Článek
Život se stomií je plný překvapení. Někdy drsných, jindy úsměvných. A tentokrát to byla kombinace obojího. Kouzelný měšec mi provoněl život, byla to vlastně taková nedobrovolná a absolutně neprofesionální aromaterapie.
Nedávno se mi rozbilo rozprašování u mého oblíbeného parfému. Takže dámy určitě pochopí, že jsem se o něj nemohla nechat připravit, i kdyby tam byla byť poslední kapka. A protože doma nebylo nic jiného, co by mohlo alespoň vzdáleně posloužit jako lahvička na parfém, rozhodla jsem se ho přelít do nádobky od Debriecasanu – desinfekční tekutiny, kterou používám na ošetření stomie.
Asi za dva dny přišel den V - Výměna měšce. Myslela jsem, že to bude rychlá a nenápadná operace, ale vesmír měl jiné plány…
Výměna začala normálně jako vždy. Nic nenaznačovalo, že by mělo být něco jinak. V koupelně nebylo, nezvyklé ticho před bouří, kočky ležely klidně na svých místech ani nenastal výpadek proudu. Přesto jsem se během chvilky válela po zemi a to hned ze dvou důvodů. Protože to tak strašně štípalo a protože jsem nemohla zastavit svůj záchvat smíchu. Ano, tušíte správně. Spletla jsem si lahvičky!
Málem jsem se po. … počkat, to vlastně nejde… jak to štípalo! Ale zase musím přiznat – stomča mi ještě opravdu nikdy tak nevoněla.
Celá situace mě neskutečně rozesmála a zároveň mi připomněla jednu věc: i když jsou chvíle s „kouzelným měšcem“ nečekané, někdy nepříjemné a někdy fakt… intenzivní, tak tohle jsou právě ty chvíle, kdy je potřeba se jen zasmát a říct si „Hlavně se z toho nepo..“
