Článek
Některé ženy naplní svůj život dětským smíchem i pláčem. Některým se však tento sen nikdy nesplní. Přesto jejich srdce zůstávají naplněné láskou, touhou a nezdolnou něhou, kterou nelze změřit žádným metrem.
Nikdy jsem to nevyslovila nahlas
Můj příběh je příběhem života, ve kterém se žena může cítit být matkou, i když ji osud připravil o možnost držet své vlastní dítě. Ještě do nedávna jsem to vlastně nikdy nevyslovila nahlas. Ani doktoři, ani já. Spíš tu byla vždy ta špetka naděje, že by to jednou mohlo přijít. Teď, když se můj věk přehoupnul přes čtyřicítku, po třech neúspěšných cyklech IVF a několika těžkých operacích břicha – deseti dnech v umělém spánku a vytvoření stomie – je to tu. Už to konečně říkám nahlas: kvůli tomu všemu, čím jsem si prošla, děti mít nemohu. I když jsem si celou dobu myslela, že můj život směřuje k založení rodiny, realita je jiná.
Život mi připravil své lekce a přitom mě naučil smát se i uprostřed chaosu. Někdy je to smích přes slzy a někdy prostě jen proto, že jsem pochopila, že „tohle fakt nebylo v návodu k použití na život“. Takže se prostě směj a drž se svého motta: „Hlavně se z toho nepo.. stolicovat.“
Hudba, kapela, práce s dětmi a můj Péťa mě drží nad vodou. Péťa je opora, protože má vždycky připravený vtip. A jeho syn mě vzal prostě za svou vlastní. A protože jsme oba velcí odborníci na “Cimrmany”– jeho hlášce ze hry Záskok: „Já mám jednu z nekrásnějších macech, co znám.“ se směju vždycky od srdce. Humor je v životě pořád ten největší lék, i když vám přihraje komplikace, které by jiného možná složily.
Práce ve školství mě naplňuje víc, než bych čekala. Děti mě okamžitě obklopí, kamkoliv přijdu, a mezi námi vzniká takové zvláštní souznění. Jsou chvíle, kdy mě děti tak rozesmějí, že zapomenu, že v životě nejsou všechny melodie snadné, ale také díky nim jsem zjistila, že improvizace je ta nejdůležitější část skladby.
Bije ve mě srdce matky
Bije ve mě srdce matky – naplněné láskou, péčí a životem. Bez kolébky, ale naplněné. Protože matkou není jen žena, která může držet v náručí své dítě – je to dar v našem srdci, které bije bez ohledu na okolnosti a učí nás, že láska není omezená, ale nekonečná.
Někdy mě rozesměje jen to, že kolem mě život běží jako divadelní hra bez režiséra. A ano, i ta tichá přítomnost kočičího gangu mě dokáže rozesmát svými nenápadnými výstupy. Mimochodem mám silné podezření, že Jůlinka má titul z herectví, Rozárka z pantomimy a Čertík vyučuje melodramatické scény pro pokročilé.
