Článek
Na první pohled to vypadá jednoduše.
Domácnost funguje. V lednici je jídlo. Děti mají svačiny. Ručníky jsou čisté.
A někdo vždycky ví, kde jsou klíče. Ten někdo není náhoda. Je to operační systém domácnosti. Mozek ženy.
Mozek v noci prý odpočívá. Mozek ženy se v noci aktualizuje na nejnovější verzi. Bez odkladu. Bez možnosti vypnout aktualizace. A běží nepřetržitě.
Kalendář
Žena ví:
- kdo má svátek, narozeniny, výročí
- kdy je třídní schůzka
- kdy dojde mléko
- kdy je potřeba koupit někomu dárek
- důležité dny i ty které se nesmí zapomenout, i když nikdo neví proč
- a že zítra je „ten den“, kdy si dítě vzpomene, že potřebuje krabici od bot.
Já: „Kdy máme výročí?“
Péťa (poučen z předchozích nezdarů): odpoví správně.
Já: „A kolik let jsme spolu?“
Péťa: opět správně.
Já: „Jak to víš?“
Péťa: „Napsal jsem si to do mobilu.“
ANO.Moderní technologie zachraňují vztahy.
Žena si nepamatuje jen data. Pamatuje si i emoce, které se k nim vážou. A taky ví, komu stačí SMS a komu je potřeba zavolat, jinak je rodinný konflikt na tři generace.
Věci, které se samy doplňují
Nikdo si nevšimne, že:
- je nová pasta,
- je stále toaletní papír,
- jsou čisté ručníky,
- a ponožky se záhadně sami párují.
Dokud jednou..
Muž: „Došel toaleťák!“
Žena: „Ano. A civilizace právě skončila.“
Toaletní papír existuje ve třech stavech:
1️⃣ Je
2️⃣ Dochází
3️⃣ PANIKA
Muž zaznamená až fázi tři.
Nákupy
Žena nejde nakoupit. Žena jde zachránit vymření své rodiny.
Kupuje:
- co došlo,
- co asi dojde,
- co dojde ve čtvrtek,
- co bude potřeba v neděli,
- a něco „pro jistotu“, protože to bude určitě potřeba
Mamka: „Jedu nakoupit.“
Taťka: „Počkej, rozměň mi tuhle tisícovku.“
Mamka nakoupí jen to nejnutnější. Ve slevě. Chytře. Ekonomicky. A vrátí se samozřejmě bez koruny. Taťka ví, že se vrátí bez peněz. A stejně jí tu tisícovku dá.
Žena nevozí domů nákup. Žena vozí domů pocit bezpečí. A tři jogurty navíc, protože byly ve slevě.
Schopnost vidět budoucnost
Žena koupí zimní bundu v létě. Protože je ve slevě. Protože přijde zima. Protože v prosinci už nebude. Koupí ji, uloží ji a zapomene na ni.
V listopadu:
Muž: „Nemám zimní bundu.“
Žena: „Máš.“
Muž: „Nemám.“
Žena: „Ve skříni. Vpravo. Za kabátem.“
Žena totiž nekupuje jen zimní bundu. Žena prostě kupuje klid budoucí zimy.
Stejně tak:
- pláštěnku, když svítí slunce
- rukavice v září
- vánoční papír v lednu
- a svíčky dřív, než přijde první výpadek proudu
Protože ví, že když to jednou bude potřeba, bude pozdě. A svět je dost dramatický i bez shánění zimní bundy 23. prosince.
Muž kupuje bundu, když mrzne. Žena kupuje bundu, když jí je vedro u mrazáku.
Otevřená okna v hlavě
Ženský mozek nefunguje jako jedna aplikace. Je to internetový prohlížeč s otevřenými 67 okny. Žena sedí. Vypadá, že odpočívá.
V hlavě běží:
- co bude k večeři a zítra k obědu
- jestli je dost mléka
- kde jsou klíče
- jestli je zítra tělocvik, nebo jedou na plavání
- jestli má dítě podepsaný sešit
- proč je v obýváku ticho
- jestli to ticho neznamená klid před bouří
- kdy naposledy jedl pes
- jestli jsem zapnula pračku
- jestli jsem taky vypnula pračku a sušičku
- jestli jsem zamkla auto i dům
- proč jsem šla do kuchyně
- proč držím telefon v ruce
- proč se už dva dny neozvala kamarádka
- jestli má Péťa dost vypraných trenek
- jestli mám já dost nervů
- jestli už jsem někomu odpověděla na sms
- komu jsem vlastně odpověděla
- jestli jsem zapomněla na něčí narozeniny
- kde sehnat dárek pro tchýni, která „nic nepotřebuje“.
- jestli se dá ještě zachránit svět
A někdo přijde a zeptá se:
„Na co myslíš?“
A ona odpoví:
„Na nic.“
Protože vysvětlovat to by vyžadovalo powerpointovou prezentaci a tři dny klidu.
