Článek
Den před odjezdem si sbalte všechno na cestu k rodičům, kde trávíte každé Vánoce.
Cesta je dlouhá, a proto je nutné mít s sebou všechno. A ještě něco navíc. Pro jistotu.
Protože prostě nikdy nevíte. To co budete potřebovat nejvíce, to přesně zapomenete.
Přineste kufr z půdy, který jste celý rok nepotřebovali a otřete z něj tuny prachu. Ten prach, to je paměť loňských Vánoc.
Začněte do něj dávat věci. Mezitím z něj několikrát vyndejte kočku.
Kočka se tváří, že kufr patří jí. Vysvětlete jí, že jede taky, ale ne v kufru.
Kočka to odmítá pochopit. A odmítá o tom dále diskutovat. Myslíte, že debata je uzavřena. Ne.
Přidejte oblečení na všechna možná počasí. Jedete totiž do Aše.
I na taková, která podle předpovědi rozhodně nenastanou. Ta správná kombinace v kufru stejně nebude. To se nikdy nestalo a nestane.
Protože jste stomik – pro nezasvěcené: stomie je vývod na břiše,p rotože tělo nemůže fungovat klasickou cestou, taková technická vychytávka moderní medicíny – sbalte všechny potřebné pomůcky. Ať jste připraveni na všechno. Na věci pravděpodobné i ty, o kterých teď nechcete ani přemýšlet. Stomie má totiž vlastní plány. A nerada se o ně dělí předem.
Zatím co jako žena balíte kufr, protože nejlépe víte, kde co je a co bude potřeba, vyšlete svýho miláčka umýt auto.
V duchu si řekněte, že to bylo rozumné rozhodnutí. Až dorazíte do Aše, první věta, kterou uslyšíte, bude:
„To jste to auto na cestu nemohli umýt?“
Vyčíhněte nejhodnější kočku a nacpěte ji do přepravky jako první.
To bude v klidu a bez potíží. Tahle fáze, je lživě uklidňující. Pak si vydezinfikujte a zalepte všechna podrápaná místa. A nadávejte „Co ta kočka zase blbne. Vždyť jede už po osmé.“ Kočka tvrdí, že jede poprvé a naposledy.
Pak půl hodiny hoňte další dvě kočky po baráku. Zkuste je nacpat do přepravek.
Nepůjde to. Kočky se tváří, jako by v životě nikam nejely.
Když se to všechno konečně podaří, jste podrápaní, unavení, špinaví a už se vám vůbec nikam nechce jet. To je ten správný stav.
Tak poznáte, že odjíždíte na Vánoce.
V den odjezdu začněte už od rána pomalu nosit věci do auta.
Skládejte je jako Tetris, protože se tam musí vejít ještě přepravky s kočkami. Loďák. Taška se stomickými pomůckami. Pekáč vánočního cukroví. Koš na prádlo s dárky.
V určitém okamžiku zjistíte, že fyzikální zákony přestávají platit. S absolutním „poker face“ vyslechněte Péťu „Já říkal, že takhle se o tam nevejde.“ Přeskládejte celé auto. Vešlo se.
Připravte navigaci.
Cesta trvá asi pět hodin po dálnici a sedm hodin bez dálnic. Vyhněte se dálnicím.
Protože Praha. Při druhé objížďce na cestě bez dálnic začněte nadávat. „Proč jsme nejeli po dálnici. Už bychom byli v Aši.“ Nejspíš by to nebyla pravda.
Ale v tu chvíli tomu věříte. Opravdu moc.
Připravte několik hodin hudby, ideálně i tu vánoční.
Cesta se lépe snáší, když se v autě zpívá nahlas. Ovšem nepískejte, protože pískat prý neumíte. Podle Péti.
Po cestě kontrolujte měšec. Zkontrolujte ho znovu. A ještě jednou. A pak ještě několikrát.
V určité fázi cesty si vaše stomie uvědomí, že už o ní dlouho nebyla řeč.
To nepovažuje za přijatelné. Cesta se jí zdá nudná. Vyhledejte nejbližší benzínku a jděte si to se stomií vyřídit. V klidu. Mezi čtyřma očima.
Cestou také několikrát zastavte na benzínce. Káva. Toaleta. Auto narvané jídlem, ale bageta nebo „Mekáč“ je lepší. Vždycky.
Jízdu autem vám také krásně zpříjemní nekonečné mňoukání koček,
které usnou až těsně před cedulí Aš. Mají totiž smysl pro dokonalé načasování.
Před domem rodičů pak zaparkujte. Vystupte z auta. A už slyšíte známý hlas. "Už jsou tady!"
A to je ono, jste konečně doma.
