Článek
Když se řekne „ranní rutina“, většina lidí si představí kávu, zívání, lehce rozmazané vidění nebo zoufalé hledání klíčů, brýlí či peněženky.
Já taky. Tedy… dokud mi do života nevstoupil „kouzelný měšec“.
🌅 Moje ráno před měšcem
1. Vzbudím se.
Obvykle ještě před budíkem, protože mám ten svůj v hlavě.
2.Vstanu.
Tedy spíš se pomalu odplazím z postele a přesvědčuju svoje tělo, že svět venku opravdu stojí za to. U toho se snažím vyšťourat ospalek z koutku oka a nepoškrábat si u toho oko.
3. Dám vařit vodu na kafe.
To je svatý rituál. Bez něj se prostě můj systém nespustí.
4. Zapnu televizi jako kulisu a jdu do koupelny.
Nevím proč, ale ranní ticho mě děsí. Kung-Fu Panda po ránu mi dodá odvahu.
5. Udělám kafe a čaj (mezitím vstane Péťa).
A protože je to anděl v lidské podobě, tváří se, že nevidí, jak polospící míchám kávu s mlékem. Kolikrát se vám stalo že jste míchali jen horkou vodu s mlékem?
6. Piju kafe a koukám na Kung-Fu Pandu.
Protože ráno zjevně nic lepšího nevysílají. Péťa pije čaj a sleduje mě, jak piju kafe. Občas si říkám, že by z toho mohl být romantický film, který by měl pracovní název: Ona a její káva.
7. Dopiju kafe, Péťa konečně smí promluvit a popřeje mi dobré ráno.
Jo, já jsem fakt ranní typ… většinou tak po druhé kávě.
8. Udělám svačinu do práce.
Většinou z polozapomenutých věcí z lednice, které se snažím prodat sama sobě jako „fancy sendvič“.
9. Zkontroluju kabelku, jestli mi nic nechybí.
Samozřejmě že chybí, ale zjistím to až v polovině cesty do práce. Klidně si jdu a najednou přijde to „Sakra, tak teď už se fakt nevracím.“
10. Hledám klíče.
Vždycky tam, kde mají být. Jenže zjevně existuje paralelní vesmír, kam klíče mizí přes noc.
11. Najdu klíče, rozloučím se, dám Péťovi pusu a odcházím.
🌞 Moje ráno s měšcem
1. Vzbudím se.
O hodinu a půl dřív než dříve. Ne proto, že bych chtěla, ale protože když máš kouzelný měšec, nikdy nevíš, co noc přinese a co bude možná třeba udělat.
2. Zkontroluju měšec.
Takové to něžné ranní „dobré ráno, držíš?“
3. Vstanu.
Pomaleji než dřív, ale s větším respektem ke svému tělu. Vím, kolik toho zvládlo. Zakopnu o kočku a dávám do gumičky vlasy jako po zásahu elektrickým proudem.
4. Dám vařit kafe.
Některé věci se prostě nemění. Vlastně nepatrně ano. Kafe teď vaří kávovar.
5. Zapnu televizi a jdu do koupelny.
Pokud je potřeba výměna, pustím se do akce. I když je měšec kouzelný, sám se fakt nevymění.
6. Udělám kafe a čaj (mezitím vstane Péťa, taky o hodinu a půl dřív).
Je tu takové to společné ranní pomžourávání a asi ho pořád baví koukat na mě jak piju kafe.
7. Piju kafe a koukám na Kung-Fu Pandu.
A víte proč? Protože to i po letech vysílají a to ráno mi takhle nějak prostě funguje.
8. Dopiju kafe, Péťa konečně smí promluvit a popřeje mi dobré ráno.
Už dávno ví, přišel na to dlouhodobým zkoumáním, že před kofeinem se se mnou nediskutuje.
9.Už nedělám svačinu do práce.
To aby mě v práci měšec nezlobil. Občas to prostě dělá.
10. Zkontroluju kabelku a taštičku.
Nouzová taštička - takový survival kit všech stomiků na světě, ta musí být vždy správně doplněna. U mě platí pravidlo: „Dvakrát měř, třikrát kontroluj.“
11. Hledám klíče.
Protože i když se změníš ty, vesmír si svoje vtípky nechá.
12. Naposledy zkontroluju měšec.
Drží? Uff.. Všechno drží. Já taky.
13. Najdu klíče, dám Péťovi pusu a odcházím.
Tentokrát s takovým lehkým pocitem vítězství – další ráno zvládnuto.
