Článek
Zaseklý sáček na zeleninu v obchodě
Oddělit ho je těžší než rozvázat rodinné vztahy u vánočního stolu. Drží pohromadě silněji než tvoje předsevzetí z ledna a začínáš mít podezření, že je svařený laserem. Za tebou fronta. Ty šustíš. Potíš se jak vrata od chlíva. Předstíráš klid. Sáček se prostě nehne. Paní za tebou už si tě mentálně zařadila mezi jasný zdržovače.
A ty si v duchu říkáš: „No tak nic. Dneska paprika nebude. Bez vitamínů se dá taky žít“
Víčko – evropský vynález pro záchranu planety
Otevřeš láhev. Chceš se napít. Víčko ti cvrnkne do nosu. Napiješ se. Poleješ se.
Zavřít zpátky nejde. Překáží. Uhýbá a vzpírá se. Ty se řízneš o trčící kus plastu. Víčko drží u láhve pevněji než rodinné tajemství.
Planeta zachráněna. Žízeň neuhašena. A ty si říkáš, že rozhodně jednodušší by bylo napít se z potoka.
Zamotaná nabíječka
Vytáhneš kabel z tašky. Je zamotaný. Rozmotáš ho. Položíš. Zvedneš ho znovu.
Je zase zamotaný .
Zamotává se rychleji než rodinné vztahy u čtení poslední vůle. A ty si říkáš, že příště ho rozmotáš až v důchodu.
Poleno, které se nevejde
Dáváš poleno do krbovek. A Sakra. Chybí centimetr. Jeden jedinej centimetr. Poleno se nevejde s tvrdohlavostí staré kozy na pastvě a s odhodláním úředního razítka, které už jednou řeklo NE. Ty ho otáčíš, posouváš, přesvědčuješ. Poleno zůstává neoblomné. A ty přemýšlíš, jestli ho vzít ven na špalek a nebo se odstěhovat do teplých krajin.
Povlečení na peřinu
Jsi totálně unavena, jen lehnout a usnout. Popadneš peřinu. V ruce jen povlak. Peřina zmizí v rohu. Uvnitř povlaku se promění v pevnou kouli vzdoru. Schoulí se do rohu jako uražené dítě, které odmítá komunikovat.
Ty třeseš povlakem a nadáváš na celou ložnici. Povlak se ti směje. A je po spánku. A tak přemýšlíš, jestli nepřijmeš nový životní styl, spánek bez peřiny.
Odlepování cenovky z nového nádobí
Koupíš si nový kousek do kuchyně. Jdeš ho umýt před prvním použitím. Cenovka nejde dolů. Škrábeš. Drhneš. Použiješ nehet, nůž i celoživotní zkušenosti. Zůstane lepivý obdélník. Lepí víc než dětská náplast na koleni.
A ty přemýšlíš, jestli ten hrnek nebyl přeci jen šťastnější v obchodě ve vitríně.
Igelitka, která se protrhne
Neseš nákup. Dojdeš ke dveřím. Odemkneš.
A v tu chvíli: „křup“ Taška se protrhne. A obsah se rozuteče po podlaze jako účastníci slevové akce.
Ty stojíš. Díváš se na tu spoušť včetně vylitého jogurtu a říkáš si, jestli to prostě nezamést pod koberec a dělat, že se nic nestalo..
Zip, který se zasekne
Přijdeš z venku v zimě do tepla. Rozepínáš bundu. Zip se zastaví v půlce. Nehne se. Tlak stoupá, začíná ti být vedro. On drží pevně jako víra starého námořníka v hezké počasí, drží jak stará zavařenina po babičce.
Ty taháš. Prosíš. Nadáváš. Zip mlčí. A ty přemýšlíš jak sundat bundu přes hlavu aniž bys přišla o důstojnost.
Heslo do systému
Jdeš se přihlásit do pracovního systému. Jenže uplynuly tři měsíce a je čas na změnu hesla. „Heslo musí obsahovat: jedno velké písmeno, jeden hieroglyf, dvě runy, a krev jednorožce.“
Zadáš nové heslo a sytém: Toto heslo je slabé
tak pro jistotu přidáš mamky příjmení za svobodna a oblíbenou knihu.
Systém odpoví: Toto heslo již bylo použito.
A ty přemýšlíš, jestli by nebylo jednodušší změnit identitu a odstěhovat se na Aljašku.
Nejsou to velké tragédie. Svět se nehroutí a planeta se nepřestává točit. Jen některé věci odmítají spolupracovat. A člověk stojí uprostřed obýváku a drží zamotaný kabel a nervy na pochodu a začíná mluvit jazykem, který by měl používat jen dlaždič.
Civilizace zvládla postavit pyramidy, vyslat člověka na Měsíc a vynalézt internet. Ale oddělit sáček na papriku? To zůstává výzvou.
