnohem později.

Jiří se tak cestou herectví nakonec vydal. Po absolvování DAMU v roce 1969 nejprve působil v Hradci Králové a v Brně, od roku 1975 pak byl členem činohry Národního divadla v Praze.

Otevřeně později mluvil i o tom, že se v 80. letech stal předsedou ROH, což chápal jako příležitost svému divadlu pomáhat: „Účastnil jsem se i jednání s ministrem kultury. Národní divadlo nechtělo přijmout nic, co by se jeho členům nelíbilo. Zažil jsem nepříjemná jednání, ale s Národním divadlem to nehnulo.“

Paradoxně se pak po letech, kdy jeho rodina nesla následky komunistické represe, stal tváří jednoho z největších propagandistických seriálů normalizační televize. V roce 1986 ztvárnil v televizním seriálu Gottwald Klementa Gottwalda. Šlo o oslavný seriál natočený k 90. výročí Gottwaldova narození.

Do této role si Štěpničku vybral režisér Evžen Sokolovský. Ti dva měli osobní vztah a Sokolovský na jeho obsazení trval, i když ji Štěpnička nechtěl přijmout. Mimo jiné i proto, že byl Gottwaldovi fyzicky podobný.

Štěpnička později přiznal, že věděl, že seriál je tendenční, a že se mu přijetí role příčilo. Přesto se bál, že pokud nabídku odmítne, mohl by být profesně odstaven. „Jsem na sebe pořád naštvaný, že jsem tu roli přijal, ale nečekal jsem takovou odezvu. V té době bylo běžné, že se točily tyhle filmy. Věděl jsem, že to není dobře, o tom jsem byl přesvědčený, ale na druhé straně jsem také věděl, že bylo mnoho případů, kdy nějaký herec odmítl podobnou roli a byl umělecky zlikvidovaný. A já jsem se bál, že když tu roli odmítnu, že přijdu o práci,“ vzpomínal pro Paměť národa.

V tom se nemýlil, o čemž svědčí případ Jiřího Hubače. Ten měl být původním scénáristou seriálu, ale tlaku odolal. Jako dramaturg tím v Československé televizi skončil a musel odejít na „volnou nohu“.

Seriál se nepřekvapivě nedočkal diváckého úspěchu. Nicméně Jiří Štěpnička se v roce 1987 za něj dočkal státního ocenění, když mu byla udělena Cena Klementa Gottwalda.

Někteří diváci ale herci tuto roli nezapomněli. V 90. letech mu psali ke ztvárnění této postavy kritické dopisy. „Přicházely dopisy na vrátnici divadla, kde mi je předávali. Působilo to na mě velmi chmurně, myslím, že to ani nedokážu popsat,“ zmínil později, aniž by zmínil, co všechno mu diváci vyčítali. To, že roli přijal ho ale nejspíše trápilo až do smrti.

Herectví se věnoval až do začátku pandemie. Jeho práci přerušila až pandemie covidu-19, kdy raději odjel na chalupu na Šumavu, jelikož mel obavy z nákazy.

Poslední roky života pro něj nebyly snadné. V roce 2022 ovdověl po téměř šedesáti letech společného života. „Velmi intenzivně se mi po ní stýská,“ přiznal v březnu 2025.

V rozhovoru, který poskytl před rokem, však mluvil nejen o svém životě, ale i o tom, co se děje kolem nás a co mu působí starosti. Jeho slova tak dnes mohou znít i jako varování: „Opět nad námi visí hrozba Ruska, které nás stále považuje za své území. Ve státě je chaos a lidé mají zkreslené vnímání svobody.“