Článek
U nás doma jsme na to byli dva.
Můj brácha, klidný optimista, který v dešti viděl šanci na duhu.
A já, nervní pesimista, která už při prvním mraku v hlavě stavěla protipovodňové zábrany, hledala objížďky a preventivně počítala, kolik nás bude stát oprava střechy.
A zvláštní je, že tyhle dva typy lidí si většinou rozumí překvapivě dobře. Jeden uklidňuje. Druhý připravuje krizový plán.
Déšť
Venku se zatáhne. První kapky dopadnou na chodník.
Optimista se usměje: „Aspoň se pročistí vzduch.“
Pesimista už mezitím: „Výborně. Takže zmokneme, nejspíš nastydneme, auto bude špinavý a dost možná někde zapadneme, cestou domů nám přestane fungovat topení a zítra budu hledat plíce někde mezi kapesníky.“
A zatímco optimista hledá, jestli se po dešti neukáže duha, pesimista už v hlavě suší boty, objednává sirup a přemýšlí, jestli nebylo chybou vůbec dnes vytáhnout paty z domu.
Cesta autem
Sedíte v autě. Cíl je třicet minut jízdy.
Optimista: „To zvládneme úplně v pohodě. Za chvíli jsme tam.“
Pesimista: „Ano. Takže určitě kolona, objížďka, uzavírka, navigace nás pošle přes pole a nakonec budeme stát za traktorem, který veze seno rychlostí umírající želvy.“
Optimista pouští rádio a začíná si zpívat. Pesimista už v hlavě píše omluvnou zprávu, že dorazíte o hodinu později, pokud vůbec. A když navigace řekne „přepočítávám trasu“, už v duchu píše závěť a hledá nejbližší benzínku, kde se dá koupit tuna kafe a něco na nervy.
Restaurace
Přijdete do restaurace.
Optimista si otevře menu: „Dám si smažák, bude určitě výborný.“
Pesimista už cítí katastrofu. „Jo. Přinesou mi něco, co jsem si vůbec neobjednala, bude to studené a úplně bez soli, bez přílohy a přesně to jediné jídlo, které jsem chtěla, už nebude.“
A když číšník řekne: „Zapečené nudle dnes bohužel nemáme.“
Pesimista má na tři dny potvrzenou svou životní filozofii. A i kdyby to jídlo nakonec bylo skvělé, pesimista si stejně řekne, že to je podezřelé a určitě to doženou na účtu.
Dovolená
Blíží se odjezd.
Optimista: „Určitě to bude krásný hotel. Už se těším.“
Pesimista: „Samozřejmě. Vedle nás bude probíhat stavba, výhled na popelnice, klimatizace nebude fungovat, pokoj bude v posledním patře bez výtahu a sousední pokoj dostane rodina s dvojčaty, která objeví radost ze života ve 4:30 ráno.“
A zatímco optimista hledá pláž, pesimista už v hlavě sepisuje recenzi, kterou si rozhodně za rámeček nedají. A když je hotel nakonec opravdu krásný, pesimista okamžitě začne čekat, kdy přijdou na řadu divní brouci, výpadek elektřiny nebo vody či evakuace kvůli požárnímu alarmu.
Zpráva
Na telefonu vyskočí jen: „Zavolej mi, až budeš moct.“
Optimista: „Asi chce jen něco rychle probrat.“
Pesimista už mezitím sedí v hlavě na poradě krizového štábu: „Výborně. Takže se něco stalo. Určitě rodina, práce, auto, nemoc nebo jsem omylem někomu špatně odpověděla na zprávu a teď se hroutí minimálně tři lidské osudy.“
Do dvou minut má pesimista v hlavě kompletní katastrofický scénář včetně smutečního oblečení. A když se nakonec ukáže, že šlo jen o recept na bábovku, je na jednu stranu rád, ale na druhou trochu zklamaný, že ten krizový scénář přišel vniveč.
Zpoždění
Někdo má přijít v šest. Je šest deset.
Optimista: „No tak se někde zdržel.“
Pesimista: „No nazdar. Něco se určitě stalo. Minimálně píchlá pneumatika, utopený telefon, kolaps dopravy nebo dokonce bouračka a nebo únos.“
V šest patnáct už má pesimista v hlavě přehled nemocnic v okolí. V šest dvacet už má i popis pachatele únosu, i když dotyčný jen hledá místo na parkování.
Balík
Kurýr píše: „Doručíme dnes mezi 8:00–18:00.“
Optimista: „To přijede. Do Oběda je balík tady. “
Pesimista: „No to zas budu celej den sedět doma. Pak v 17:59 přijede, když budu zrovna na záchodě, bez signálu a pak zazvoní u sousedů, kteří jsou na dovolené. A zítra pro ten balík budu muset stejně jet.“
A když balík opravdu přijede včas, pesimista čeká, že uvnitř stejně bude něco jiného, bude to rozbité nebo minimálně bude chybět jeden šroubek.
Dopis z banky
Ve schránce přistane obálka z banky. Taková ta obyčejná, nenápadná, ale s logem, které dokáže během vteřiny zvednout tlak.
Optimista ji vezme do ruky s naprostým klidem. „To bude zase jen výpis z účtu.“
Pesimista už v tu chvíli vidí různé scénáře: „Ježkovo voko. Co jsem zapomněla zaplatit? Někdo mi vytuneloval účet? Zablokovali mi kartu? Zdvojnásobila se hypotéka? Nebo mi omylem poslali dluh někoho, kdo se jmenuje podobně?“
Než se obálka vůbec otevře, v hlavě už proběhne:
- rekonstrukce všech plateb za poslední měsíc
- kontrola, jestli odešlo pojištění
- vzpomínka na ten jeden divný terminál minulý týden
- a lehká představa života pod mostem
A když je uvnitř opravdu jen výpis, pesimista si stejně říká, že to je až podezřele divné a určitě přijde další obálka.
Člověk nějak pomalu zjišťuje, že oba pohledy mají v životě svoje místo. Optimista vidí duhu. Pesimista si všimne, že se blíží bouřka. Jeden vás uklidní. Druhý vás donutí vzít si deštník. A možná právě proto tihle dva lidé vedle sebe fungují tak dobře.
Protože zatímco jeden věří, že všechno dobře dopadne, druhý už má v batohu náhradní plán, pláštěnku a telefonní číslo na odtahovku.
Jakákoli podobnost s reálnými osobami je čistě náhodná.
I když můj brácha by vám k tomu asi optimisticky řekl, že často přeháním.