Sociální koordinace lidstva
Kdo popřeje babičce?
Kdo pošle fotky?
Kdo ví, kdo je kdo na rodinném srazu?
Muž: „Ty jsi jí ještě nepsala?“
Žena: „To je tvoje teta.“
Muž: „Teď už je naše.“ Žena: „Neboj, poslala jsem přání a jsi tam podepsaný.“
Žena ví, kdo je kdo. Muž ví, kde je televize.
Monitoring domácnosti
Žena slyší:
- kapající kohoutek
- hlad
- blížící se nemoc
- prázdnou lednici
- změnu nálady partnera
- zvuk dítěte, které je podezřele potichu, tak potichu, že se blíží katastrofa
Žena ví:
- kde jsou náhradní baterky a jsou seřazeny podle velikosti
- velikosti bot všech členů rodiny i dětí kamarádek
- kdo má alergii na ořechy, i když to řekl jednou v roce 2018
- kdy se mění zubní kartáčky
- kolik toaletního papíru zbývá podle hmotnosti role
- že když je doma podezřelé ticho, děje se něco špatného
- že když někdo řekne „to není potřeba řešit“, bude se to řešit za dva dny
Žena slyší nemoc dřív, než přijde. Muž slyší nemoc až ve chvíli, kdy už leží dramaticky na gauči. Muž otevře lednici a řekne „nic tu není“. Žena z týchž surovin vytvoří večeři o třech chodech.
Logistika výletu (neviditelný management)
Když nás jako děti bral taťka na výlet pod stan, balila samozřejmě mamka. Vše pečlivě připravené. Náhradní oblečení. Pláštěnky. Léky. Jídlo. I věci „kdyby náhodou“. Jen taťkovy ponožky se už nevešly do batohu. Tak je dala do tašky s jídlem. Vysvětlila. Několikrát.
Po třech dnech výletu měl taťka stále první ponožky. Nechtěl volat, aby se neztrapnil. Pak to vzdal.
(rozprava proběhla před všemi kamarády)
Taťka: „Prosím tě, kde mám ponožky?“
Mamka: „Dyť jsem ti říkala, že ve žracáku.“
Taťka: „Proč ve žracáku? Tam bych je nikdy nehledal!“
Kdyby ženy balily výpravy do vesmíru, astronauti by měli náhradní ponožky, tři svačiny i sirup proti kašli.
Lokalizační schopnosti mimo chápání vědy
Muž otevře skříňku. Zavře skříňku. Znovu otevře skříňku. Tápání. Nejistota.
Péťa: „Kde je cedník?“
Já: „Druhá skříňka od dveří, vpravo dole.“
Péťa: „Ne, tam není.“
Jdu tam. Vytáhnu cedník. Bez dramatického hudebního doprovodu.
Dodnes není jasné, zda muži vidí jiné spektrum reality, nebo se věci zhmotňují až v přítomnosti ženy. Muž hledá věc 12 minut. Žena přijde do místnosti a věc se sama přizná.
Žena ví, kde co je. Protože to tam dala.
Domácí lékárna
V každé domácnosti existuje místo, kde se nachází:
- mastičky
- náplasti
- kapky
- čaje
- vitamíny
- něco na bolest
- něco na bolest, která ještě nepřišla
Nikdo přesně neví, odkud se berou.
Péťa: „Bolí mě kloub nemáš něco v té tvé zázračné lékárně?“
Já: „Mám. Tady.“
Ať přijde s čímkoli, řešení existuje. Bolest hlavy. Bolest zad. Štípnutí. Nachlazení.
Něco padlo do oka. Zuby.
Domácí lékárna obsahuje i věci, které:
- už se nevyrábí
- nikdo neví, odkud jsou
- ale zázračně fungují
Ženský mozek totiž ví, že bolest přichází vždy v neděli večer před státním svátkem.
BONUS: Záhada mizejících ponožek
Nikdo nikdy neví, kam mizí druhé ponožky.
Existují teorie:
- černé díry v pračce
- paralelní vesmír
- tajný spolek lichých ponožek
Žena to neřeší. Žena kupuje nové. A tajně doufá, že jednou vznikne pár.
Muž: „Kam se ztratily moje ponožky?“
Žena: „Na stejné místo jako víčka od krabiček na jídlo.“
Ženy spravují systém, který nikdo jiný nevidí. A když někdy vypadají unaveně, není to proto, že by toho dělaly moc. Je to proto, že myslí za celý svět. A kdyby to všechno pustily z hlavy?
Zjistili byste, že ponožky se samy nepárují, lednice se sama nedoplňuje a babička si sama nepřeje k narozeninám.
Pořízení vlastního operačního systému do každé domácnosti doporučuje 6 z 5 rodin.
